Ostatně, jsou tam vždycky figurky, na které se rád dívám. Nějaký vytáhlý týpek s knírem, co vypadá jako topič a s krásně přistřiženými licousy á la Franz Josef, zamyšleně hleděl na obraz, jako by v něm mohl spatřit jinou, méně šedivou realitu.
Šli jsme dál, v růžovém budoáru visel Filla a nějaká jeho série zátiší z Chropyně, vesměs kokotiny. Kurátor byl asi nějaký jeho vyznavač, protože o něm mluvil dobrou půl hodinu a stále s menším ostychem...
Rozhlížel jsem se dál kolem sebe na tu sbírku figurek. V rohu tam byl jakýsi bývalý filatelista s lesknoucí se tváří, kulatou jako měsíc, který byl znám svými problémy s jediným synem, kterého vydědil. Moc se neusmíval. Tenhle měšťák mi moc neimponoval. Od nich nebezpečí nehrozí, dívky jsou v klidu.
Daleko zajímavější byl divný patron o patro výš. Chodil na akce vždy sám, měl vyholenou hlavu, vypadal trochu jako kněží kleštěnec z chrámu bohyně Tanit a klevetil jak najatý. Stačilo s ním stát minutu a v dalších pěti minutách věděla půlka galérie, jaké máte kalhotky. Taky trpěl chronickým průjmem
citátů.
Fillovy obrazy se mně také moc nelíbí, všechny jsou modré anebo domodra a není v nich nic překvapivého. Ale kupodivu na aukcích je o ně velký zájem.
OdpovědětVymazat