Bod obratu

Hluboko ztracené oblázky našich hlav, strážná užovka bude syčet na kraji ... a sex!

Akt vstřícnosti

V míru se nehneš z místa, ve válce vykrvácíš, v sexu si užiješ.

Došlo na lámání chleba

Na nejhlubším dně najde člověk špínu. Špína bude na samém dně i na samém vrcholu, a dokonce i pochyby při sebepozorování brzy pak zeslábnou a samolibě zpyšní jako prase válející se v hnoji.

Zaměřená touha

Pusto a prázdno dokola,
ani střep, ani popel, ani hadřík či mrtvola,
nikde nic lidského, co by se ptalo, co by žalovalo:

Úvodní veršíky dokonale vystihují můj pocit zmaru! Nejenže se mi nedaří ve vyspat s Ukrajinkou od vedle, ona na mě, představte si, ještě volá své šamstry, kteří mě pronásledují a bijí, když se vracím namol z baru. Kdybych si mohl z hlíny stvořt svou ženu, což se dneska už snadno dá, byla by to taková puťka. Už žádná dračice. Vymodeloval bych jí maličkou frndu, hezké kozy a zuby, které by se nerozpadly po pár úderech. Nemohla by moc mluvit a poslouchala by na slovo. Nebyla by vůbec zbojnice, nikam by se nevypínala a její panenské ňadro by hezky zářilo - ovšem vždy jen za košilkou. Jejím pánem bych byl já. Neměla by kámošek ani sociálních sítí. Nevěděla by, co to znamená telefon. Říkáte, že v dnešní době je nemožné na takovou vílu trefit. Musím se zde ohradit, jemně, jak to jde, že to možné je, když je jeden stvořitel... Měl bych na ni nárok kdykoliv - i když by spala, mohl bych se na ní vyřádit, vycákat a neřekla by ani popel. Byla by prostě libovolně dostupná a zcela custom a podle chuti bych si ji mohl kdykoliv zeštíhlit, ztlustit, omládnout, nechat zestarat. Dokud bych sám neumřel - což by se nestalo, protože stvořitel žije věčně. Tedy lépe, dokud by neumřela ona, jakmile by se tak však stalo, nahradila by ji jiná, navlas stejná. Řeknu vám, trošku mi z toho teoretizování vyhládlo...nažeru se tedy něčeho, co si rovněž vymodeluju... na třidé tiskárně. A tvoření je vůbec fuška, ale to ví jen ten, kdo tvoří duchaplně, ba téměř ženiálně - a pokud možno na blog.cz, kde tvořit jsou muka, kde je to těžší než lámat kámen!

Oči - mandle, ústa - blobfish

Prožil jsem nejhezčí dětství. Žili jsme s rodinou ve vzdušném domě. To bylo až potom, co jsem byl velký, co se mi zdálo, že jeden malér stíhá druhý. Kromě toho, že tatík byl denně našrot a denně bil mámu a ségru, jsem si neměl nač stěžovat. Toužil jsem sice vypadnout do světa, kde mě bude stíhat méně bolesti, ale byl jsem ještě mladý. Místo toho jsem jednou při obzvlášť hlučné nadílce vzal lopatu ze sklepa a přetáhl ožralého fotra po hlavě. Bylo mi jedenáct. Je to už tedy přes dvacet let. Přesto jsem se s jeho vraždou dosud nesmířil... i když nestál za nic. Měl jsem pocit, že se kolem mě v pubertě všechno hroutí.. a chtěl jsem se, odpusťte, že to tu vyznávám, zastřelit... Vzít flintu a odkrágloval se - jako to myslivci dělají s jeleny. Ale místo toho jsem jen přežíval dál. Až jsem potkal Peťku. Ta mě změnila od základu. Už jsem neseděl sklíčeně doma, začal jsem víc chodit po diskotékách a chlastat a úplně mě přešla nuda. Přicházel jsem ožralý a zfetovaný a pak jsme měli aspoň deset minut sex, než mi splaskl. Byla ale se mnou jinak spokojená. Vyprávěl jsem jí znamenité příběhy a vůbec ji měl rád jako vlastní ségru, která se tou dobou živila jako striptérka. Moje rodina byla fajn, ale byl jsem upřímně rád, že konečně po všech těch hrůzách žiju sám - jenom s Peťkou - v jejím bytě. Za rok se se mnou rozešla a já úplně zvlčil. Všechno zlé a všechno smutné, co jsem v životě prožil, ale přebila vzpomínka, jež byla mocnější než smrt. Vzpomínka na náš sexuální život.

Přivedl ji k dokonalému stavu

"Spíte spolu?"

"Bodeť by ne. Když pícháme, vede monology. Čemu jsem z ní rozuměl, je hloupost, čemu jsem nerozuměl, myslím, že též."

"Pro mě je to teda jednoznačně zklámání..."

"Nebral bych to tak tragické. Zaprvé, vždycky je lepší, když máš někoho než nikoho a pak taky.. víš, ona má i své kladné stránky... dokonale ovládá sání."

Ručkou k orgasmu

Odjakživa jsem měl crush na Trudu Grosslichtovou. Naší famózní prvorepublikovou herečkou. Pouštěl jsem si ji na videokazetách a onanoval při pohledu na její bujné poprsí. Což by nebyla dneska nic tak divného - kdyby vám nebylo šest tak jako tehdy mě... Snil jsem o tom, že ona zas bude mladá a bude toužit spojit naše pohlaví. No nestalo se. Ale výstřik vždy odpovídal mému vzrušení... skoro bych řekl, že byla láskou mého života, kdyby to od stupruma neznělo trochu výstředně.

Ostří zajelo do řitního otvoru

Malé vychytralé oči zakryté brýlemi nebyly nikdy v klidu a tenké rty se ustavičně škubaly jako v bolesti, malou špičatou bradu měla stále skloněnou, zdůrazňujíc ji... trhavé pohyby hlavou, která byla nepěkná... prsa jako žehlící prkno.. přesto jsem cítil, že právě tuto dívku musím ohnout, dokud je mladá.

Špeluňka, v níž tě zradil tvůj přítel

Došel opět na pahorek, tam se převlékl a přezul, chvíli se kochal krajinou, pak si sedl do trávy. Vdechoval kouř z fabrik za pahorkem, ale bylo mu to jedno. Chtěl jen odpočívat. Konečně byl zde volný, na vlastních hýždích! Konečně byl duch jeho svobodný. Zabil ji sice poněkud unáhleně, nicméně stalo se. Bouřná radost mu zmíala nitrem, přesto se cítil nesvůj. Cítil se být jako opilým nebo zhuleným - a mrzelo jej to, myslel, že katarze přijde z mnuty na hodinu. Že leží ta nenáviděná mrcha pod stolem s roztříštěnou lebkou, ho nemělo mrzet, ale neubránil se dojetí. Ještě nedávno si rozuměli jako jejich kámoši, sousedi, taky páry. Za kurtoasii ke krásným ženám netřeba se přece nikdy hanbit.

Ještě chvíli přemítal o své budoucnost a když počalo svítat, povstal a dal se přímo k městu. Bylo již dosti světlo, aby popatřil do kapesního zrcátka. Viděl jen to co vždy, strniště, ostré rysy, hrubý, opilý a nezúčastněný pohled. Byl již od dětství takový, ten pohled. Nikdy se netvářil jako veselé dítě, vždy byl zahleděn spíš jako krysa zahnaná do úzkých. Však taky nikdy nic nemohl ukrást z obchodu, protože všechny kamery mířily preventivně na něho. Už jen v jeho chůzi se zračilo temné znamení. Jako něco, s čím by si nikdo neměl hrát, jako oheň, který spálí každému prsty a opálí je až na troud.

Za týden ho našli a zavřeli asi za měsíc. Teď, když si odseděl už tři roky, vyvolával si ji čím dál častěji v paměti. Majestátně krásná ležela pod zraky jeho bejvalka. Tělo bílé jako sníh, ale tváře růžové. Zdálo se, že si jen zdřímla na podlaze...

Blechy v kapse

Já nejsem Stiller! Nejsem žádný sochař a nikdo mě nebude zavírat na šest let do basy.

Ale kdo je vlastně Stiller, když jsem už o tom začal? Je to jedna z nejzajímavějších postaviček švýcarské literatury.

Anatol Ludwig Stiller, narozen v Curychu, sochař, posledně bytem na Steingartegasse 11.

Proč není, kým je, či není? Nakonec oba mlčí. Jejich čas je omezen, v tom je jejich jediná záchrana.

Konečně zastrčí listiny do aktovky, beze slova, ale usilovně se lopotí se závěrem. Zvedne se. Přezkoumá, zda má všechno. Brýle, hlavně brýle. Pak mi podává ruku a sdělí mi, že přijde zas za týden.

Je přesvědčen o mé nevině.

Ale já nejsem Stiller.

Nenapadlo vás někdy, že je něco na světě blbě? Když čumíte na ty videa na youtubku? Všecko je o podělaném úspěchu. O domech a kundách, o bezvýznamnostech. "Představte si, o kolik víc peněz byste dneska měli, kdyby vás Warren Buffett učil vydělávat na burze? Jak byste byl zdraví, kdyby vám osobní trenér ukázal, jak posilovat a vytvarovat vaše buchtičky sixpacků. Kdyby Matka Tereza s vámi vedla charitu!"

A teď se podívejte na mě, já tady sedím, takovej dobráček, v koutku, nikomu nic nedělám, akorát tady píšu ty písmenka a čumím do té obrazovy... skoro takovej poeta melancholik.. a vy? "Co já?" zeptáte se s otazníkem v hubě. To už stačí, že řeknu vy... Prodáváte za milióny ropu islámistům, prodáváte bloňdaté školačky do Alžíru, kupujete uran ve slevě... Jak myslíte, že se asi cítím? Dost blbě - tak jako byste se cítili vy, kdybyste byl úplně sami!

Zaběhlá

Koho jako čekáte? Na co čekáte? Na spasitele? Nepřijde, neexistuje, je tuhý... Od minule jste nepopojeli. Nepohnete doma ani prstem, necháte se obskakovat. Pokud jste holky, trávíte čas na tinderu a pícháte. Pokud jste kluci, jste úplné nuly. Kmitáte po pokoji a pijete pivko. Mizerné, slabé mužství. Že jste se víc neučily, holky. Co byste za to nyní daly? Mohly jste se provdat za bohatého pasáka. Mohly jste mít život... takhle si budete číst tenhle blog a litovat se v jednom celém kuse. Litovat bídy promarněné existence!

Ego si exaltatus fuero

Moje nestěští spočívá v tom, že už se neumí latinsky a že umřela dívka, kterou jsem v patnácti prznil. Měla nesmírně úhledné kozy a těšila se vždy na sex jak na posvícení. Ale co s tím mám dělat? Že je mrtvá a práchnivějící. Cožpak já jsem stvořil slunko a napájím mraky? To Stvořitel je vinen tím, že učinil lidi smrtelnými.

Až budu povýšen, potáhnu k sobě

Stejně se domnívám, že život básníka je hotové peklo, poněvadž mu dali dětskou nevinnost a zasvětili ho v tajemství prvpočátečního hříchu. Žádná žena mu neodpustí, že mu hned v kolébce nevypíchl oči a neuřezali pyj! A muži mu zas neodpustí, že třeba spí klidně na lodičce uprsotřed bouře. Musejí ho burcovat, protože jeho sen je tak krásný, že se mu nechce bdít, kříčí mu do ucha, mlátí ho do zad, jen aby se probral. Všecko nadarmo, leží jako mrtvý a je mu dobře. Kdyby ho hodili do moře, ryba ho vyvrhne na břeh, kdyby jej vrhli do plamenů, vzletí jako pták.

Možná jsem veliký prasák a ještě větší sviňák, možná jsem jako ten Verlaine člověk eroticky perverzní...jako Goethe jsem měl celou řadu milenek a taky je snad ve mně kousek Dostojevského, který měl rád přirození docela malých děvčátek, protože by jinak o nich nemohl tak zaníceně psát... ale řeknu vám, co nejsem. Nejsem zrádce ani pokrytec. Nejsem podnikatel a politik, kteří jen svorně umlčují chudé a utlačované. A žádné kurvě se to ještě tolik neukázalo, jako jí to ukážu já!

Tat tvam asi

Má ubohá duše touží a žízní po špíně tak jako duše čisté křesťanky žízní po cudnosti a svatém pokoji od všech chlapů. Jak chápu nyní a teď, čemu jsem dřív nerozuměl. V nepochopení plenil jsem jako dítě nebo barbar (barbar je dospělé dítě). Nevědomost však nehřeší. A je jí odpuštěno?

Nejstarší chlap na světě je stoadvanáctiletý Číňan, žijící v čínském domově důchodců. Cenu přebral od komise zastupující Guinessovu knihu rekordů v povznesené náladě. Spořádal asi tři čtvrtiny čokolády a blaženě kvíkal, když se ho ptali na recept na dlouhý život. Kdyby byl jen o třicet let mladší, pochopil by třeba, že může někomu být na obtíž a místo povalování v houpacím křesle by vzal ze stěny stařičkou loveckou pušku a odpráskl se jak medvěd! Všimněte si, že začínám také jednou ve svém životě žertovat - a to je dobré znamení. Krve by se ve mě nedořezal, jak jsem se hurónsky smál tomu poťouchlému nápadu drobného mužíka. Prosím vás nyní na kolenou a v pláči. Neodcházejte z blogu. Jste moje jediná naděje. Když to uděláte, kopnu do vaší ženy, nechám si od ní čistit boty atd. Jste jako věrní mí vazalové a já vám mohu a chci odpustit. Čtěte stupruma, protože není nikdo lepší. Nemohu vlastně tvrdit, že není nikdo lepší, ale věřte mi, že vás miluji. A nemohu sice nikomu radit, ale mohu se o to pokoušet.

Tedy

zůstaňtě čistí a spanilí,

zvlášť dívky, které se každou chvíli odchlupují,

a servus!

Slizká služka

gdfgdf

Ponořená v rozkoši

gdsdgs

Vydrž, támhle je benzínka

gsdds

Neztrestaný

gsdgds

Musím čůrat

Mrkl jsem do ledničky. K jídlu jako obvykle nic. Jen se na mě z boční přihrádky smály plechovky Kozla.

Těžký úbytek váhy

Koho zaujmou výzkumy tkáně? Když jsou tu různé regrese u hysterických osob, které mohou u nich způsobit posthypnotická ochrnutí ramen?! Jak známo, tělesné obtíže vznikají na základě různých bludných představ. Všichni jsme ve skutečnosti absolutně zdrávi. Jsme zrozeni jako všeználci a až do konce našich dnů nic z onoho daru neztrácíme. Kdybychom se nestyděli za svůj přirozený vzhled, nemuseli bychom se tetovat jak šílení, abychom hnus kůže zakryli. Je to ostatně jenom póza.

Slečnám z krámu

Podnik, který se ještě nedávno vyznačoval pohostinností hodinových domů, po čase paradoxně uvízl v problémech, za který by se i bordel styděl. Předne došlo k zeštíhlení stavů. Odešlo spoustu více či méně snesitelných autorů, někteří, protože se nikoliv neoprávněně cítili ohroženě ve svém tvůrčím úsilí, jiní se sbalili, protože odešli jejich oblíbenci a někteří zkrátka ze setrvačnosti. V tomto bodě měl nastat rázný zákrok. Něco, co by situaci uklidnilo a zneutralizovalo. Stačilo by něco docela jednoduchého, leč účinného. Například zapojení redakce do vývoje blogu nebo redakční systém v užvatelské přístupnosti překonávající webpress. Bohužel nejenže zákrok, řez ostrým nožíkem přes snětí zachvácené výhonky nepřišel, ve skutečnosti přišlo něco docela opačného.
Bylo to svým způsobem komické, ale do smíchu z toho nikomu (kromě těch zlomyslných) nebylo. Vyskytl se hoax - a to do té míry uvěřitelný, že mu patrně téměř veškerá místní populace podlehla! Teď se prý situace aspoň prozatím zdánlivě uklidnila a dostalo se nám ujištění, že nám žádné nebezpečí nehrozí. Že blog funguje dál jako doposud. Odpusťte, že se tak směle ptám, ale opravdu můžete předpokládat, že vašim směšně nedůvěryhodným ujištěním někdo uvěří? A pokud vám ani co by se za nehet vešlo nezáleží na uživatelích (důkazem jsou jednovětná prohlášení na oficiální straně webu), proč se vůbec obtěžujete pracně se přihlašovat na srdce blogu a jistě ho za cenu obrovského úsilí (i mravního, protože se nelze necítit špatně, konám-li špatně službu) udržovat naživu? Hledám osobu zodpovědnou, která se přihlasí a alespoň vysvětlí, kde se stala chyba, když už ne nic dalšího. Kde je ostrá adminka Hanka? Nebo ta už také - jako všichn před ní - raději utekla?
Divím se, že se po tom výsměchu, jejž jste předvedli, nevzbouřilo několik stovek či tisíců aktivních členů odboje blogu, kteří se na vaši fyzickou adresu v Praze nevydali s vidlemi v rukou a pořádně nakrklí vám neroztřískali aspoň výlohy!

Lest vyústila ve sten

Mamka pro mě měla odjakživa slabost. Byl jem kojený do dobrých osmi let a i potom mě vedla k tomu, abych vyhledával aspoň pohledy blůzky a to, co se skrývá za nimi. Takže jsem rychle přicházel na chuť dívkám, malým i větším. Mnohem většího úspěchu by ovšem dosáhla, kdyby mi už v útlém dětství ukázala kartičku s obrázkem vaginy, energicky zavrtěla hlavou a doprovodila to rázným "Ne ne ne!" Protože co následovalo v pubertě, byl prostě jenom nefalšovaný koloběh prasečin. A podezřívám z toho mámu, že mě tak nastavila ke kozám, že jsem jim později nemohl odolat.

Závojnatku čínskou má v kundě

Až budu vetchý stařec a vedle mě bude v postýlce ležet překrásná žena se skvělou kariérou a nohama delšíma, než si dokážu představit, napíšu vám, jaký jsem prožil život!

Nebo mi to tak teď možná připadá a zítra se moje přestava o stáří změní!

Prokletý rok

Nedávno jsem na ulici potkal zvláštního dědečka. Vypadal opravdu netypicky, santaklausovsky, tvář měl zbrázděnou bílým vousem a vráskami, které sahaly až pod krk. Někdy si myslím, že někteří staří lidé jsou jako děti. Mají v sobě něco, co vás nutí milovat je, přestože se chovají sobecky a neotesaně.

Ferdinand je mrtev, ať žije Mussolini

Milí přátelé, v mém věku Kristově už nedám na ty ovace, vavříny, milenky a takovéhle nesmysly. Jmenovitě, když už jsou dávno tytam. Pokud je člověk mlád, těší se ze všeho a byl by osel, kdyby to nedělal. Vlastně by měl život postupovat naopak, nejprve konat záslužnou práci a poté by měl užívat plodů své práce v mladosti.

Sen (2. část)

Tak pojímáte vznešenost umění? Chceš snížit Múzu na žebračku? Čmeláci bzučící kolem voňavých stromů vám jsou málo? Jsi člověk nadaný, tak ze sebe nedělej blbce. Jedná se pouze o nápad. Nemusí být uveden v praxi. I bez originálních nápadů dá se slušně vyžít, když víš, jak krást a podvádět.

Sen (1. část)

Jitka se na něj usmála. Potom ho znovu vzala do úst a začala sát. Neměla žádnou zvláštní techniku, ale její nadšení pro věc zaručovalo, že na ni brzy přijde.

"Dělej, dělej," vydechl Ondra a pohroužil se do Jitčiných úst celou svou délkou. Jitka se zakuckala, ale přijala výzvu. "Bože," vydechla. "Ty ale umíš člověka přesvědčit, víš to?"

Lístek na loď

Někdy si myslím, že na světě jsou dva druhy lidí. Lidi, kteří mi rozumějí, a ti ostatní. A jestli tomu nerozumějí, nemá smysl jim cokoliv vysvětlovat, protože oni tomu prostě nerozumějí a nikdy rozumět nebudou.

Vypadala jako závoj, přetažený přes nějaký jiný svět. Vagínu měla jako vnitřek granátového jablka, šťavnatou.

Zašklebila se a obnažila své nádherné zuby. "Ach, božínku," řekla. "Stejně bych tam venku chtěla být s tebou."

Ráno bylo ještě daleko, ale město už se připravovalo na další den. Stanuli na střeše stopatrového domu.

Chvíl tam jen tak stáli a hleděli do zenitu, chytila se ho kolem pasu a mlčela, přiléhal k nim hukot letadel a kvílení sirén, od moře foukal vlhký a ledový severák.

"Jsme tak silní", řekla, "a tak slabí."

"My?"

"Všichni silní."

Včera jsem měl tak bizarní sen... stál by za článek. Ale komu by se to chtělo číst?!

Děložník červozubý

Naš způsob života je tak obyčejný. Všichni jsou si tak přihlouple věrní. Vyschl tak pramen vynalézavosti, který byl k nezaplacení. Osmadvacetiletá dívka se do hubnutí vrhla poté, co si v roce 2016 dala novoroční předsevzetí. Začala tím, že kompletně vysadila sladké nápoje, alkohol a nezdravé jídlo z fast foodů. Zdravou stravu doplnila cvičením a z původních 219 kg zhubla na 78 kg. Dřív byste ji ani nepřenesli přes práh a nyní je celá žhavá do píchaček! Připomínám, že se jednu o tutéž dívku. Jen tato verze chtěla!

Slet čarodějnic

Nahoře se v dvojité manželské posteli, která se dnes zdála větší než včera, schoulila Olga a pokoušela se vypudit Matějova slova z hlavy. Ale nešlo to. Ta slova v ní zabíjela veškerou naději, kterou si celé dva dny tak moc přála udržet, cítila prchavost těch nadějí a při nejmenším záchvěvu slabosti by je nadobro zničila. "Ach Bože, Matěji," zavzlykala náhle. "Mate, Mate, Mate, kde jsi?"