Když jsem byl malý, měl jsem kocoura jménem Rufus. Byl to silný a odhodlaný kocour. Dobře chytal myši. Jednoho dne jsem přišel tak jako vždycky z tréninku unavený a ještě trošinku zhulený, zul si boty, hodil tašku do kouta a vlezl do svého pokoje. Naskytla se mi podívaná, která přebila do té doby všechny mé zážitky. Rufus, rudý jak jahoda, ležel na zádech s nohama roztaženýma, jako kdyby byl přibit na kříž a v očích až do parket měl zapíchlá ševcovská šídla. Vnitřnosti mu vyhřezly z bříška a kusy těch zarudlých střívek ohlodávaly myši s rudými horními předními zuby se stylovým zářezem, které můj přibýtek odjakživa obývaly.
Nedokázal jsem od té podívané odtrhnout oči.
ednoho dne mi spolužačka řekla, že je třeba udělat si zásoby na zimu, jinak se mi povede zle. Nevěděl jsem, co má na mysli, přesto jsem ji poděkoval za radu a vydal se do Tesca na nákupy. Tam v oddělení s pochoutkami jsem nabral do košíku hrneček sádla a přemýšlel, kam bych ho schoval, abych nemusel u pokladny platit, až mě napadlo, že si ho strčím do slipů, tam se nikdo neodváží ho hledat. Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Ale co čert nechtěl, u poklady zrovna stála kočka a byla mlsná, až to bylo k hříchu. Čichala, čichala, natahovala labutí krček a netrvalo to dlouho a dostala velkou chuť na sádlo. Věděla přesně, kde ho hledat. Přišel jsem o hrneček, nicméně jsem si odnesl její telefonní číslo. To mi bylo sladkých třináct.
Žádné komentáře:
Okomentovat