Svedená

Aktivní dívky, jež dospějí až ke svedení, si často svůj poklesek trpce vyčítají. Mohla jsem počkat na lepšího, říkají si. Eh, jenže když lepší nepřichází, dává jedině smysl vzít zavděk čímkoliv. Že se jí dostal do kalhotek, je pro ni neodpustitelný hřích. Dostat se tam půvabné dívce, toť pro nás, stydlivé, honba za bludičkou, tápání v čiré tmě po neurčitelných stínech... Na druhou stranu pro ně, bohy svádění, nestydy, pouhé povyražení. Tito prokazatelně lidé špatného bytí vytvářejí v ženách představy mužů coby prasat. Podle lidských zákonů ovšem tito hnusáci unikají jakýmkoliv trestům – pak na jejich místo nastupují samy svedené, aby vykonaly spravedlnost po svém. Tím třeba, že se vyspí s dalším z nich, aby ho kompletně morálně zadupaly do bahna. Uvědomují si, že je to hloupý romantismus, ale přesto nemohou jinak. Jejich pošramocená duše se vrhá do bouří neřestí, aby zavrhla to ubohé plémě chlapů. A v takových chvílí nám vesmír připadá škaredý, připadá nám krutý. Jsou to vzácné chvíle, ale v životě člověka nastanou. Tito bezpáteřní muži dělají ze světa ošklivější místo - a zdá se, že jim to vesele prochází. My pak, ctností, čistí a čestní, po nich vláčíme těžké břímě v širou dáli... My ochutnáváme podivné ovoce žen s šetrností, jakou si něžné pohlaví zaslouží!

Co jsem právě popsal, zažila na vlastní kůži Karolína. Byla to holka dobrá, dá se říct krev a mlíko, která měla v zásobě hromadu vtipů o doktorech a absolvovala tehdy čerstvě bakalářské studium na katedře husitských studií nebo jejich písemnictví, nebo jak to tam oficiálně nazývají. Kvůli její studijní dráze jsem jí přezdíval Karolka z Arku a namluvil jí, že ark je francouzsky park. Měla ráda husity, ale daleko raději měla kališníky. Nebo katolíky, teď nevím, co z toho tehdy za dob Třicetileté války vládlo podobojí. V každém případě kromě studia věnovala svůj drahocenný čas i svému příteli, toho času podnikateli s protézami. Nebyl to úplně nejšlechetnější boreček, pověsti o něm kolovaly nehezké a tyto pověsti často potvrzovaly svou platnost, jak jsem mohl přesvědčit v různých výčepech a hlavně na diskotékách. Měl jsem tisickrát nutkání přijít za ním a vysvětlit ji, že si vybrala hajzla, ale mlčel jsem jako zařezaný, kdykoliv byla v mé blízkosti. Působila na mě jako svatý obrázek, nechtěl jsem hatit její přenádhernou stavbu citů. Nicméně jsem se přistihl, jak jsem na ní víc a častěji myslel, že mě daleko víc zajímá jako žena než jako člověk. Jak jsem řekl, byla přiměřeně vtipná a dokázala na veřejnosti i v privátní skupině ukázat své přednosti lehce a s grácií, měla totiž krásná ňadra. Věřila sice v Boha, Spasitele nebo arcibiskupa, to nevím, ale vím, že postupem času mi tyto drobné omyly myšlení připadaly čím dál sympatičtější a málo jsem na ně dal. Působila na mě jako duchovní, nesmírně přitažlivý duchovní, zatímco já jsem pro ní byl určitě jen ovečkou - nebo spíš technicky řečeno laikem, abych zas ze sebe nedělal, co úplně nejsem. V každém případě jsem jí jednou v záři po pitce ojel. Byla to tak intenzivní smršť šuku, že jsem měl skutečně na kahánku a málem jsem z toho tornáda umřel! Velice plakala, když se dověděla, že její kluk jí zahýbá s každou dírkou v O****** a náplastí na bolavé srdce jsem byl jako vždy já! Moje milovaná Karolka otěhotněla půl roku po našem radikálním spojení, a to s nějakým ňoumou z garáže, jako z kapely, která hrávala po garážích, protože si nemohla dovolit menší studio. Od té doby jsem ji neviděl.