Oheň na střeše

Podzim se svým sychravým počasím rozhodně neláká na dlouhé procházky, i když občas, když vysvitne sluníčko, je nádherný. Kde tedy můžeš na podzim narazit na svého pana Božského? Poradím vám.

Taneční
Jelikož podzim je obdobím tanečních, máš jedinečnou šanci některého z přítomných pánů oslnit svou úžasnou róbou. Právě v tanečních si totiž přijdeš určitě na své. Každá holka se chce navlíknout do krásných šatů, upravit si vlasy a vyrazit oslňovat. Říká se také, že podle toho, jak se člověk dokáže vlnit do rytmu hudby, tak je také pohybově zdatný a vynalézavý v posteli. Takže taneční jsou tím pádem dost dobré místo, kde se poohlédnout po nějaké šikovném "ženichovi".

Ples
Teď, když máš za sebou lekce tance v tanečních, můžeš se se svými pohybovými schopnostmi pochlubit také na plese. Maminky a tatínkové mají většinou pro tenhle typ trochu staromódní zábavy velké pochopení, protože si tím sami prošli a myslím, že nebudou vůbec proti, když se nějakého plesu zúčastníš. Na plesech si jen musíš dávat pozor na to, abys nekonzumovala alkohol, který tam většinou je běžně dostupný a patří ke koloritu. Nevypadá to totiž hezky, když se krásně načančaná slečna v šatičkách válí opilá po zemi, to je pak celé její popelkovské kouzlo to tam.

Čajovna nebo kavárna
Záleží na tom, kterému nápoji dáváš přednost a kterému prostředí. Čajovny jsou většinou trochu potemnělé, voní v nich čaj a vonné svíčky. Leckde si člověk může zalézt do polštáři vypolstrovaného doupěte a tam se zavrtat. Jen je třeba si předtím odložit boty. Pozor tedy na děravé ponožky, aby se ti nestalo nepříjemné faux pas. Do kavárny když zajdeš s kamarádkou a posadíte se k velkému oknu, můžete pozorovat všechno a všechny kolem. Pokud kolem projde nějaký sympaťák, můžeš po něm hodit očkem a uvidíš, jestli se chytí.

Divadlo
Pokud jsi intelektuálně a umělecky zaměřená a klasické i moderní divadlo je lákadlem, kterému jen těžko odoláváš, pravděpodobně budeš na podzim a v zimě v divadle pečená vařená. Jestli chceš, aby tvůj kluk sdílel tvoje zájmy a záliby, potom nejlepším místem, kde se seznámíš s takovým týpkem, je divadelní kavárna před představením nebo po něm. Ještě máš možnost upoutat jeho pozornost v přestávce, ale fronty na záchod jsou dlouhé, a tak se během přestávky moc nestihne.

Koncert nebo party
Hudební vkus je to, na čem si zakládáš? Miluješ koncerty a hudební akce, kde se můžeš pořádně vyřádit? Tím správným místem, kam na podzim vyrazit, jsou kluby a koncertní haly, kde se to pěknými kluky jen hemží a pokud se potkáte na koncertě tvé oblíbené kapely, je jasné, že máte hned o čem mluvit a rozhovor nebude váznout. Klubová scéna ti taky nabízí spoustu možností a pokud ráda tancuješ, můžeš se na tanečním parketu seznámit s tím správným klukem, který sdílí tvé záliby.

O hubeném říkáme, že je suchý

Скользя по утреннему снегу,
Друг милый, предадимся бегу
Нетерпеливого коня
И навестим поля пустые,
Леса, недавно столь густые,
И берег, милый для меня.

Jak to říkal klasik.

Proroctví šilhavého mládence

Abyste si nemysleli, že nepíšu fanfikce a že v nich nejsem nejlepší, dokážu vám hned zkraje, co jsem dokázal vyplodit, když mi bylo šest let. Nechal jsem se volně inspirovat povídkami J. K. Rowlingové a jejím fantastickým světem, který nesnese srovnání s ničím, co kdy bylo ve fantazii člověčí vymyšleno, natištěno a vydáno.

Dílo je věnováno všem nadějným, neohraničeným autorům fanfikce, pro které jedině píšu.

---

Lila se probudila včasně, ještě rozlámaná po včerejším tahu s kámoškami v dance clubu Samantha. Okamžitě si propleskla líce, aby dostaly svěžější barvu. Dnes totiž poprvé předstoupí před prvňáky a pokusí se zušlechtit jejich dosud spící mysli nějakým věděním. Byla ráda, že má ještě půl hodiny na přípravu lektvarů, které si nachystala, aby jim je báječně předvedla. Chvíli si hrála s pavučinami snů, s preclíky vzpomínek i nafukovacími balónky ustrnutí, namáčela je nazdařbůh do mrazivých flakónů a z nich stoupající kouř či vzlínání, jak to popisují zběhlí v lektvarech, pak jen dosvědčovali, že je všechno v nejlepším pořádku. Jestli jí to vyjde, jak chce, získá si u nich přirozenou autoritu a finanční ohodnocení ji jistě nemine.

Pamatovala dobře na Serevpuse, legendárního kouzelníka Bradavek, se kterým měla první hodinu lektvarů, jak rozrazil dveře učebny a vevlál do učebny s proslovem, který je doslova rozhoupal na židličkách a o kterém vzpomínali ještě dva semestry.

Usmála se. "Serevpus to dělal takto, ale to neznamená, že to nemohu provést lépe."

Jenže když si představila, že by do učebny vlétla ona tak jako tehdy on, musela se začít chlamat, až se jí rozpily stíny.

Vytahovala z polic všelijaké jednoduché recepty pro prvňáčky. Po okolí se rozléhal řachot cvakajících řetězů obkličujících starobylé folianty, pod jejichž tíhou praskaly mahagonové skříně. A co teprve prach. Tuny prachu. Vylétával zpod otylých vazeb a lepil se na židle, na stoly i na její krabičku s růžovým vibrátorem s přísavkou, kterou dostala od svého již zesnulého přítele, toho času závislého na výtažku z lístků stromu hyeny, který, jak známo, závislákům působí hysterii a nekontrovatelný smích, na něž bohužel doplatil, v nevysokém mužném věku osmnácti let, rozskokem bránice.

Lila najednou upustila obzvlášť těžký svazek na zem. Bác, rána jak z děla.

"Uch, dobré ráno, zlatko," promluvil zastřený hlas z postele.

"Juj, čus bus, Serevpusi," usmála se sladce Lila. "Menší omluva za probuzení, ale vždyť víš, že mám dneska hodinu."
"To vím, puso, vím. Co naplat. Mohli jsme si ještě vrznout, než půjdeš učit ty oslíky, viď?"

Začervenala se a dál listovala v učebnicích.
"Můžu ti pomoct s hledáním, když teda nechceš píchat, včera v noci jsi byla jak dobře namazaná pochva," naléhal dál Serevpus.

"Mám dobrou knihu, kterou opatruji už od studií," ukázal směrem do vypouklé části nahromaděných knih a ohmataný fascikl mu přistál v mžiku oka v rukou.

"Podívej se na ni," pobízel ji s výrazem, jako by ji předhazoval bakšiš.

"Ta je tvoje?" zeptala se po chvíli prohlížení dychtivě. Obsahovala dost poznámek.

"Všecko jsi tehdy věděl a sis zapisoval?" nadšeně se tázala s vypoulenýma očima.

"Yep."

"Na to jsi přišel docela sám? Úžasné," nevěřila a znovu vykoulila oči.

Lišácky přitakal. "Vždyť víš, že už jako mladej jsem věřil na intriky magie a bavilo mě hledat v ní trochu té hořkosladké iluze."

"Serevpusi, ještě mi poraď, jak si získat autoritu a nepropadnout před nimi," něžně ho políbila na klíční kost.

"Och. V tom ti moc neporadím. Asi by sis neměla nechat nic líbit. Jak nevejdeš odhodlaně do třídy a neukážeš jim kamenný výraz nebojsy, sžerou tě zaživa jak stádo kobylek."

Jemně ji pohladil po tváři.

"Prostě buď svá, lásko," pošeptal ji do ouška.

Objala ho a spokojeně pronesla: "Vidíš. Nemít tě, nenapadlo by mě být tvrdá jak žula. Na ty chudinky, které prvně uvidí čarukrásné reje kouzel."

"Víš, že i my dva jsme byli poprvé okouzleni tím divadlem, který lektvary vytváří," usmál se a pak procedil mezi zuby, mrače se jak kakabus.

"Říkal jsem ti už, že dneska před vizitou mám scuka s Fotrem? Jerry přijel z konference o hubení mníšků šedých a vemu na to jed, že bude rozdávat rozumy, jak je to nerentabilní a že lépe je se soustředit na magii méně invazivní..."

"To mě teda podrž, Fotr zde v Bradavkách, úžasný," podívala se mu upřeně do očí. "Třeba k tobě bude mít konečně větší respekt, miláčku," dodala.

"No nevím," zakroutil hlavou.

"Doufejme, že jo, jinak ho roztrhnu," rychle zahrozila. "Už bys měl pomalu vyrazit, jestli to chceš stihnout před vizitou. My oba bychom už měli padat."

"No dyť jo, ještě horká sprcha a jde se."

"Byl čůrák a čůrákem zůstane," řekl po lázni tiše ve dveřích do prázdného pokoje a odešel.

Děti s tupou odevzdaností zíraly na novou paní učitelku, která přišla klidně před tabuli, uklonila se a spustila. "Jmenuji se Lila, jsem učitelka lektvarů a můžete mi říkat Li."

"Dobrý den, Li," ječely přes sebe pisklavě hlásky. Jen jeden hlas vzadu (Denis) zašeptal: FUCK OFF.

Jako špatně placený kadeřník, který mafiánovi dá oholit hlavu a zůstanou na ní schody, cítila se Lila v pasti. Nečekala, že ji někdo napadne otevřeně před tolika svědky.

"Ty sprosťáku, ty postrachu" rozčílila se, vykřikla, ale rychle se zas uklidnila a přešla nenuceně a jakoby nic do zdvořilého tónu.

"Nalistujte si stranu dvě. Je tam uspávací elixír."

Zašustily listy. "Ví někdo, jak se připravuje? Je to tam napsané malým klikyhákovým písmem."

Přihlásila se dívka s krátkými bílými vlásky a zaječími zoubky schovanými za pěkně tvarovaným pyskem velikonočního zajdy.

"Tak prosím, holčičko v druhé řadě. Jakpak se jmenuješ?" pokývla hlavou tím směrem.

Ta si stoupla a vznešeně pronesla:

"Infectris Lestrangová. Netopýři sliny, výtažek z Lunorostu, prosím pěkně," usmála se, až se zakuckala. Zas si s purkletem sedla.

"Velice správně," usmála se taky Lila, poškrábala se brkem, neboť zapomněla jméno slečny a dunivě zatleskala. Děti v lavicích zašustily vzrušením, bezmála ohromením.

"Nejebvíl dostává deset punktů."

"Ale já nejsem z Nejebvílu," upozornila dívka slušně.

"Tak tedy Zmrdozel má deset bodů, ostatní zatím nula. Teď už ovšem nastal čas na lektvar," pozvedla ve vítězném gestu pěst Lila a odhalila zuby. "Hurá," ozval se sborově padesátihlasý dav rozdychtěných adeptů magie.

"A my si dnes tento elixír připravíme, milé děti." ("Jůů, Chí-chíí, Paráda, Wau")

Ukrajina

Potkal jsem v životě několik dívek. Všecky měly svým způsobem zvrácený smysl pro humor. Smály se, když v televizi dávali pořad o zabíjení kraviček na jatkách, smály se, když soused udělal hromádku na rohoži před domem. Jedna byla ale nejvýbornější, neměla smysl pro humor, prosím, žádný. Když bylo venku bláto a vy vlezli do místnosti, plákala a zuřila, protože jste ji záblacenými botami umazal.

Jste ožralí, nemůžete najít klíč, patrně je ztracen v některém výčepu a ona vás pustí dovnitř, barbarsky zabouchne dveře a vás to její jednání mrzí a nevíte, co na to říct, protože se vám plete jazyk a ona spustí, proč s ní nemluvíte. Co je nového na pracáku, na ulici, ba dokonce ve světě. Když ji na to odseknete, ať si to vygoogluje, začně dupat, skákat, prskat jako kočka, zuby cvakat, skřípat, tluče hlavou do stolu, ale tak, aby si neublíži a otevře dveře, dělá rámus tak, aby to všichni v baráku slyšeli a pak vás osočuje a vyličuje jako lotra, která nemá ani kouska srdce a nezaslouží si být na zemi.

Do toho se ozve, že ji nemáte ani trochu ráda, čeká, že ji budete prosit za odpuštění, rve si vlasy, roztrhá na sobě blůzu a chce tři nové a pouští se do dalšího rámusu a křiku, že to vy jste ji dostrkal do cikánského života a ty poměry se změní teprve tehdy, až vyskočí z okna.

Pak jde k oknu. Vy čekáte, co se bude dít. Vrátí se a křičí, že jste surovec a že chcete její smrt, abyste mohl dovádět s tou děvkou odvedle.

"S jakou děvkou, miláčku?"

Neřekne ovšem její jméno, které nezná a která existuje jen v její fantazii. Místo toho dělá ze sebe chudinku opuštěnou a zhrzelou.

Poleno

Ukradl jsem 75 zrzavých, třicetiletých, tlustých kilogramů. Nadrženější z vás chtějí vědět, jak se to stalo, jsem si jist.

Tak tedy, stalo se to takto:

Fany dělala babysitterku v milionářské čtvrti. Volali ji každý den ráno, aby přišla do toho nebo onoho domu a přinesla si láhev se sunarem a teplou přikrývku.

Svítilo slunce, na obloze zpívali kosi a fialové mráčky slibovaly den jako stvořený pro koupání a jiné skopičiny.

Fany zrovna převařovala dudlík.

Její chráněnec stoicky kadil do nočníku.

Den běžel jako na drátkách.

Šel jsem náhodou kolem sťatý jak zákon káže a popíjel Krakonoše nebo podobnou lacinou sračku z hor a tu se zčistajasna přede mnou otevřel pohled nevídaně andělský. Vidím za oknem té vily buclatou, oplácanou dívku, usměvavou a patrně naivní, jak cosi namáčí do kotlíku, ze kterého se kouří.

Otočila se, koutky se jí nelibě pozvedly, zbledla, avšak rychle zas přešla do úsměvu. Ještě utřela cosi, co ji hrálo v tlustých prstech a odešla ze scény, resp. dál byla záclony a zeď, přes kterou jsem tehdy neviděl.

Tehdy mnou projela zločinná myšlenka. Co když ta holka chystá bakchanálie a její milenec, natažený na kanapi, zrovna přepočítává peníze, které utržil prodejeme nemovitostí v San Francisku? Brzy tak možná dojde na jebačku, které bych chtěl být přítomen alespoň jako stalker.

Představoval jsem si, jak si povídají, ona se směje, on se uchechtne a pak na sebe skočí jako v červené knihovně. Objímají se, hubičkují, vyznávají lásku. Musím vidět, jak o sebe dřou do roztrhání těla, jak dva karburátory, co vybuchují, jak se na nich leskne pot prcání a teče z ní šlem. Jak to drsně schytává a ještě o to prosí, bože! Najednou mi vypadla plechovka z ruky. Byl jsem roźhodnut. Připližil jsem se ke stromu, který rostl poblíž a jehož větve dosahovaly až k oknu v druhém patře. Vyšplhal jsem na něj, ručkoval jako opice blíž a blíž vstříc očekávanému rozuzlení... a bum, větev se rozvalila, takřka praskla a já zůstal trčet v polovici, nemoha ani tam ani zpět. Začal jsem volat o pomoc.

Fany vyběhla ven vystrašená a zdálo se, že je překvapena tím, co vidí. Řekl jsem ji, ať neprodleně zavolá hasiče nebo aspoň ať přistaví trampolínu. Pochopila, že trampolína bude bezpečnější, neboť jsem kdykoliv spadnout a rychlejší, neboť jsem mohl kdykoliv spadnout, řešení.

Zaběhla do garáže a jala se postrkovat stařičkou trampolínu, která pamatovala ještě první republiku, směrem k místu, kam jsem mohl kdykoliv dopadnout.

Konečně víceméně stála tam, kde jsem očekával dopad. Oba jsme byli napnutí jako smyčce violoncella. Řekl jsem jí, ať se obrátí, pokud se něco stane, ať to raději nevidí. Pak jsem se pustil.

Kaleidoskop

Občas každý zatouží po malém dobrodružství a sex na jednu noc, především pro nezadané, je jedním z těch povyražení, na které zkrátka čas od času dostaneme chuť. Abyste se ale nespálily, prozradíme vám, na které muže můžete zapomenout.

Velký bavič, se kterým v posteli všechna legrace končí
Někteří muži vám přijdou neodolatelní, protože srší humorem a mají tolik nápadů, že kolikrát ani nevíte co sledovat dřív. To ve vás vzbudí dojem, že takový muž bude plný nápadů i v ložnici. Ovšem často bývá opak pravdou a tihle vtipálci nakonec skončí u nudné klasiky, jedna poloha a dost. Nakonec se ještě strašně diví, jak je to možné, že vy jste neměla orgasmus. Někdy moc velké očekávání nakonec nepříjemně zklame.

Zhroucený romantik, který se vzpamatovává z rozchodu s bývalkou
Je to trochu těžké vyznat se v tom, protože na první pohled se zdá, že jste narazila na skvělého muže, který se chová jako džentlmen a jistě pro vás bude ochotný udělat spoustu věcí i za dveřmi ložnice a nedovolí, abyste odcházela neuspokojena. Ovšem je tu háček, nepřekonaný rozchod s bývalkou ho nutí vás dvě neustále srovnávat a zřejmě si ji bude představovat i během samotného řádění v posteli, nakonec se vám ještě na konci rozbrečí v klíně!

Hřebečkové se sebevědomím na rozdávání
I když tihle hošíci většinou dobře vypadají a pokud už se pouštíte do sexu na jednu noc, tak chcete mít i vizuální prožitek, nejsou to vhodní kandidáti. Jejich ego je natolik velké, že v posteli nevidí nikoho jiného než sebe samotného. On je ten bůh, který vám dovolil strávit s ním noc a vy byste za to mohla být neskonale vděčná. Je mu úplně jedno, jestli si to užijete, jste pro něj jen nástroj uspokojení.

Muži s vysokým postavením
V tvrdém byznysu se muž musí naučit skrývat své pravé já a nemůže si dovolit žádné výlevy citů, to se potom samozřejmě dostává i do jejich sexuálního života. Jsou bohatí a mohou si koupit to, co chtějí, a myslí si, že mohou mít to, co chtějí. Pokud sednete na lep jeho propracované rétorice, potom se můžete dočkat hodně nemilého překvapení. Takoví muži totiž mohou často upřednostňovat všemožně zvrácené praktiky. Jsou znudění, protože všechno už měli, a proto zacházejí i v téhle oblasti mnohem dál.

Podlá mušle

Kdysi chodíval jsem po stráních a sledoval, jak kvetou pampelišky. Vždy jsem si jednu utrhl a hleděl na ni vášnivě, jako hledíme na staré bytné, po chvíli jsem ji zahodil a povzdechl si.

Pro mě svítí jen jedno kvítí: a to je bohužel v herbáři sadisty, který ho namáčí do klovatiny a kreslí jej obyčejnou špejlí!

Boleslav nechal popravit Břetislava

Kdž jsem chodíval na pionýrské tábory, pokaždé jsem zaperlil. V kruhu dětí-vrstevníků nám zadali za úkol stvořit hračku pro prvňáky.

Sáhl jsem po osvědčeném nápadu.

Z papírových svačinových sáčků, barevných papírů a lepidla jsem tvořil tyto a jiné maňásky. Uznejte, že jsou rozkošní:

Radar na divočáky

ABSTINENTNÍ ZÁBAVA

VEČÍREK BEZ ALKOHOLU

Vyhýbejme se opilcům! Alkohol snižuje obraz boží k obrazu nerozumného zvířete! POBAVÍTE SE BEZ ALKOHOLU V RESTAURACI VZTEKLÝ ŽALUD.

Pro občerstvení podává se bezplatně čaj. Přijďte hromadně a přesvědčíte se sami, co je lepší, zábava s alkoholem, nebo bez alkoholu!

Na takovém večírku jsem se ocitl před jedenácti lety. Byl jsem tehdy ještě relativně zdravý, má játra a ledviny nenesly až takové stopy dědíčného zatížení toho lotrovského uhlovodíku. Ve Vzteklém žaludu jsem se bezhlavě, takřka prvně, zamiloval do barmanky, která měla vytahané cecky a unavený výraz, táhlo ji na padesát, měla kluka v mém věku, ale především měla obdivuhodné křivky v oblasti zadku. Objednal jsem si sodovku a naráz ji převrátil do hrdla. Exnul jsem ještě další čtyři nebo pět, když za mnou přišla kočička s šibalským úsměvem.

"Tak se mi zdá, žes absinent jako my všichni," pronesla zpěvavým hláskem.

"Nemýlíš se, vnadná děvo, jsem absolutní abstinent. A na tyto akce chodím proto, abych je podporoval před případnými pijáky, kteří se rojí jako uťaté hlavy saně. Setneš dvě a naroste jich deset, už to dál nejde.

Zasmála se. Doufal jsem, že upřímně.

"Tak se uvidíme při pánské volence."

"Jistě, pa a na volenky a sodovky."

Odcházela a její panenský zadeček se natřásal jak sulc. Ještě po pár krocích natočila hlavu na stranu a podívala se zpoza ramene. Myslela si, že ocením ten pohled.

Nebyl jsem sice absinentem, jak jsem všem v Žaludovi tvrdil, ale to neznamená, že jsem neměl šlechetné srdce, prodchnuté pravou láskou k bližnímu, srdce zlaté a obětavé. Tohle srdce tehdy okamžitě zapomnělo na barmanku a šlo přímo za tím kočičím zadečkem.

Vylezla z baru, já taky, vytáhl jsem z kapsy plaskačku pravé staré polské kontušovky a pil, šla elegantní chůzí k mostu, poněkud však podezřelou cestičkou, která se mi zdála nekonečná, vedla od zverimexu průčelím až k trhu a dál vedle akvaduktu až k té groteskní lávce. Deset minut chůze jevilo se mi jako věčnost. Tam se teprve obrátila a očička ji zazářila radostí.

"Tak jsi mě našel, ty tupé, vypité hovado," křičela samou nadržeností šelmy.

Strhala ze mě triko a gatě a rozkuřovala mě, u té ztemnělé lávky, kde na nás mohli vidět hlavy všech okolojdoucích. Bylo něco tajuplného na té rybí tvářičce bezchybného nalíčení, tiše jako kočka předla a rychlostí rysa mě honila.

Zničehonic mnou otřáslo opilské třeštění, chytil jsem ji za ruce a snažil se ji strhnout k zemi. Sám jsem upadl. Začala pištět jak myš, které trháš zuby. Povalil jsem pak ji, když jsem ji chytil za nohy a trhl prudkou zběsilostí, hnán pudem války.

"Ty děvko, jak jsi mi to řekla? Tupé hovado? Já a hovado? To odvoláš," křičel jsem do krajiny, v níž se ozývali pouze cvrčci a pomalu si zapínal puntek. Pak jsem ji chytil za krk a trochu ji škrtil, dokud nebyla zelená a netekla ji slina čůrkem po bradě. Když se zdálo, že je tuhá, rozhalil jsem ji výstřih, aby se zdálo, že to byl sexuálně motivovaný čin, hlavně ne šílenství alkoholika. Odcházel jsem, když jsem zaslechl sípot. Otočil jsem se a vyděsil se, byla to ona, prakticky povstalá z hrobu, praštila mě kamenem přímo na spánek. Před očima se mi udělaly mžitky, co vám budu povídat, na zemi jsem se ještě párkrát vystřídali, no nakonec jsem se unavil a plazil se pryč, prosil, aby mě nechala, ale ona na mě pořád ležela přisátá jak klíště a rvala mi vlasy chumáči z lebky a pořád do toho ječela nadávky a definice.
"Zmrde-eee, zááá-zááá-bijůůů tě-eee."

Držel jsem se prachu cesty za všech sil a udýchaně ji sliboval, že ji dám všecky peníze, co mám.

"Mám účet na Kajmanech."

"Chcípniiiiii," plakala a dusila se krví z dásní, které si prokousala.

Vážila o dobrých třicet kil míň, ale zdálo se mi, že má nejmíň metrák, jak mi zatínaly nehty do zad ležíc na mě.

V posledním vzepětí sil jsem ji setřásl a kopl do žeber, schoulila se do uzlíčku neštěstí, ve tváři měla vše rozmazané jako kominík po šichtě, neměl jsem srdce ji bít, tak jsem ji pouze dovalil k řece, kde jsem ji držel hlavu pod bystrým tokem, dokud se nebránila. Voda byla opravdu chladná.

"Tak se mi zdá, že je čas na panáka," řekl jsem pohlížeje na její mrtvou postavu pod blednoucí rouškou noci.

Jantar v kundě

Stařeček jakýs bafal v prahu chýše, měl vyschlé ruce, pohled zmrtvělý, pokorně smekl, pozdravil nás tiše a my se za to strašně styděli...

Padrťský rybník vyšklebil se z lesů, dva vodní ptáci pískli pod hrází, pak bylo ticho, nikde ani hlesu, na hladině už houstly obrazy. Ve prostřed lesa octli jsme se náhle. Již stmívalo se víc a víc a víc, kol silnice se ploužil povytáhle dav zakuklených temných borovic. Na jedné visel uschlý věnec z mechu, pod věncem obraz boží rodičky, leč mně se zdálo, jak by z toho plechu hleděla lebka s dvěma dolíčky.

Na hradě lípy jeden květ, zpívá tam pěnkava s kosem, v nádvoří stojí flašinet a klíčník s červeným nosem.

Klíčník je věrný vlasti syn a barva nosu tak tklivá, dřív ho měl rudý z medovin, teď ho má červený z piva.

To pivo je mé topivo!

Roztopená čokoláda

Nezapomeň na smrt

Hospodin měl zajisté už tenkrát, když stvořil tuto hříšnou zemi a když později stvořil Karla, v úmyslu dát nebohým pozemšťanům na pamětnou. Zmalovat jim zadky, pověsit za střeva do průvanu atd.

Jak jinak si vysvětlit tu důstojnou postavu pana Karla, který se valil ulicemi a rozséval mor na všecky strany, který už z dálky vypadal jako kometa, kterou chce rozhněvaný bůh trestat toto nešťastné město.

O velebném Karlovi šla pověst, že v soubojích usekal nosy svým protivníkům z kasina, kteří byli příliš vlažní ve víře v kostky.

V době, kdy lidé opouštějí rodiny pro rozkošné milenky, on byl přemístěn z věznice s mírnou ostrahou do Skály - pro nadměrně bujné hájení vlasti.

Talentovaná striptérka

A teď otázka, kdo má encyklopedickou paměť na jména, obličeje, fakta a drinky? A velké nadání na drby? A zlaté srdce? Zeptejte se kteréhokoliv stálého hosta Century a každý vám hned řekne: "Přece Frieda."
Jestli potřebujete něco vědět, zeptejte se naší hlavní barmanky, Friedy. Jestli naopak potřebujete, aby něco vešlo ve známost, tak to řekněte Friedě. A proč má zelené vlasy? Mají odvádět pozornost od jejího zadku - má ho totiž ohromný!
Frieda by moc ráda tancovala, jenže...
"S tímhle zadkem? Nikdy! Proto jsem barmanka, a dobrá barmanka - nikoliv servírka - aby bar ukryl ten můj zadek. Všechno provádím výhradně nad pultem a nad pasem. Taky se o mně povídá, že jsem dohazovačka. To je pravda, protože já dávám lidi dohromady."
Frieda - podle všeobecného mínění - prý v životě s nikým nebyla, neměla přítele, manžela ani milence.

Co jíst a nejíst před cvičením

Když jsem poprvé pobýval v diamantových polích, nebyli ještě z míst těchto vyklizeni všichni nezřízení živlové, jako nyní; sešli se zde mnozí dobrodruzi, a protože Angličané neměli dosti času, aby v zemi, krátce před tím získané, provedli všecky opravy, byla bezpečnosť majetku ba i života ještě dosti pochybna. Zločinců mohli tím méně dostihnouti, ježto největší čásť jich po dokonaném skutku utekla, a za půl hodiny dospěli z ústředních polí diamantových (Dutoitspan, kdež jsem se usídlil, jest východní díl jejich) Svobodného státu Oraňského, kdež úplně byli bezpečni. Nevražilať vláda Svobodného státu posud ještě na Angličany pro zábor Západní země Griquů (to jest právě polí diamantových), a proto neviděla se nucenu pomáhati policii anglické. Od té doby však, co Anglicko zaplatilo Svobodnému státu za tuto provincii 90.000 l. št. odškodného, poměry změnily se, jak se samo sebou rozumí, valně na prospěch věci

Článek týdne

Bohové cesty ctnosti se po celé věky na Zemi pouze hašteřili a hádali. Každé z těchto božstev se společně se svými knězi a služebníky pokoušelo najít ve vlastních lžích nějakou moudrost. Doba ledová v náboženském myšlení může ve velkém plánu lidské existence trvat pouzeomezenýčas. Bohové poskvrněné moudrosti si odžili svou ságu a po tisíc let byli skutečností. Každý měl svou vlastní "božskou" cestu do ráje a obviňoval ostatní z kacířství a duchovních prohřešků. Prsten Niebelungů nese věčné prokletí - ale jen proto, že ti, kdo jej hledají, uvažují v pojmech dobra a zla - přičemž sami jsou přirozeně vždycky dobří.

Kartáč mezi nohami

Scéna nadsmyslného bojiště, kde na sebe za rachotu hromu narážejí ohnivý meč Michaela-archanděla a blesky metající vidlice Satana-Panthea. Hrozný souboj! Z jedné strany osudný zápasník Hylé, slepý instinkt, hromadná obluda reakcionovaná sžíravými individuálními vášněmi, z druhé strany svatý bojovník Arké, jasná inteligence, vědomě sjednocená na úrovni prozřetelnostní: to je legendární anděl a démon, potýkající se rovnými zbraněmi v kraji kosmického ohně!

Kořen temnoty by se byl nikdy neukázal navenek, protože je sám o sobě nicotou, kdyby jej nebyl projevil Adam, sděliv mu své bytí a poskytnuv mu svou vlastní substanci. Takto jej realizoval, noře se do něho, a odtud zlo, produkt této exteriorisace - zlo, jemuž nebylo souzeno, aby se objevilo v přírodě.To nám osvětluje zdánlivě podivínské mínění Fabre d'Oliveta, který komentuje Mojžíše:"Život Adamův, který plynul majestátním, tichým krokem do věčnosti, se náhle zastavil a počal se pohybovat opačným směrem. Vrátil se tedy z noci, z níž vyšel, a to byl prostor; couvl do věčnosti, a to byl čas."

Lotosový květ

Chci adresu, jinak skončím špatně. Nejím, nespím, jen vegetuji. Dokud ji nebudu mít, nenapiju se piva!

Když ji nedá, ponese následky. Nechtěj vědět, co až jsem ochoten udělat, abych tu adresu získal.

Protimluvím si, jenže to je známka dobrého vychování, které mi dala ulice!

Vteřina a věčnost

hghsd

Existuje v mojí mysli

Jen jedné banalitce jsem srdce věrně dal

a ted mám snašet její mlčení?

trpět tolikerý vzešlý žal?

Tak rád bych ti sloužil,

ne se jen po tobě soužil,

koupím ti čokoladu,

unesu tě u vodopádu,

tak radši mi dej adresu,

nebo najdou tvoji noblesu,

někde pěkně v divném fjordu!

budeš obětí stuprumovského mordu!

Nevěřím, že jednou zestárneš,

že jednou tvůj pel smyje stáří mor,

tehdy neotře se o tebe jistě ani penis,

nebude tě chtít drsný tvor,

možná se mi ale budeš smát,

že já tvou jeskyňku budu dál mít rád!

Nikdy nebudu tetřev vyschlých per,

dáš mi lásku i tělo na úvěr?

nejsem jako stuprum sám,

kdy řekneš jméno některého z jeho dam

a on veršíků snad deset dá ti o ní,

jak dobře šuká a jak honí

ne, ne, nejsem jako on,

já jsem nevyčíslen, mám radši mrdku

nežli hlen, v sobě nosím oheň žhavý,

můj plamen snadno i stuprumův stráví,

nad ďábly však každá svou mocí zvítězí,

a o tom v sexu i ve svádění běží.

nehraju na tě divadlo, nehraju zlého,

jak už to s chlapy bývá,

a tys vzbuzená rázem, po klamu

nechce se nic než láska divá!

stuprum užívá sic sloh surový a vratký

ale ten, kdo jím píše, má aspoň říz,

že setře jeho nedostatky!

my, věčně nametení,

mám nebude v pekle hej,

nic k šuku, ani k pití k mání,

prostě strašáci zbědování.

zvoní mi už všecky hrany,

zítra zas budu nadraný,

tak přijmi vyzvání typa,

jenž kokotem je tělem i duší,

jehož slzy pro tě i plamen kruší!

Nechceš-li čokoládu,

užij si aspoň únos u vodopádu!

Vzpomínej na mokrý orgáč

Jsem absolutní: jen strhávání pout s mé základní propriety: Absolutní vůle, stále sebeobjímající a vše absolutně k vůli komandování komandující. Analysuji-li své nejrannější vzpomínky, nalézám na dně každé neuvědomělý, ale distinktní pocit, - spočívání ve své vůli, s myšlenkou: vše teď dovršeno, protože chci, - a pocit své faktické všemoci, absolutní, ne ubohé, ve smyslu Napoleonova: "slovo nemožnost mělo by být vyškrtnuto z lexikonu". Hypertrofie vůle, - nechalo by se to nazvat vědeckou hantýrkou. Tato metafysická má pradisposice je tíže od mne odmyslitelna než můj trup.

Je to Botticelliho anděl

Probuzení bylo náhlé a strašné. Jednoho letního odpoledne byl jsem na procházce přepaden drakem: prvotní fasí přemýšlení, poháněného absolutně komandující vůlí. Musí se tu násilně přemítat, se strašnou námahou, o věcích neuchopitelných, nejšeřejších nuancích duševních stavů, o setinách milimetrů a vteřin...., musítu být vždy nějak zvítězeno, vyloučeno odejít s nepořízenou, rozdělat, odložit; každý pokusšílení toto zarazit končí myšlením ještě běsnějším; - snáze dostat se z Maelstromu. Tehdy držela mne tato křeč zbytek dne a většinu noci, aby mne druhý den zase zachvátila a nikdy již zcela neopustila. Považoval jsem tento černý květ Věčného Vítězství, přesazený s nebe do zemského bláta, dlouho jen za nemoc.

Louky, meze

A jako ten, kdo popadaje dech

vyvázne z moře a ohromen civí

na hrozné vody, v kterých hledal břeh,

tak ještě v běhu můj duch úzkostlivý

se podíval na průsmyk pod horou,

jímž nepronikl dosud nikdo živý.

Krásná jako rodná řeč

Radím ti dobře, se mnou abys šel

tím věčným místem, kde padají slzy,

já povedu tě peklem našich těl

a uslyšíš tam skřehotání hrůzy

a věkovité duchy strachem řvát,

ať přijde druhá smrt, a přijde brzy

S ním vidí piču jinak

Když jsem byl malý, měl jsem kocoura jménem Rufus. Byl to silný a odhodlaný kocour. Dobře chytal myši. Jednoho dne jsem přišel tak jako vždycky z tréninku unavený a ještě trošinku zhulený, zul si boty, hodil tašku do kouta a vlezl do svého pokoje. Naskytla se mi podívaná, která přebila do té doby všechny mé zážitky. Rufus, rudý jak jahoda, ležel na zádech s nohama roztaženýma, jako kdyby byl přibit na kříž a v očích až do parket měl zapíchlá ševcovská šídla. Vnitřnosti mu vyhřezly z bříška a kusy těch zarudlých střívek ohlodávaly myši s rudými horními předními zuby se stylovým zářezem, které můj přibýtek odjakživa obývaly.

Nedokázal jsem od té podívané odtrhnout oči.

ednoho dne mi spolužačka řekla, že je třeba udělat si zásoby na zimu, jinak se mi povede zle. Nevěděl jsem, co má na mysli, přesto jsem ji poděkoval za radu a vydal se do Tesca na nákupy. Tam v oddělení s pochoutkami jsem nabral do košíku hrneček sádla a přemýšlel, kam bych ho schoval, abych nemusel u pokladny platit, až mě napadlo, že si ho strčím do slipů, tam se nikdo neodváží ho hledat. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Ale co čert nechtěl, u poklady zrovna stála kočka a byla mlsná, až to bylo k hříchu. Čichala, čichala, natahovala labutí krček a netrvalo to dlouho a dostala velkou chuť na sádlo. Věděla přesně, kde ho hledat. Přišel jsem o hrneček, nicméně jsem si odnesl její telefonní číslo. To mi bylo sladkých třináct.

Jseš roztroušená po postelích

Ty neslyšíš, jak začal naříkat?

Nevidíš smrt, tu záplavu, co šplíchá,

že nic je před ní moře častokrát?

Nechal jsem se unést starcem, který uměl pískat na kundu

Jak vod na kraji u příkopů řada

žab s vystrčenou pouze hubou vstává,

však břicho s nohami jim v bahno padá: