Jen jedné banalitce jsem srdce věrně dal
a ted mám snašet její mlčení?
trpět tolikerý vzešlý žal?
Tak rád bych ti sloužil,
ne se jen po tobě soužil,
koupím ti čokoladu,
unesu tě u vodopádu,
tak radši mi dej adresu,
nebo najdou tvoji noblesu,
někde pěkně v divném fjordu!
budeš obětí stuprumovského mordu!
Nevěřím, že jednou zestárneš,
že jednou tvůj pel smyje stáří mor,
tehdy neotře se o tebe jistě ani penis,
nebude tě chtít drsný tvor,
možná se mi ale budeš smát,
že já tvou jeskyňku budu dál mít rád!
Nikdy nebudu tetřev vyschlých per,
dáš mi lásku i tělo na úvěr?
nejsem jako stuprum sám,
kdy řekneš jméno některého z jeho dam
a on veršíků snad deset dá ti o ní,
jak dobře šuká a jak honí
ne, ne, nejsem jako on,
já jsem nevyčíslen, mám radši mrdku
nežli hlen, v sobě nosím oheň žhavý,
můj plamen snadno i stuprumův stráví,
nad ďábly však každá svou mocí zvítězí,
a o tom v sexu i ve svádění běží.
nehraju na tě divadlo, nehraju zlého,
jak už to s chlapy bývá,
a tys vzbuzená rázem, po klamu
nechce se nic než láska divá!
stuprum užívá sic sloh surový a vratký
ale ten, kdo jím píše, má aspoň říz,
že setře jeho nedostatky!
my, věčně nametení,
mám nebude v pekle hej,
nic k šuku, ani k pití k mání,
prostě strašáci zbědování.
zvoní mi už všecky hrany,
zítra zas budu nadraný,
tak přijmi vyzvání typa,
jenž kokotem je tělem i duší,
jehož slzy pro tě i plamen kruší!
Nechceš-li čokoládu,
užij si aspoň únos u vodopádu!
Žádné komentáře:
Okomentovat