Pamatuju, jak jsem na tuhle písničku chodil do diskotéky! Nyní je zapomenuta. Tehdy jsem horkotěžko vysvětloval svojí chůvě Aničce, že si chci zatrsat a vrátím se před večerníčkem. Starala se o mě, o domácnost i o mého nemohoucího dědu invalidu. Starší ročníky mě znaly jako to děcko, které si hraje na kapelníka, ale to mě nesralo! Byl pro ně asi šok, když jsem jednoho dne přišel navlečen jako netopýří kluk (batboy), vypil flašku tatranáku a poblil celý výčep.
Mám na sobě rád několik věcí. Uznávám, že některý věci jsou na mně takřka dokonalý. Mám například celkem velký sebevědomí. Ale krom toho, asi nemá smysl jmenovat ty věci všechny, protože občas nemám sebevědomí prakticky žádný. Navíc bych si připadal sebestředně. Každopádně nikdy jsem nevěděl, co je to dokonalost. Dokud jsem ji nespatřil. Dokud ona neležela na mně. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nejdokonalejší věc na mně, je ona. Jen ona! A ve chvíli, kdy ze mě sleze, už na mně není dokonalé nic.
Láska k ní mi už dávno přerostla přes hlavu, takže nemá smysl se dál ptát, jestli ještě poroste. Mám pocit, že by víc lásky už mé srdce nesneslo. Vpustil jsem do svého života trochu jejího světla a ona se mi odvděčila barevností.
Když odcházím na záchod a procházím kolem pokoje, všimnu si, že postel je ustlaná a ta holka je pryč. Na chvíli si pomyslím, jestli se mi jen nezdála. Jenže já ráno nestelu postel. Takže musela být zcela skutečná. Ale vrátí se někdy?
"Musí se vrátit. Nechala tu svou duši."
Žádné komentáře:
Okomentovat