Stává se přece, že když zakusíme silnou emoci, omdlíme... spadneme do mdlob.. a jaká to emoce, ptáme se, spustila pád?
V mém případě se jednalo o posedlost ženskými. Nikdy jsem neměl dost. Považoval jsem je za jed sžírající mě do hloubi podstaty. Chtěl jsem jim, bez ohledu na barvu vlasů, tlouštku stehen nebo vyznání, dělat šňůry dětí... a taky jsem vroucně přál, aby z té lopoty při porodech hynuly na úbytě. Aby mohly být vystřídány mladšími a způsobilejšími k nošení plodu. Abych mohl mít nové a nové kusy a vskutku se stal mistrem dělačem dětí. Nemyslete si, že jsem nenormální. Mnozí z našeho rodu postupovali úplně stejně, přestože asi, či téměř určitě, nedosáhli stejné proslulosti jako já. A hlavně se o svém jednání tak otevřeně nezmiňovali, takže si jejich skutky vlastně nikdo nemohl pořádně zapamatovat.
Nemyslete si, prosím, také, že jsem nikdy neměl psychické problémy. To zase jo, měl jsem jich dost. Choroby, nebo jak říkáte. Léčil jsem se hypnózou i kokainem. Myslím, že správněji by bylo říct, že jsem v nedostupné oblasti svého nevědomí měl vykotlanou díru - a ta díra připomínala kosočtverec čili zase tu kundu, o které je celý lidský i nelidský život. Možná si myslíte, že mě kokain léčil? Cha, cha, dovolte mi se zasmát. Čím detailněji jsem se omámil, tím hrůzněji vyvstala má protichůdná stránka povahy. Působil jsem za střízliva uhlazeně a distinguovaně, děvčata u tyčí odhadovala, že jsem právník nebo doktor filozofie, nebo třeba věhlasný psycholog na odpočinku, nicméně po požití nemírné dávky toho kouzelného alkaloidu... jako bych si obřezal mozek, cílem bylo prostě dupat a šukat. Nic víc mě na dívce nezajímalo, než její dojná dírka, třeba i na dívce hluboce ošklivé (bůhví, že i ty o mě měly značný zájem). Toto jsou ovšem fakta, která jsou nesporná. Stejně tak jako kuriozita, že snad nejvíc mi pomohla hypnoterapie. Snění a odkrývání podob symbolů. Už staří věděli, že sny mohou poodhalovat tajemství. Nakonec jsem převážně ženským terapeutkám vleže na pohovce vypravoval, co se se mnou děje, když sním. Že tam jsou hromady nahých těl a jejich vůně působí neodolatelně na mou erekci. Že mi vyrostl z ptáka trojzubec ptáků, kterými jsem mohl mít tři naráz a každý centimetr těch priapismických pyjů cítil jednotlivě každou skulinku, každý hrbolek ve šťavnaté kundě, dokud se mi z té orgie nezatočila hlava a já neomdlel. Můj mozek v opravdovém zájmu rekonstruoval ty obrazy. Hned je stavěl v to či ono světlo, cizeloval obrysy a snímal z nich šerosvit přízračnosti, jindy samozřejmě dával jen velice hrubé črty.
Každý, domnívám se, by si měl projít zkušeností závislosti. Ta, co postihla mne, naštěstí byla ještě docela přirozená. Šlo v ní o lásku k ženě, a jako taková nemohla být příliš démonická. Spíš šlo o takový rušivý účinek, o nuanci zvyku, která přivodila toto podivinství. Toužil jsem se stát pouhým pánem nad jejich duší. To falus dovede, když je pořádně nažhaven. Ještě dnes, po mnoha letech si říkám, že mi ta špetka kokainu vlastně chybí, neboť mi prospívala iluzí, že se každý pobuda dá vybudit do nezadržitelna a může pohlavím ovládat pohlaví ovladatelnější.
