Seriózní nabídka

Zbylo-li ještě něco v zahradě,
pak levá ruka to ucítila
jako hrst ženských vlasů;
zbylo-li ještě něco ve sklepě,
pak pravá moje dlaň, ten arcičíšník,
sevřela lahev… žel, bylo to její hrdlo…

Nevím, říká se, že jsme opravdu mocní a že nejmocnější aktivum, které máme, je prý naše mysl. Jiřík asi není zrovna finanční poradce. Moc na své mysli nešetří. Ostatně, je-li střízliv, chová se tiše. Napije-li se však, ukáže se pravá jeho povaha. Unikají mu mnohem důležitější příležitosti než randění s holkami. Jeho pravý stav je trvalý - leží v chlastu jako leží válečný veterán v rakvi. Není mu pomoci. Mrzí mě to, neboť je to můj kámoš. Chtěl jsem mu ukázat jinou cestu. Turistiku, sport, módu. Cokoliv, co by mu pomohlo se vymanit z moci závislosti. Nic nepomohlo. Až jsem mu představil Jitku.

Křivky sexuálního břicha

Nedávno mě navštívila zvláštní dívka. Zapředli jsme rozhovor o sexu a násilnících. A znásilňování. Musíte si udělat představu, jak tato éterická bytost vypadala. Vypadala vlastně jako její matka, se kterou jsem kdysi randil. Dlouhý lokny, kozatá, prdelatá.

Bylo jí dost na to, aby mohla být mou dcerou. Kdybych teda začal s otcovstvím v patnácti.

Takže se jí ptám. "A co ty, máš nějaké sny? Něco, co toužíš vykonat?"

Mařena zavrtěla hlavou. "Ne," odpověděla. Vypadala, že ji ta odpověď řízla přes prsa.

Tak je to tedy. Nemá.

"Nechceš se na něco zeptat ty mě? (Využij šance, stuprum je poblíž!)

"Ne."

Usměju se. Mládí je naivní. Pak zvolna pokračovala:

"Jsem hrozná, jsem k ničemu, nikdo mě nemá rád." Přiměl jsem se jí neodporovat.
"Brzy mi bude 18, pak snad společnost konečně může přestat předstírat, že jí nejsem úplně ukradená."
"Mhm, to je asi pravda."
Pak na mě váhavě pohlédla.
"Proč chcete, abych u vás bydlela?"
Neodpovídal jsem. Pravda byla taková, že jsem chtěl ochutnat její stehna.
"Tvoje holka je architektka, jste bohatý jak Židi, jestli nemůžete mít děti, proč si neadoptujete nějakou rozkošnou holčičku z Číny?"

"Žádná míšenka z Číny se ti nevyrovná."

Vděčně na mě pohlédla, oči slepené slzami dojetí.

Zarostlá branka

Básníka může pochopit jen básník - jen romantická mysl může proniknout do romantického díla, jen básnicky vznícený duch, který přijal posvěcení v nitru chrámovém, může pochopit to, co zasvěcený u vytržení vyslovuje. Proto jsem nepochopen - proto ode mne něžné dívky v návalu zoufalství prchají do houštin lesů! Příroda mě jako své nejmilejší dítě obdařila vším, co přibližuje člověka k božství, co ho pozvedá nad sprostou lůzu, nad fabrické výrobky, které příroda chrlí ze své dílny jako nuly, před něž teprve musíte postavit nějaké číslo, aby vůbec něco platily.

Vy myslíte jen na to, co jste měly k snídani, než se rozeběhnete za šamstrem. "Ach, měla jsem topinky s marmeládou. A po přednáškách mě čeká Jiřík, budeme dovádět na péřové matraci po babičce!"

Zato já? Já nemám milence ani milenky, jsem sám jako kůl v plotě, netoužím po dotycích na těch citlivých místech! Jsem totiž hrdý asexuál! Mým sexuálním životem je poctivá Robinsonka nebo Mayovka. Vy budete plodit děti a souložit, a já za odměnu, že jsem nic neplodil, dostanu ráj!

Se mnou se navěky bude vítr prohánět po Zemi!

Hustilka

Je to jenom póza. Jste póvlyně, ne vědkyně. Jste navzájem spojovány prostými a, které uspořádávají váš čas souřadně, aniž rozlišují, co je hlavní a co vedlejší. Vždyť vy ani nevíte, jakého chcete nabíječe... Dát či nedát šanci, achich ach. Tyto příběhy vašeho života a vaší vědy se týkají naprosto všedních věcí. Proto jsou nicotné. Jen ten kdo hoří, může zasvětit život studiu a objevům. Ale takoví už se stejně nerodí. Poslední učenec odešel tak zhruba někdy s Maxem Frischem.

Celý život se potýkám s vyděšenými pohledy. Co jako dělám, ptají se svorně. Ale tak jako v Bibli, ani v reálném světě nepotkávám nic zvláštního, a tak necítím potřebu odpovídat. 

Protagonisté života kolem nás nejsou žádní hrdinové, většinou jde o menší lůzry nebo o hlavy rodin, o barmany ohrožované nouzí či exekucí, postrkované migrací a nevěrou přítelkyně.

Žádný opravdový člověk na obzoru.

Její milenec - dvorní šašek

Proč psát jako součást nějaké estetiky nebo protiestetiky vznešeného? Radši mám lahodnou kundu, ta řekne daleko víc než nejhezčí obraz, poněvadž mladá, pružná a schopná zrzka má pevnost, autoritu a ucelenost, která předčí každý pokus o krásno - o tom jsem se přesvědčil již stokrát... stačí je vidět se hýbat někde v baru nebo ve školce... daleko víc než nějaké disputace o starých mistrech, než nějaké kazatelství nebo vzdory mladých blbečků...
V takové mladé kundičce je vše pouze naznačeno a čeká na sběr... což je výzva - a není lepší pocit ani příležitost, skutečně se v životě týpka nic lepšího nevyskytne ani nemůže vyskytnout... jakékoliv úsilí by mělo směřovat nikoliv vertikálně do nebe, ale pod kalhotky...

Nemá nic! Zda skutečně ta píšťalka, rychlá jako meč, připravila kata o kořist? Koupím jí náramek, však jí stačí málo. Úplně jí stačím já!

Nejste první ani poslední, kdo kdy spadne do kanálu. Jenže já kašlu na ostatní. Když tam spadnu, jen zamručím, ať mě někdo vytáhne!

Zvyk otupuje dojmy. Už se mi nelíbí mladé dívky. Už celé jedno desetiletí chci jen jejich pohlaví!

Tak jako je účelem květin přilákat hmyz, tak je účelem reklamy přilákat zákazníky.

Vycákal jsem jí úplně šílenou, týdenní nálož do dírky za jejího roztouženého sténání, tak jak to asi má ráda. Nebo taky ne, ale to mi bylo fuk. V tu chvíli bych s ní i chtěl mít dítě, malé a sladké a co by věčně neprudilo, s mou nebývalé koketní letní láskou, ale kdybyste se mě zeptali jen o několik minut později, asi bych se dlouze rozmýšlel.

Jedna dívka měla v deníku zapsáno: 

• Pan Ekolog - chlap, který byl chlapem a uměl podržet, pohladit tak, aby se to nevykládalo špatně (nikdy to ani špatně nemyslel !), hleděl na osobnost a ne na vzhled, byl to člověk na správném místě, uměl ocenit. Byl. Nikdy na něj nezapomenu, protože na takové lidi by se nemělo - nesmí ! - zapomínat;
• Šmudla - houslista, počítačovej expert a... kámoš (?);


• Šmudla II. = Skříňkový princ - líbil se mi, protože je podobný Šmudlovi, ale neznám ho (jakmile přelezl na začátku přestávky do třídy, už nevylezl)

• Ješita - debil ze školy, kterého jsem potkala na maturitním plese, kamarád Standy, který předstírá, že mě nevidí, je to mnohem horší kalibr než pan Slizoun, proto nemá právo na to být ani "pan";

Šel jsem mu vycinkat, vlezu na zápraží, prolízám improvizovanou kuchyňkou, jdu bez vyzvání dál a on pod takovou vysokou selskou duchnou ... a samozřejmě ne samoten, ležela vedle něj ještě safiánová panna, hebká na pohled a beztak i na dotek.

Oblíká se tak, že nevysvitne zář pohlaví

Začal jsem si všímat jejích nohou a toho, jak jí sukně obepíná boky, když se otočí s podnosem. Pak nastaly pohledy trvající trochu moc dlouho.

Trocha nadsázky

míval jsem rád láhve plné krve
mladé dívky v kabátech z velbloudí vlny
kouzlo Pepka námořníka

a další ubohosti

teď můžu jen Millera, Millera Lighta, MGD nebo něco na ten způsob!

Zalepená

Nedávno jsem potkal takovou sladkou míšenku. Nevím, jestli je z Ekvádoru nebo z Argentiny, ale určitě má do sebe i něco asijského. Vypadá opravdu půl jako divoška, půl jako civilizovaná dívka. Garáž má ověšenou hadicemi a hráběmi. Taky má asi osmiletého synka, mám toho kluka fakt rád a myslím, že je moc hodnej, a až se naučí, jak rozbít vajíčko, určitě dokáže něco neobyčejného. Zatím teda spím s jeho mámou a snažím se vyhýbat hádkám. Měla taky bratra, který kdysi seděl za znásilnění, ale který byl učiněné eso. Popsal bych ho asi jako staršího bráchu se zlatými křídly, povislým bílým břichem a očima, které vyrazí dech slunci.

Policejní inspektor Klubíčko

V posledních pár letech jsem si byl nepříjemně vědom, že jednou někde naposledy vydechnu, zavřou se za mnou těžká, železná vrata a nechají mě v té tmě na opačné straně života. A teď je v těch dveřích okno. Slib světla. Způsob jak pokračovat. Objevil jsem krásnou dívku, lásku mého žití! S labutím krčkem a očima víly! Umím si vybavit každý její rys, každou pihu na její tváři, odstín hlasu,
způsob pohybu - všechno v opojných nesnesitelných detailech.

Za párou byla nahá

To jsou zase kecy. Tentokrát paní profesorka, phDr. kandídátka věd Anča Hogenova hlodala. Pozvou si ji do studia a ona klasicky začně tlachat o nějakém patočkovi a Nietzschem, jako by byla nějaká odbornice na ty pány, nejmíň jejich nabíječka. Pak se jí zeptají, jak vznikl virus a ona mele ty svoje hovna o tom, jak je potřeba prožít tragédie a ztratit sám sebe a že dneska se mladí musí bavit, považují to za OBSAH - hledat rauš a chemické opojení, aby ten život vůbec vydrželi. Usebráni, uvlastněni, žijící z pramene a schopni dostat se do toho stavu přemýšlení o svém životě, to by poradila těm, kteří se chtějí vymknout vůli k moci a společnosti vyrůstající ze síly. Ta hrdinka v životě nezavadila o žádnou pořádnou, aspoň trochu ženskou práci, nedřela ani na blbém poli, a vysvětluje, jaká to je hrůza tvrdě pracovat - jenom seděla v učebnicích o Heideggerovi a Buberovi a teď předává moudra a žluč, jak je všecko rozdělení na piču, takových je dvanáct do tuctu a všichni jsou stejně směšní.

A nejlepší - "žít, abych měla lepší hodinky než sousedka, to je ubohost. Abych taky měla na tu dovolenou v Jugoslávii, to je ubohost, ubohost, ubohost," když to řekla třikrát za sebou, tak už jsem se vyvázal z pokerface a začal jsem se tlemit, jako když se dobře sjedu. Určitě je to menší ubohost, než omílat od rána do večere ubohé sentence stovky let mrtých pánů, kteří si zašukali dvakrát v životě a z toho jednou chytli kapavku.

Na mě už ani ty "ušlechtilé" tvářičky nedělají dojem. Jsou to staré panny, měkkoty, slimáci, kteří se schovávají za laskavosti. Nemají vagíny ani koule na to rozmrdat párty. Nemylte se (ale holte), kundy, nejpodstatnější lidi jsou vždycky pustá hovada. 

Hnala ho vařečkou

Vešel jsem do obrazárny. Paní od lístků seděla na svém místě, u kasy, za půvabným reflexivním sklem, nepochybně české výroby. Sotva jsem vstoupil, její oči se zúžily a její trvale namalovaný, srdečný úsměv zmizel, jako když slunce náhle překryjí mraky. Chvíli si mě prohlížela, jako kdyby se snažila složit si dohromady puzzle mých úmyslů. Proč je takový trhan na výstavě mistra Bezoušky?
Některé dívky prahnou po ptáku jako třeba váš nabíječ po kvalitním bouráku a některé babky prostě nepochopí, že svět se změnil. Již nevládnou světu akční hrdinové typu Stallona nebo vyžilé trasořitky jako Dustin Hoffman. Vládnou ti, co z ničeho nemají strach. Zcela nezasažen jejím odsudkem, přistoupil jsem k výdejně lístků.
Nebyla zas tak stará, brýle ji dělaly o dobrých deset let starší. Neměla asi padesát, možná měla čtyřicet devět. Vysekl jsem jí sice zdvořilou úklonu, ale pomyslel jsem si své... působila jako gorilí samice, se zastřeným hledem, měla navíc těžké prsy a buclaté prsty - v noci bych jí možná klátil, ale ve dne? Těžko.
Koupil jsem si tedy lístek, rozloučil se a postoupil do středu shromáždění. Jako obvykle tam bylo lidí jak nasráno. Stáli tam, tváří v tvář či zády k zádům všichni ti cizinci, kteří by se za normálních okolností na sebe ani nepodívali. Různé společenské úrovně, chápete. Nad obrazy se vznášelo ticho. Poté, co jsem vešel, konverzace se jako mávnutím kouzelného proutku mírně rozproudila. Byly to ale spíš otřepané fráze, mluvilo se, jenom aby se mluvilo, aby se vytvořil hluk, který zaplní ticho. Horší bylo, že brzy hovor vázl, aby nakonec utichl zcela. Některé ty mladé holky měly hlasy jako potkani a mluvily, jako by stály na letišti, což taky nebylo příliš rajcovní. Pak se začalo tleskat, protože zpoza závěsů vstoupil kurátor.

Ze vzrušení si překousla jazyk

Není nic, co by jí zabránilo jít za jejím snem, psala v některé z prvních esemesek! Měla sice nevýrazný nos a takové tmavé skvrny kolem očí, že mi připomínala mývala, ale pod těmi bavlněnými propocenými šaty skrývala bohatství, ty totiž prozrazovaly velká prsa a upotřebitelné tělo. V řidičáku stálo Lenka, ale nikdo ji neřekl jinak než Leňuš. Už ani nevím, kdy a jak jsme se seznámili, ale velice rychle mi docvaklo, že je nevyléčitelně smutná. Rozešla se s přítelem, který hrál na tři strany (nakolik jsme znali). Vysvětlil jsem jí, že je to docela běžná praxe, že se tím nesmí nechat vyvést z rovnováhy. Uvěřila mi a brzy jsme začali chodit na bowling, na párek v rohlíku, na zmrzlinu, až se mi jednoho dne svlékla v posprejovaném průchodu. Pečoval jsem o ni jako o sestru a ona se mi pravidelně odměňovala kratšími i delšími randety. Jak jsem řekl. Byla dost smutná, když jsem ji potkal, ale celkem rychle se oklepala a pak znovu pokračovala v cestě za svým snem. Chtěla odjet jako zdravotní sestra do rozvojových zemí, kde by pomáhala dětem a nemohoucím, když je třeba napadne nějaká bakterie z bažin nebo obyčejná lepra. Toužila být potřebná. A já její sen jen podporoval. Nabádal jsem ji dokonce, aby mě vzala s sebou, že bych se tam o ni staral stejně přičinlivě jako zde v Čechách. Jen bych tam nepracoval a spíš sledoval při práci ji. Finance za tolik let pracovního života nějaké mám, mohl bych jí dávat kapesné, navrhoval jsem dále. Kromě jiného. Taky bych jí vařil a tak dál, však znáte ty běžné udržovací procesy, jimiž si prochází kdekdo. Chodila dost módně oblečená, což mi vadilo, protože vzbuzovala pohledy jiných týpků. Hlavně sledovali její prsa, protože ty byly skutečně nepřehlédnutelné. Dokonce jeden chlap z autodílny, byl celý černý, jako fakt černoch někde z Houstonu, měl montérky a pod nimi se rýsovali tetovaní motýli a jarní květina, na ni zahulákal cosi v američtině jako na drahou prostitutku. Byl fakt velký jak bejk, takže jsem dělal, že neslyším a šli jsme dál, jako by se bývalo nic nestalo..-

Zástupce hrdlořezkyň

Jednou jsme tak stáli před barákem, kde měla proběhnout vernisáž nějakého moc fajnového malíře. Jmenoval se nějak jako Zulinka nebo Žulínek. Břetislav Žulínek, myslím. Chvilku se dělo, co se děje vždycky - srocení kouří, občas někdo popíjí z lahváče. My jsme stáli, mlčeli a pili. Nějakou veselou láhev, na jejíž červené etiketě byly všude od vršku až dolů jahody. Stačilo se na ni podívat a mohli jste se zeblít. Všem ženským okolo bylo pětadvacet, byly zatraceně sexy a věděly o tom. Byly taky náramně nadané, studovaly malbu a tydlencty umělecké směry. Pak někdo zařval. A další, další, hlavně děvčata. Křik se rozléhal volným prostorem, jako by brali na nože obzvlášť upištěnou pannu. Lidi vybíhali z baráku, prý tam hoří. Kouř se zanedlouhu začal valit z otevřených oken. Opravdu. Mistr usnul na kanapi se zapálenou cigaretou a podpálil kobereček. Vše se vzňalo, div že neshořel sám. Byl utrmácen po dlouhém turné, po dlouhé včerejší noci a dnu, kdy v jiném hraničním městě vystavoval stejné obrazy, takže se nelze co divit. Však už měl svůj věk. 53 let. Vypadal sice na sedmdesát, ale chodil stále zachovale a svižně jako mladík. Tehdy vyšel, podpírán kurátory, s otazníkem v tváři. Asi ještě spal.

Svedená

Aktivní dívky, jež dospějí až ke svedení, si často svůj poklesek trpce vyčítají. Mohla jsem počkat na lepšího, říkají si. Eh, jenže když lepší nepřichází, dává jedině smysl vzít zavděk čímkoliv. Že se jí dostal do kalhotek, je pro ni neodpustitelný hřích. Dostat se tam půvabné dívce, toť pro nás, stydlivé, honba za bludičkou, tápání v čiré tmě po neurčitelných stínech... Na druhou stranu pro ně, bohy svádění, nestydy, pouhé povyražení. Tito prokazatelně lidé špatného bytí vytvářejí v ženách představy mužů coby prasat. Podle lidských zákonů ovšem tito hnusáci unikají jakýmkoliv trestům – pak na jejich místo nastupují samy svedené, aby vykonaly spravedlnost po svém. Tím třeba, že se vyspí s dalším z nich, aby ho kompletně morálně zadupaly do bahna. Uvědomují si, že je to hloupý romantismus, ale přesto nemohou jinak. Jejich pošramocená duše se vrhá do bouří neřestí, aby zavrhla to ubohé plémě chlapů. A v takových chvílí nám vesmír připadá škaredý, připadá nám krutý. Jsou to vzácné chvíle, ale v životě člověka nastanou. Tito bezpáteřní muži dělají ze světa ošklivější místo - a zdá se, že jim to vesele prochází. My pak, ctností, čistí a čestní, po nich vláčíme těžké břímě v širou dáli... My ochutnáváme podivné ovoce žen s šetrností, jakou si něžné pohlaví zaslouží!

Co jsem právě popsal, zažila na vlastní kůži Karolína. Byla to holka dobrá, dá se říct krev a mlíko, která měla v zásobě hromadu vtipů o doktorech a absolvovala tehdy čerstvě bakalářské studium na katedře husitských studií nebo jejich písemnictví, nebo jak to tam oficiálně nazývají. Kvůli její studijní dráze jsem jí přezdíval Karolka z Arku a namluvil jí, že ark je francouzsky park. Měla ráda husity, ale daleko raději měla kališníky. Nebo katolíky, teď nevím, co z toho tehdy za dob Třicetileté války vládlo podobojí. V každém případě kromě studia věnovala svůj drahocenný čas i svému příteli, toho času podnikateli s protézami. Nebyl to úplně nejšlechetnější boreček, pověsti o něm kolovaly nehezké a tyto pověsti často potvrzovaly svou platnost, jak jsem mohl přesvědčit v různých výčepech a hlavně na diskotékách. Měl jsem tisickrát nutkání přijít za ním a vysvětlit ji, že si vybrala hajzla, ale mlčel jsem jako zařezaný, kdykoliv byla v mé blízkosti. Působila na mě jako svatý obrázek, nechtěl jsem hatit její přenádhernou stavbu citů. Nicméně jsem se přistihl, jak jsem na ní víc a častěji myslel, že mě daleko víc zajímá jako žena než jako člověk. Jak jsem řekl, byla přiměřeně vtipná a dokázala na veřejnosti i v privátní skupině ukázat své přednosti lehce a s grácií, měla totiž krásná ňadra. Věřila sice v Boha, Spasitele nebo arcibiskupa, to nevím, ale vím, že postupem času mi tyto drobné omyly myšlení připadaly čím dál sympatičtější a málo jsem na ně dal. Působila na mě jako duchovní, nesmírně přitažlivý duchovní, zatímco já jsem pro ní byl určitě jen ovečkou - nebo spíš technicky řečeno laikem, abych zas ze sebe nedělal, co úplně nejsem. V každém případě jsem jí jednou v záři po pitce ojel. Byla to tak intenzivní smršť šuku, že jsem měl skutečně na kahánku a málem jsem z toho tornáda umřel! Velice plakala, když se dověděla, že její kluk jí zahýbá s každou dírkou v O****** a náplastí na bolavé srdce jsem byl jako vždy já! Moje milovaná Karolka otěhotněla půl roku po našem radikálním spojení, a to s nějakým ňoumou z garáže, jako z kapely, která hrávala po garážích, protože si nemohla dovolit menší studio. Od té doby jsem ji neviděl.

Putování zfetovaného uličníka

Měla v očích smrtelný strach, když ji plácl přes dupku. Není nic tak nebezpečného, tak divě zuřivého a strašlivého jako šílená žena, zmítaná strachem. Ale on na její strach nic nedal. Byl jako nějaký veliký býk z daleké, divoké země, rozvášněný pachem krve, který mu vnikl do nozder. Později se dali dohromady a vydrželi spolu krutý rok plný lží a obviňování. Sice byl chladnokrevným, cynickým tvorem, jímž jej učinil život bez lásky, ale ona taky byla divná a bestiální.

A teď ještě moudří páni na internech. Našel se nějaký Vondruška, který prorokuje zánik Evropy do roku 2054. Na vašem místě už si balím kufry, kabelky a psí knížky a hlásím se jako dobrovolník na Enterprise! Protože na Marsu je pořád ještě dost surovin a dá se tam si vybudovat slušnou kariéru.

Nejsoukromější život

 gds

Oblečení má ze sekáče

Takové ženské jsou nejlepší. Cítí se jak královny světa, ale chodí ve falešných hadrech. Místo do Niků jsou obuty do Miků!

Perioda oslnivé rusovlásky

 jfjgjgf

Domina v obchodě s kočárky

 gsdgds

Zbouchnutá

 Hfjvcb

Zbitá

 Hfhh

Její prdelka se podobala třešničce

Kdyby nás nevinnost mohla držet při životě, byli bychom všichni svatí. Nedávno jsem byl v divadle. Byl tam takový vysoký paňáca. Dobře, i když asi neuměl hrát, myslel si, že přece je herec. Ve své marnivosti si myslel, že jeho obličej poznají všude. A zkoušel to na holky, co se přišly taky podívat.

Podkopej městskou zeď a ona bude zabíjet a zabíjet.. a mezi jinými i tvého nepřítele

Hynek se usmíval. Pocítil velmi příjemné teplo nad důsledky svého výkon - usmíval se nad ní, když pod ním vytékal její výron.

Pískal na ni, nereagovala

Kýval hlavou s pobaveným mžouráním šedých očí. "Pamatuji si tě jako mladou rosničku. Byla jsi nepředstavitelně dobrá při sání."

"To již odvál čas, Norberte. Mezi námi byl konec dřív, než vznikl počátek."

Skutečně ji tehdy vnímal jako věc, nechtěl se vázat a cokoliv věnovat, jakýkoliv cit, měl-li v sobě jaký. Dostal od ní pořádných pár vzdechů a nějaké mírné až střední výkřiky, nášup orgasmů a snad i nějakou tu radost, ale z těch zelených, kočičích nevyzpytatelných očí nic nevydoloval, nedostal se pod jejich povrch. Takže to bylo celé na hovno...

Kel v dírce

Co bych vám sdělil? Dneska, resp. pro vás už včera, měl (slaví) narozky nejpozoruhodnější umělec lidstva, Cziffra!

A jinak jsem poslouchal nějaké hlavy mluvit o situaci na světě. Nejradši mám toho intelektuálního hrdinu ze slovenské dědiny, toho ani nevím, jak se jmenuje, prostě prof. doc. phDr, Staňka, CSc. Jak mluví o konspiraci třeba hodinu a pak střelí do publika nějaký hlod ve stylu: "A víte, že 70% Slováků sleduje Farmu? To je ukazatel, jak hluboko jsme jako stát klesli." Vždycky, jak se dívám na ten jeho těžký, saturnský a podezřívavý pohled, ten jeho neklidný bachor, neubráním se dojmu, že je odkvetlý. Takhle hloupě zestarat bych vážně nechtěl. On ani nemá žádnou moudrost nebo rozvahu, on prostě jen čte magazíny o sociologii a spřádá si grandiózní osnovy běhu dějin - a pak je předkládá - jako ve škole - menším lumenům. Jak říkají youtubeři vydavší se na cestu osvícení - trpí duševní pýchou.

Já teda nevím, jaký bratři Slováci mají vztah k půdě a ke zvířatům, ale já na Farmu čumím nepřetržitě od první série a ještě mě teda neomrzela. A to si teda o sobě myslím, že jsem celkem jinačí brandy než průměrný, nevšímavý občan!

 

Myslím, že je to přinejmenším hodně dobrá sonda do hlavy zdravých lidí, krev, mlíko, semeno. A všichni tam jsou úplně v pohodě! Jak se dá být. Mladé farmářky si užívají sluníčka. Občas zapláčou, když je opustí přítel nebo si najde jejich kámošku, ale v dalším díle už jsou v cajku. Umí odpouštět, což je jedině lidské a možná i božské.

Bezové kalhotky

Byl to takový maličký Španěl. U mé prcací panny trapní tanečníci flamenca neměli jedinou šanci. Nechal jsem je o samotě pouhou hodinu!

Jak se mi odvděčila? Když jsem vešel do ložnice, rajtovala na něm jako na kobyle.

Abych si spravil náladu, nechal jsem je tam a odešel do baru. Uvelebil jsem si trošku dál od výčepu, ale ne zas tak daleko, aby mi museli panáky nosit přes celý lokál. Nalevo ode mě seděla zajímavá dvojice: džentlmen s prošedivělými vlasy a žena mladší, než jaké obvykle v barech vídáme, která měla zbrusu nová prsa. Dobrý, pochválil jsem ji pohledem! Máš, co si zasloužíš. Myslím, že kdybych se musel dívat na zadek takového borce, se kterým tam byla, taky bych chtěl větší kozy.

Zeleninová hříšnice

Svět je na mě příliš rychlý. Přeji si, jako Jirka Pomeje, nebýt součástí koloběhu! Jen považte. Narodily se děti, zemřeli starci, prodal se perník a někdo předstíral orgasmus. To všechno v pěti vteřinách.

Kde je fik-fik-fikce?

Ošlehán vichry větráků, měřil kolem metráku. A kromě piva v žejdlíku, měl i bachor z knedlíků a tučnou duši.