Potkal jsem v životě několik dívek. Všecky měly svým způsobem zvrácený smysl pro humor. Smály se, když v televizi dávali pořad o zabíjení kraviček na jatkách, smály se, když soused udělal hromádku na rohoži před domem. Jedna byla ale nejvýbornější, neměla smysl pro humor, prosím, žádný. Když bylo venku bláto a vy vlezli do místnosti, plákala a zuřila, protože jste ji záblacenými botami umazal.
Jste ožralí, nemůžete najít klíč, patrně je ztracen v některém výčepu a ona vás pustí dovnitř, barbarsky zabouchne dveře a vás to její jednání mrzí a nevíte, co na to říct, protože se vám plete jazyk a ona spustí, proč s ní nemluvíte. Co je nového na pracáku, na ulici, ba dokonce ve světě. Když ji na to odseknete, ať si to vygoogluje, začně dupat, skákat, prskat jako kočka, zuby cvakat, skřípat, tluče hlavou do stolu, ale tak, aby si neublíži a otevře dveře, dělá rámus tak, aby to všichni v baráku slyšeli a pak vás osočuje a vyličuje jako lotra, která nemá ani kouska srdce a nezaslouží si být na zemi.
Do toho se ozve, že ji nemáte ani trochu ráda, čeká, že ji budete prosit za odpuštění, rve si vlasy, roztrhá na sobě blůzu a chce tři nové a pouští se do dalšího rámusu a křiku, že to vy jste ji dostrkal do cikánského života a ty poměry se změní teprve tehdy, až vyskočí z okna.
Pak jde k oknu. Vy čekáte, co se bude dít. Vrátí se a křičí, že jste surovec a že chcete její smrt, abyste mohl dovádět s tou děvkou odvedle.
"S jakou děvkou, miláčku?"
Neřekne ovšem její jméno, které nezná a která existuje jen v její fantazii. Místo toho dělá ze sebe chudinku opuštěnou a zhrzelou.
Žádné komentáře:
Okomentovat