Nedávno mě navštívila zvláštní dívka. Zapředli jsme rozhovor o sexu a násilnících. A znásilňování. Musíte si udělat představu, jak tato éterická bytost vypadala. Vypadala vlastně jako její matka, se kterou jsem kdysi randil. Dlouhý lokny, kozatá, prdelatá.
Bylo jí dost na to, aby mohla být mou dcerou. Kdybych teda začal s otcovstvím v patnácti.
Takže se jí ptám. "A co ty, máš nějaké sny? Něco, co toužíš vykonat?"
Mařena zavrtěla hlavou. "Ne," odpověděla. Vypadala, že ji ta odpověď řízla přes prsa.
Tak je to tedy. Nemá.
"Nechceš se na něco zeptat ty mě? (Využij šance, stuprum je poblíž!)
"Ne."
Usměju se. Mládí je naivní. Pak zvolna pokračovala:
"Jsem hrozná, jsem k ničemu, nikdo mě nemá rád." Přiměl jsem se jí neodporovat.
"Brzy mi bude 18, pak snad společnost konečně může přestat předstírat, že jí nejsem úplně ukradená."
"Mhm, to je asi pravda."
Pak na mě váhavě pohlédla.
"Proč chcete, abych u vás bydlela?"
Neodpovídal jsem. Pravda byla taková, že jsem chtěl ochutnat její stehna.
"Tvoje holka je architektka, jste bohatý jak Židi, jestli nemůžete mít děti, proč si neadoptujete nějakou rozkošnou holčičku z Číny?"
"Žádná míšenka z Číny se ti nevyrovná."
Vděčně na mě pohlédla, oči slepené slzami dojetí.
I cena bydlení je relativní a odvíjí se od momentální situaci na trhu.
OdpovědětVymazat