Původně jsem chtěl mluvit o Monstrančním vrchu v trestaneckém Liberci, kde jsem měl pronajaté skladiště, kam jsem si vodil holky z širokého okolí, když jsem těmi krajinami projížděl a na noc se zastavil. Ale pak jsem si uvědomil, že se mu taky říkalo Šibeniční vrch a že tam kdysi trůnil popravčí špalek a jak sele tlustý popravčí si brousil sekyrku a když jste scházeli z lesnatého hřebena do lesa, první, co jste spatřili, bylo proslavené liberecké popraviště. A taky kolo na lámání, blé. Myslím, opravte mě, historici, že město získalo právo hrdelního soudu někdy v roce 1585 a hned v lednu 1586 se konalo sedm popravek. Loupežníci a potulní žebráci, duševně odsouzeni k bloudění, se tam srocovali, aby jim nekompromisně odňali kukuče od páteře. Jak se to říkalo za našich babiček z Rochlic a Prosečí: Konej právo, boj se Boha, nikoho se nestrachuj. Aneb sine poena nulla lex.
Tak se konalo právo a kriminalita byla omezena na snesitelnou mez. Jenže se trochu moc pila pálenka ze zkažených vín, z obilného šrotu a naše oblíbená červená medovina. Takže šenkýři byli na nervy, když jste se opili a volali četníky. Ti vás zbili obušky a zavolali na vás mistry popravčí. Čímž se dostáváme k nespravedlivému koloběhu. Sotva se narodíš, okusíš kvásku, už abys mazal na kolo a tam ti roztahovali končetiny.
Prostě o životě soudili stejně za všech časů ti nejmoudřejší: není k ničemu. Vždy a všude byl slyšán z jejich úst tentýž zvuk, zvuk plný zoufalství, plný zádumčivosti, plný únavy ze života, plnýodporu k životu. Sám Sokrates pravil, umíraje:
"Žíti - znamená býti dlouho nemocen: jsem spasiteli Asklepiovi dlužen kohouta."
Sám Sokrates měl ho dost.
Co to dokazuje? Nač to ukazuje? Zab se a bude líp?
Dříve bylo by se řeklo: "V tom rozhodně vězí zrnko pravdy!
Ale teď že řešíte, jestli se zabijete, děcka, když jste ještě ani nezačali žít!
Raichu aby vás spral thunderboltem.
Ve mně tato neuctivost, že velcí mudrci jsou typy zániku, vzešla právě v jednom případě, kde se jí nejsilněji staví na odpor učený i neučený předsudek. Rozpoznal jsem Sokrata a Platona jako úpadkové symptomy, jako nástroje řeckého rozkladu, jako pseudořecké, jako protiřecké.
Cena života nemůže býti oceňována.
Žijícím ne, poněvadž je stranou, ano dokonce sporným předmětem, a ne soudcem, mrtvým ne z jiného důvodu.
Sokrates náležel svým původem k nejspodnější vrstvě lidu:
Sokrates byl chátrou. Ví se, lze ještě zříti, jak byl ohyzdný.
Antropologové mezi kriminalisty praví nám, že typický zločinec jest ohyzdný: monstrum in fronte, monstrum in animo. Ale zločinec je décadent. Sám mám blízko k zločincům a považuji se za monstrum, rozhodně in animo!
Vše na Sokratovi jest přehnané, buffo, karikatura, vše je zároveň skryté, zámyslné, podzemní. Sokrates byl šaškem, který se dal pojímati vážně: co se tu stalo vlastně?
Uvažme konečně ještě, jaká to vůbec naivnost, říkat "takový a takový měl by být člověk!" Skutečnost ukazuje nám rozkošné bohatství typů, hojnost marnotratné hry a proměny forem. Kdo ví, snad svatoušek, jaký by měl být člověk!
Uvedl jsem příklady, proč byl Sokrates odpuzující, abych vám uvedl důvody, proč fascinoval, to je mimo skromný prostor těchto stran. Ukázal Atéňanům, že jeho příklad degenerescence nebyl ojedinělý, Atény samy dokonávaly.
Na konci cest Sokrates chtěl zemříti:- to ne Athény, on dal si pohár jedu, donutil Athény k poháru jedu. "Sokrates není lékařem," pravil si tiše. Smrt jediná je tu lékařem. Sokrates sám byl jen dlouho nemocen.
Tak jako Beardsley, který ilustroval secesní Salomé pro Wilda. Pronásledovala ho ve snech, ochořel z její mstivé duše, až z ní dostal koliky & Todeskuss.
Smrt, proměna, stáří právě tak jako plození a růst jsou pro ně námitkam, dokonce vyvráceními. Tak nebuďte jako mudrci a užívejte si mrdání slušivých čtrnáctek v kukuřičném poli. Jindy si nezamrdáte, než když vám je těch sedmnáct, nebo kolik máte.
Tak se konečně všichni zabijme, rituálně v jednu hodinu po půlnoci si pusťme svítiplyn nebo kdovíco vaše babičky používají. Chcete, aby váš život byl prostoupen světlem a vy tančily polonahé před troubou s vydáním Cosmopolitanu v ruce? Nebo aby byl počátkem únavy, prvním stínem, který vrhá večer, jakýkoli dusný večer, známkou toho, že vzduch bude už brzy vlhký, že se blíží jižní větry?
Aby byl smysluplný, nesmíte se vzdát války!
A kdo válčí, ten chce složit zmrtvělé údy k dubu a hezky navěky spočinout v přítmí větví! Ale jen na pět minut. Žádné il faut tuer les passions, naopak. Hyň excesivním hýřením.
Tak vzhůru do postýlky za klukem s kávovým dortem s kardamomem, ořechy a karamelem a užijte si orgie krmení toho vašeho zamilovaného prasátka, dokud nezachrochtá blahem a třeba se vám odmění něčím do tůňky.
