Pociťuji agonii. Rozumíte tomu, dívky? To znamená řečeno selsky, že sepíšu smuteční zprávu.
Jelikož mi nefungují ruce, jsem skoro na vozíku, rozhodl jsem se utopit se v cisterně rumu.
Někdo mi tam přistaví lávku a posune mě směrem do té nádrže.
Teď jistě chápete, že mi budete chybět. Měl jsem vás rád, byly jste sladké a vždy jste mi věrně držely palečky.
Navěky věků budete v mém černém srdci zapsány zlatým písmem.
Jsem ale příliš zlý pro tento svět! Nemohu se zbavit výčitek svědomí. Že jsem mohl svým neuvážením pobíhám po cestě někoho připravit o život. Že jsem pokřivil plechy kamionu.
Začnu držet dietu, bude ze mě bulimik. Kdyby to zjištění nebylo tak smutné, určitě byste se smály, až byste se za bříška s něžnými pupíky popadaly...
Takový je život. Neboť mládí je opodstatněné, leč stáří nikoliv!
Parce que personne ne nous aime vieux et grisonnant.
Nedožiju se dětí, vnuků, na pohřbu budou mi stát tři mrzáci s červenými nosy, z nichž jeden pronese něco ve smyslu: Tak nám tu budeš s paklem cigaret chybět.
Co to povídám, na pohřbu.
Mně by nikdo žáden pohřeb neustrojil...
Všichni mě nenávídí.
Jsem terčem posměchu.
Příliš zlý, příliš zlomyslný, příliš vinný!
Žádné komentáře:
Okomentovat