Za párou byla nahá

To jsou zase kecy. Tentokrát paní profesorka, phDr. kandídátka věd Anča Hogenova hlodala. Pozvou si ji do studia a ona klasicky začně tlachat o nějakém patočkovi a Nietzschem, jako by byla nějaká odbornice na ty pány, nejmíň jejich nabíječka. Pak se jí zeptají, jak vznikl virus a ona mele ty svoje hovna o tom, jak je potřeba prožít tragédie a ztratit sám sebe a že dneska se mladí musí bavit, považují to za OBSAH - hledat rauš a chemické opojení, aby ten život vůbec vydrželi. Usebráni, uvlastněni, žijící z pramene a schopni dostat se do toho stavu přemýšlení o svém životě, to by poradila těm, kteří se chtějí vymknout vůli k moci a společnosti vyrůstající ze síly. Ta hrdinka v životě nezavadila o žádnou pořádnou, aspoň trochu ženskou práci, nedřela ani na blbém poli, a vysvětluje, jaká to je hrůza tvrdě pracovat - jenom seděla v učebnicích o Heideggerovi a Buberovi a teď předává moudra a žluč, jak je všecko rozdělení na piču, takových je dvanáct do tuctu a všichni jsou stejně směšní.

A nejlepší - "žít, abych měla lepší hodinky než sousedka, to je ubohost. Abych taky měla na tu dovolenou v Jugoslávii, to je ubohost, ubohost, ubohost," když to řekla třikrát za sebou, tak už jsem se vyvázal z pokerface a začal jsem se tlemit, jako když se dobře sjedu. Určitě je to menší ubohost, než omílat od rána do večere ubohé sentence stovky let mrtých pánů, kteří si zašukali dvakrát v životě a z toho jednou chytli kapavku.

Na mě už ani ty "ušlechtilé" tvářičky nedělají dojem. Jsou to staré panny, měkkoty, slimáci, kteří se schovávají za laskavosti. Nemají vagíny ani koule na to rozmrdat párty. Nemylte se (ale holte), kundy, nejpodstatnější lidi jsou vždycky pustá hovada.