pondělí 17. února 2020

Až budu povýšen, potáhnu k sobě

Stejně se domnívám, že život básníka je hotové peklo, poněvadž mu dali dětskou nevinnost a zasvětili ho v tajemství prvpočátečního hříchu. Žádná žena mu neodpustí, že mu hned v kolébce nevypíchl oči a neuřezali pyj! A muži mu zas neodpustí, že třeba spí klidně na lodičce uprsotřed bouře. Musejí ho burcovat, protože jeho sen je tak krásný, že se mu nechce bdít, kříčí mu do ucha, mlátí ho do zad, jen aby se probral. Všecko nadarmo, leží jako mrtvý a je mu dobře. Kdyby ho hodili do moře, ryba ho vyvrhne na břeh, kdyby jej vrhli do plamenů, vzletí jako pták.
Možná jsem veliký prasák a ještě větší sviňák, možná jsem jako ten Verlaine člověk eroticky perverzní...jako Goethe jsem měl celou řadu milenek a taky je snad ve mně kousek Dostojevského, který měl rád přirození docela malých děvčátek, protože by jinak o nich nemohl tak zaníceně psát... ale řeknu vám, co nejsem. Nejsem zrádce ani pokrytec. Nejsem podnikatel a politik, kteří jen svorně umlčují chudé a utlačované. A žádné kurvě se to ještě tolik neukázalo, jako jí to ukážu já!

Žádné komentáře:

Okomentovat