Tepaný zlatý trůn

Taková lhostejnost a nevinnost zářila z celé té bytosti stojící před ním. Přehlédl jeho obličej a zamračil se.
"Poslyšte," řekl mu, když tento se lhostejně díval před sebe, "jestli se ještě jednou dovím, že jste pil, budu vás nucen na hodinu vyhodit."
"Ano, pane."
"Nejste tady od chlastání, ale od vymýšlení reklam. To je vaše pracovní náplň, nikoliv vyprazdňování plechovek gambáče."
"Rozumím."
"Nyní chápu, proč vás kolegové nazývají korunovaným volem. Musíte prostě ze sebe dělat zajímavého. Nemohl byste být ani chvilku obyčejný a jako všichni ostatní. Vlastně ani nevím, proč vás zaměstnávám. Vaše nápady nám nepřinášejí téměř žádný zisk, pouze se líbíte abonentům."
"To víte, lidi někdy ukazujou spolehlivěji, čím bychom měli plnit náš content. Kupříkladu mě tadyhle napadlo, že starý řecký epos se může zdát nudný a zdlouhavý, ale myslím, že kvalitní rapper by mohl v rytmu hexametrů jeho oblibu oživit a hned jsem to dal Vocáskovi za úkol. Aby něco dole ve studiu nazpíval, něco o Andromaché by mohlo táhnout, šéfe - no a až by to jako bylo, tak já bych pak k tomu jenom přidal bubliny."

Ruce ji položil do zlatavých chloupků. Za vzrůst společnosti jsem ochoten položit zdraví, víš, Kamčo? Tak co kdybys mi aspoň roztáhla nožky?

Směje se mu Hedva,

co navrhuje, nedbá,

chová se k ní jak chuj,

ať si jinde kydá hnůj.

Leží nahá Hedvika, 

branka se ji odmyká,

celičká jenom teče,

touží po síle zteče

Mlčky mi podala ruku v dlouhé bílé rukavičce dosahující až k oblému lokti. Ze strachu jsem se rukavičky sotva dotkl rty.
Mlčky se do mě zavěsila. Právě tak mlčky ji já vedl jako nějakou svátost až k pódiu.
Pak jsem se jí zeptal, jestli bude se mnou tančit na Gagu.
Odpověděla, aniž na mě pohlédla, avšak dala si načas: "Ne."
Věděl jsem již od školních lavic, že nejkrutějším druhem sebevraždy je, když si starý pán bere mladou slečnu, přesto jsem nemohl odolat. Vzal jsem si ji před třemi měsíci a od té doby jsme měli styk jen jednou, na svatební noc, jinak lítala za jinými. Drtilo mě její velikášství a způsob, jak na mě pohlížela, jako bych docela nic nebyl, jen prostředek k jejímu prostopášnému rozhazovačství.
Netušil jsem, čím bych svou mladou, dvacetiletou ženu upoutal. Mé zdraví bylo již docela chatrné. Vybudoval jsem před třemi desítkami let obří společnost na letecké motory, spalovací turbíny atd. Tenkrát ještě novotářství něco znamenalo a dívky měly slabost pro bohaté a úspěšné muže. Nikdo rovněž nebyl tak rytířský jako já, protože jsem byl šťastně ženatý a neuvěřitelně velkorysý k zaměstnancům. Dlužno dodat, že mým velkým vzorem, když jsem začínal budovat firmu, byl Don Quijote. Snil a žil jako pravý charakter, pravý obr. Vytvořil jsem proto prototyp motoru, na jeho počest jej pojmenoval Větrný mlýn; vynesl mi miliardy.