Stařeček jakýs bafal v prahu chýše, měl vyschlé ruce, pohled zmrtvělý, pokorně smekl, pozdravil nás tiše a my se za to strašně styděli...
Padrťský rybník vyšklebil se z lesů, dva vodní ptáci pískli pod hrází, pak bylo ticho, nikde ani hlesu, na hladině už houstly obrazy. Ve prostřed lesa octli jsme se náhle. Již stmívalo se víc a víc a víc, kol silnice se ploužil povytáhle dav zakuklených temných borovic. Na jedné visel uschlý věnec z mechu, pod věncem obraz boží rodičky, leč mně se zdálo, jak by z toho plechu hleděla lebka s dvěma dolíčky.
Na hradě lípy jeden květ, zpívá tam pěnkava s kosem, v nádvoří stojí flašinet a klíčník s červeným nosem.
Klíčník je věrný vlasti syn a barva nosu tak tklivá, dřív ho měl rudý z medovin, teď ho má červený z piva.
To pivo je mé topivo!
Žádné komentáře:
Okomentovat