Radar na divočáky

ABSTINENTNÍ ZÁBAVA

VEČÍREK BEZ ALKOHOLU

Vyhýbejme se opilcům! Alkohol snižuje obraz boží k obrazu nerozumného zvířete! POBAVÍTE SE BEZ ALKOHOLU V RESTAURACI VZTEKLÝ ŽALUD.

Pro občerstvení podává se bezplatně čaj. Přijďte hromadně a přesvědčíte se sami, co je lepší, zábava s alkoholem, nebo bez alkoholu!

Na takovém večírku jsem se ocitl před jedenácti lety. Byl jsem tehdy ještě relativně zdravý, má játra a ledviny nenesly až takové stopy dědíčného zatížení toho lotrovského uhlovodíku. Ve Vzteklém žaludu jsem se bezhlavě, takřka prvně, zamiloval do barmanky, která měla vytahané cecky a unavený výraz, táhlo ji na padesát, měla kluka v mém věku, ale především měla obdivuhodné křivky v oblasti zadku. Objednal jsem si sodovku a naráz ji převrátil do hrdla. Exnul jsem ještě další čtyři nebo pět, když za mnou přišla kočička s šibalským úsměvem.

"Tak se mi zdá, žes absinent jako my všichni," pronesla zpěvavým hláskem.

"Nemýlíš se, vnadná děvo, jsem absolutní abstinent. A na tyto akce chodím proto, abych je podporoval před případnými pijáky, kteří se rojí jako uťaté hlavy saně. Setneš dvě a naroste jich deset, už to dál nejde.

Zasmála se. Doufal jsem, že upřímně.

"Tak se uvidíme při pánské volence."

"Jistě, pa a na volenky a sodovky."

Odcházela a její panenský zadeček se natřásal jak sulc. Ještě po pár krocích natočila hlavu na stranu a podívala se zpoza ramene. Myslela si, že ocením ten pohled.

Nebyl jsem sice absinentem, jak jsem všem v Žaludovi tvrdil, ale to neznamená, že jsem neměl šlechetné srdce, prodchnuté pravou láskou k bližnímu, srdce zlaté a obětavé. Tohle srdce tehdy okamžitě zapomnělo na barmanku a šlo přímo za tím kočičím zadečkem.

Vylezla z baru, já taky, vytáhl jsem z kapsy plaskačku pravé staré polské kontušovky a pil, šla elegantní chůzí k mostu, poněkud však podezřelou cestičkou, která se mi zdála nekonečná, vedla od zverimexu průčelím až k trhu a dál vedle akvaduktu až k té groteskní lávce. Deset minut chůze jevilo se mi jako věčnost. Tam se teprve obrátila a očička ji zazářila radostí.

"Tak jsi mě našel, ty tupé, vypité hovado," křičela samou nadržeností šelmy.

Strhala ze mě triko a gatě a rozkuřovala mě, u té ztemnělé lávky, kde na nás mohli vidět hlavy všech okolojdoucích. Bylo něco tajuplného na té rybí tvářičce bezchybného nalíčení, tiše jako kočka předla a rychlostí rysa mě honila.

Zničehonic mnou otřáslo opilské třeštění, chytil jsem ji za ruce a snažil se ji strhnout k zemi. Sám jsem upadl. Začala pištět jak myš, které trháš zuby. Povalil jsem pak ji, když jsem ji chytil za nohy a trhl prudkou zběsilostí, hnán pudem války.

"Ty děvko, jak jsi mi to řekla? Tupé hovado? Já a hovado? To odvoláš," křičel jsem do krajiny, v níž se ozývali pouze cvrčci a pomalu si zapínal puntek. Pak jsem ji chytil za krk a trochu ji škrtil, dokud nebyla zelená a netekla ji slina čůrkem po bradě. Když se zdálo, že je tuhá, rozhalil jsem ji výstřih, aby se zdálo, že to byl sexuálně motivovaný čin, hlavně ne šílenství alkoholika. Odcházel jsem, když jsem zaslechl sípot. Otočil jsem se a vyděsil se, byla to ona, prakticky povstalá z hrobu, praštila mě kamenem přímo na spánek. Před očima se mi udělaly mžitky, co vám budu povídat, na zemi jsem se ještě párkrát vystřídali, no nakonec jsem se unavil a plazil se pryč, prosil, aby mě nechala, ale ona na mě pořád ležela přisátá jak klíště a rvala mi vlasy chumáči z lebky a pořád do toho ječela nadávky a definice.
"Zmrde-eee, zááá-zááá-bijůůů tě-eee."

Držel jsem se prachu cesty za všech sil a udýchaně ji sliboval, že ji dám všecky peníze, co mám.

"Mám účet na Kajmanech."

"Chcípniiiiii," plakala a dusila se krví z dásní, které si prokousala.

Vážila o dobrých třicet kil míň, ale zdálo se mi, že má nejmíň metrák, jak mi zatínaly nehty do zad ležíc na mě.

V posledním vzepětí sil jsem ji setřásl a kopl do žeber, schoulila se do uzlíčku neštěstí, ve tváři měla vše rozmazané jako kominík po šichtě, neměl jsem srdce ji bít, tak jsem ji pouze dovalil k řece, kde jsem ji držel hlavu pod bystrým tokem, dokud se nebránila. Voda byla opravdu chladná.

"Tak se mi zdá, že je čas na panáka," řekl jsem pohlížeje na její mrtvou postavu pod blednoucí rouškou noci.