Odulý stařec s fosforeskujícími vlasy

Překvapilo by ji, kdyby věděla, co o nocích její kluk dělá, zatímco je údajně na služební cestě. Tedy, ty noci, kdy nebyl natolik opilý, že ho mohl používat tak akorát na čurání. Protože když byl jen mírně opilý, strkal ho mezi růžová stehna půvabné, blonďaté dívky z Jičína, která při souloži vydávala zvuky ne nepodobné dětem s cri du chat, jisté Barbory Židelové. Pracovala v malinké továrně na klobouky. Neměli mezi sebou žádné větší tajnosti. Prostě věděl, že ona taky má chlapce. Tak jak on měl ji. Jenže ona nevěděla a ani nemohla vědět, že ona, Barbora a ona, jeho oficiální dívka, zdaleka nejsou samy, které Hubert navštěvuje. Jezdil po celé zemi a dá se říct, že v každé větší obci měl čas od času schůzku. Rád bych zde uvedl na pravou míru, jak se to mělo s Hubertovými sklony. Nebyl nějak bytostně zlý, avšak měl od doktora razítko na sexuální deviaci. Kdykoliv potkal dívku, dřív nebo později ji začal namotávat, nemohl si pomoct. Obvykle jako na potvoru potkával dívky vážně pozitivní, sexy a chytré a pokoušel se na nich si představovat sebemenší chyby, třeba obludně zvětšené, aby je nemusel zatáhnout do hry lásky; a přesto plakal, když mu nebyly po vůli. Začínal chápat, že teď, když Barbora i jsou kamarádky, snadno se shodnou v tom, jaký je doopravdy, a že už mu nikdy nebudou patřit. Když mu zatelefonovala, že je mezi nimi konec, ten šašek zavěsil, chodil sem tam, smál se, plakal, svíjel se s nezničitelnou aureolou kolem hlavy, aureolou neviditelnou pro všechny, ale viditelnou pro mne, v níž se mísily v podivném sloučení paprsky idiota a génia. A znovu a znovu propukal v usedavý pláč. V době, o které tady píšeme, bylo Hubertovi kolem třiceti. Byl víc než osminásobným otcem, ale žádná z matek jeho dětí se nepřihlásila o výživné a teď navíc řešil problém co s Bárou. A hlavně musel vymyslet, co s jeho hlavní holkou, která byla z toho objevu na prášky. Všelijak se tím otloukal, takže aspoň rostl na této cestě bolesti, když už nic jiného či kloudného nemohl vymyslet.