Ťata až do hloubi bodu gé

 Teď, když oba světa, svět plazivých přízraků i svět tetelivých křehotinek, žily v těsné blízkosti, nebylo mezi obyvateli Podhůří nouze o hádky a výpady. Kaprál přízraků, bratr krále Neboysy, jakýsi Alfons Medoústý, rozkázal, aby každá vzpora ze strany křehotinek byla krutě potrestána. A sice tak, že žádná dívka nebude moci ukazovat svou zarostlou frndu (coby kontrast) na výstavě bezsrstých koček ani poté, co se výstava skončí, v krčmě, kde byly častými hosty právě proto, že se tam scházel hlouček čumilů od přízraků a kasal se tím, co sklidil na poli orosení letos, nebude se moct vyskytovat po boku mužů, kteří mají nejvíc sklizeno. Na druhé straně barikády nádherná vůdkyně křehotinek, L.A. Khousnoutdinová za žádnou cenu nechtěla připustit, aby dívky ztratily výsadu se předvádět a už vůbec ne, aby přicházely o ženichy, čímž by přirozeně tratila i jejich ručně broušenými šperky zdobená těla, která si pravidelně zahřívala v nejluxusnějších pramenných zřídlech Podhůří, kde je šamani za mírné poplatky i depilovali. LilA byla natolik ženou, aby instinktivně chápala, že bitvu s přízraky může zvítězit pouze tak, že se plně obětuje. Alfons sice nebyl její typ, přesto věřila, že pokud mu dá své tělo, případně část srdce, umlčí tím jeho roztěkanou mysl a usměrní ji natolik, aby byl svolný nechat ženy dělat si přesně to, co dělaly ze všeho nejradši - ničit svou láskou samotnou podstatu světa. Daleko radši by šla s tím plukovníkem, který sklízel třikrát tolik než Alfons a byl taky dvakrát mladší a jeden a půlkrát urostlejší, ale usoudila zcela správně, že neměl takový vliv. Jeho klenuté, mroží kníry nenechávaly ji na pochybách, že může uspokojit i náročnou, boharovnou ženu - kněžku a že to jistě děla s potěšením, což se o Alfonsovi říci nedalo. Byl celý nijaký, neusmíval se, nevztekal se, působil úslužně a patrioticky, žil jedině pro přízraky, jakékoliv zmínka o pletkách mezi jeho vojáky a ženami považoval za hrubý přestupek a hrubě trestal desátníky, co se provinili románkem, např. tak, že nořil jejich slipy do velbloudích výtrusů a nechával je pak v nich chodit celé týdny, dokud nezkvasily a ženy je neopustily. 

Do spiknutí generálů šlo o hnusnou hru, ale nedalo se říci, že v ní nějaká strana vítězí. Muži byli podráždění, protože neměli třikrát denně anální sex, ženy zas vězely v trudnomyslnosti, protože je nikdo nehladil a neříkal jim, jak jsou krásné, přestože byly třeba staré, tlusté a šeredné. Podhůří se zmítalo v předstupni duševní poruchy, jeho křehké základy byly podkopány zcela nesmyslným bojem, v němž nikdo nemohl zvítězit, aby ten druhý nebyl na hlavu poražen. Po spiknutí část generálů odešla za voláním přírody, a tak zradila Alfonsovy ideály. Přicházeli k nim se zcela čistými úmysly a odcházeli s ironickým úsměvem na tváři. Říká se, že v těch dobách dívky poprvé poznaly milenecké proktology a zachytily smrtelně svůdné záchvěvy nervů v koutcích řiti.

A právě v těch dnech dorazil do míst na Okraji mladý pár, dredatá dívka s papouškem a holohlavý pán s břitvou a ujali se historie po svém. Ukázali, že Bohem daná pohlaví mohou žít ve společné úctě a může je pohánět chuť tvořit spolu světlou minulost, nejenom sexuální labužnictví. Skinhead dívce vždy oloupal jablko, než jí ho nakrájel na kostičky a velice jemně vpravil na dřevěné lžíčce do úst. Ona mu zpívala dávné písně Varjagů, kterými se uspávali za nocí, kdy řádil tajfun na bárkách, jimiž se plavili až k ústí Dněpru přepadávat slabší lodě a rabovat základní nástroje, aby je pak elitním sdružením kupců prodali za přemrštěnou částku nebo mu jemně šmelila jazykem v rozkroku, což byla v té době nevídaná technika a museli ji obyvatelům Podhůří teprve učit.