Erebus

Když jsem vyrůstal v devadesátých a nultých letech, bylo to, jako bych žil v sedmdesátkách. Náš byt byl něco jako obrovská knihovna. Místo abych jako ostatní děti chodil ze školy do kroužků, sedl jsem si improvizovaného křesla, které mi sloužilo multifunkčně jako židle, postel i stůl, zašmátral rukou pod sebe a z té hromady knih, ze kterého křeslo vyrůstalo, jsem nazdařbůh jednu vytáhl. A četl. Jenom četl. Verše nebo prózu nebo biografie nebo traktáty, pamflet nebo cestopis, bylo to fuk, co to bylo, hlavně že to mělo písmena a slova. Četl jsem takhle od odpoledne do noci, kdy jsem zas knihu na hromadu odložil. Někdo by řekl, že to bylo ztracené mládí, ale já to tak nevnímal. A protože jsem byl nesmírně oblíben mezi spolužáky, často na mě zvonívali, jenže se málokdy dozvonili - což mi bylo taky fuk. Záleželo mi jen na čtení. Sytil jsem tak svou podstatu. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl v životě dělat něco jiného než takhle od odpoledne do noci číst a ani jsem po ničem jiném netoužil. Jenže pak přišly sukně, a ty mě změnily. Knihy jsem začal čím dál víc omezovat, zato chodit s tekoucími šťávami do kina se stalo středobodem mé existence. Nejdřív mi stačila jedna, ale pak mi jedna už nestačila. Chodil jsem tam týden co týden se dvěma, pak už se třemi a snažil se vše ututlat - tedy pokud možno tak, aby se o tom žádná z nich nedověděla. Žužlal se s nimi na sedačkách, kupoval jim popcorn. Někdy kartu do mobilu. Nebo podprdu. Bystřejší z vás by podotkli, že jsem si je kupoval, protože nebylo vůbec jisté, jestli by se mnou šly dobrovolně (i když asi jo). I lístky jsem samozřejmě vždycky platil já, ale já za ty doteky ve stáří patnácti to stálo.

Všechno bylo oukej do té doby, než jsem poznal otce Ivany. Byl to starší už pán s řídkou, pěstěnou bradkou, jakou mívají kozy. Okamžitě ve mně vzbudil napětí. A dobře jsem hádal, když jsem si hned pomyslel, že s ním můžou být problémy. Byl to pedant jako Brno. Přesvědčoval ji, že si vybrala špatně a že jejich majetek může být v mé blízkosti na pokraji zkázy. Nevím, jak vám, ale stuprum mi vůbec nepřijde jako nějaký vykuk, kterého bych své dceři nedoporučil.