Den roku mlže

 gdsdhs

Švarný junák

 Dhdh

Kérka vedle kundy

 gdsd

Svůdkyně

 gdsgds

Tato dívka je samá kost

 dgsgds

Ježíšek

 gdsgs

Usíná mu v náručí

Nakresli mi kostičku

 Hhv

Klesla jí bradička

Krysí dostihy

 Ano! Během noci přišel tajuplný sníh, jemný poprašek, tenký jako mlžný opar, jenž se přelévá v západním větru. Byl to sníh, jenž musel překonat dlouhou vzdálenost, než se dostal až k mámu oknu. Stále z něj ještě čpěl pach moře a pach té skulinky, kterou jsem tu noc píchal. Byla jako zvědavé dítě, neustále se přesunující ke mně blíž na té barové židličce. Pak jsme si dali drinky a zmizeli tak náhle, jako se objevili. Píchal jsem jí skoro celou noc, byla to neodolatelná pichna. Bylo jí možná dvaadvacet. Takže potřebovala asi třetinu lidského věku na to, aby si mohla se mnou užít!

Závidím jí!

Rovnovážná

Nikdy nezapomenu na její pach. Ten ohromný pach vzdouvající se síly, krásy v rozpuku ženství!

Ve vazbě

 Kde jinde bych byl než právě tam. Seděl jsem tam celou noc. A mám na rok podmínku. Nesmím už sexuálně obtěžovat mladé holčičky. Což se projevuje tak, že jim vtiskuji polibky. 

Samozřejmě ne za střízliva, za střízliva se honím za staršími děvčátky. Ale když se trošku napiju, lákají mě mladší...

Zabijácká kráska

Pižmo a moře. To jsou dvě velké věci na světě. Dvě největší věci. Z jedné z nich vzniká žena... a z druhé vlastně taky. Obojí chutná po ženě. Přesněji - po zázraku života, s něžnou dírkou!

Mlčení jehňete

Kdyby ses radši dal na řezníka, Ludwigu, mohli jsme žít v úplně jiném světě. Ve světě, kterému by nevládli kanci a ploštěnky citů, ale pořádní týpci. Kteří by neměli komplexy méněcennosti a nepokládali za vrchol života prosadit se v něm přes mrtvoly! Tak nevím, jestli ti mám děkovat, nebo tě litovat, ale v každém případě jsi udělal aspoň pět hezkých skladbiček, včetně mého oblíbeného sextetu pro klarinety a rohy a fagoty!

Čtvrt tisíciletí a někteří tě pořád znají. To jsi tedy prorazil, dá se říct.

Sedni si, buď tak hodná

A když už sedíš, tak mi laskavě vysvětli, proč jsi vůbec na začátku naší rozmluvy stála. Copak snad trpíš nějakou bláznivou nemocí, jež může zasáhnout stejně dobře hlavu jako nohy, projevit se ochrnutím nebo divokými gesty, vyvolat stejně katalepsii jako nespavost? Nemocí, která zachvátí tvou kačku stejně rychle jako tvoje úlisné oči přistávající v barech na poklopcích? Copak necítíš, že jsi obyčejná jako všechny zlatokopky?

Znal jsem podobnou, jako jseš ty. Byla to, dá se říci, stále ještě mladá žena neskutečně slabých nervů. Labilní jak kaštany v čokoládě. A jediné, co ji odlišovalo od tebe a tvých kámošek, víceméně bylo, že upadala při bolestech zubů do křečí, které trvaly několik hodin a opakovaly se, když byla svým přítelem vyzvána, aby se svlíkla... Ale co my víme, jestli neužíváš stejné strategie, když jde o toto citlivé téma...

Černá znamená ciao životu

Slyšel jsem, jak se moje nabíječka pohybuje tiše po červeném koberci. Probudil mě svěží vzduch a šumot horlivě se činícího deště. Nahý jsem mu vyběhl vstříc. Blížilo se svítání.
Pro mě je důležité, když chci s holkou chodit, jak odpoví na otázku, co ví o Odyssei. Moc málo, odpoví třeba. Ale cokoliv řekne, vždy má záruku, že s ní budu chodit.
Učím ji pak ve vztahu, že jakékoli konání je marnost, a navádím ji žít jen přemýšlení, čistému hloubání.
Být nesmrtelný je nicotné. Všichni tvorové, s výjimkou člověka, jsou nesmrtelní, protože nevědí o smrti. Božské, strašné, nepochopitelné je být si vědom nesmrtelnosti. Bůh mne obdařil hojnými a vysokými dary duchovními, a proto nenapodobuji vola, ale ptáky, a nezastavuji se u jediné věci, nýbrž odvážně kráčím k obecnému

Neživotaschopnost II

Víte, jak to bylo s námi. S těmi nepochopitelnými opicemi, které se vyvinuly až v pány a dámy tvorstva. 

Na počátku prý bylo slovo. Bylo-li to tak, nastává otázka, zda mohlo být slovo před slovem. Židi věděli, proč měli tak neurčitý, nepostižitelný a v mnoha ohledech záhadný jazyk. Jedna věc u nich znamenala dvacet pojmů... včetně smyslu té které věci. Hebrejština je jeden z mála jazyků - třeba spolu s féničtinou -, který se dá snadno ojebat a předstírat, že jste v něm zběhlejší, než jste. Třeba u zkoušek na faráře. Nebo kde ji vy, ženy pronikavého osudu, můžete upotřebit. Jejich "davar" znamená pozadí, podstatu, smysl nějaké věci a... v nářečí "sex se zběhlou pětadvacátnicí až třicátnicí, ve kterém je smyslem dobrat se orgasmu..." Rusové byli natolik napřed, že davar přeonačili na davaj. A tady tomu rozumíte i vy, když nějaký Rusek za vámi přijde a řekne ono hebrejské... davar!

Dostaneš ji - i když se brání

 Mám rád ženy s faldami, jaké mívají sloni.

Kvantový skok do neznáma

Otvíral ji, jako by otvíral dveře trezoru.
Brutálně a bez cavyků.
Nedělal to pomalu a nedbale, poněvadž tu nebyl proto, aby s ní prožil romantický vztah...
Muž a žena se líbají - když jim je patnáct. Později souloží - a tím to taky hasne. Sexuálně orientovaný svět je pro dospělé, kterým už z očí opadaly šupiny. Komu je přes jednadvacet, nesbližuje se. Pouze dupe.

Císař a kancléř - pohyb a strava

Ó, čase ženiny pyramidy. V mládí jako lusk, ve stáří jak zkyslé hrozny. Jak vidno, člověk se musí prokousat hromadou nesmyslných skřeků, slovního harampádí a nesouvislých žvástů, aby se dostal k jedné rozumné poznámce nebo přímému poznatku z hrdla své holky. Tvrdí, že jsou kované v rétorice, ale když je necháš mluvit, otvírají jen zobáčky a plácají ty své blábolky! Které se naučily v prváku na zdrávce. Hodiny a hodiny diskutují s best friendkami, jestli je tamten kořen volný. 

Já jsem úplně jiný. Když mám zájem o dívku, hned jí to naznačím. Slovem a důrazně. Že mám o to a to tělo zájem. Nemůže-li se té cti a toho štěstí dostat mně, ať se jich dostane druhým borcům. Odmítne-li mě, což se stává téměř zpravidla, odejdu rovně a víckrát ji neoslovím. Jak se říká: ať nebe existuje, i když mně bude souzeno peklo... Putoval jsem skrze nepředstavitelné kraje. Ve svých dvaceti jsem trávil prázdniny v klínu těch barbarských končin, kde země rodila normální nestvůry, hady s pěti ocasy a brouky s třemi bodly - na jihu Mauritánie. A to byste se přímo posraly přes tanga na ty kamínky, kdybyste měly na tamějších zalezlých plážích strávit jedinou noc. Bez světla, bez oblečení se tam téměř nedá přežít. Měsíc tam má stejnou barvu jako nekonečný písek. Tam mají ženy společné a chlapi se tam živí výhradně lvím mase. Nebylo jim divně, ani když sežrali hady, špičaté hroznýše nebo co. Žebrali, kradli, lhali, byli lakotní, podepsat se neuměli, ale něco v nich bylo. Tam ještě byly jakési nápodoby mužů, kteří měli těžké dětství i dospívání, byť se vyjadřovali dost neartikulovaně. 

Chcete-li tam zažít sakumprásk vše, vydejte se do lesa. Veškeré kroky, i v těch pralesích tam, znásobte sluncem, žízní a strachem z žízně. A co vy víte o délkách, jaké se tam rozprostírají? Je to tam jako obří bludiště a vy jste neustále v jeho středu... Někdy se vám zdá, že už už jste na okraji, ale pak zjistíte, že ty obrysy toho okraje jsou ještě příliš spletité a zmatené, než aby naznačovaly cestu ven. Vážně se tam cítíte jako ve skalním výklenku nesmrtelných. Pokud se sami svou zpupností nevyhloubíte do povrchu kostrbatého hrobu. Kolikrát asi jsem tam potkal všeználky, kteří tvrdili, že jsou znalci žen? Dost krát. Ale co se ukázalo? Že byli první, které místní děvy vysmály. A já si tam aspoň párkrát zašukal (Elvíra slula) - v paprscích zapadajícího nebo vycházejícího slunce. 

Procházel jsem tam všelijaké shopy. Dají se tam koupit všemožné zlepšováky, topořilky, zmijí kořeny. Figurky v miniaturní velikosti. S ňadry, vaginálními kapsami. Rohožky do vany z materiálu kondomů. Byla tam i jakási autoobsluha pro pány - tourist vagína. Pracuje na baterky, ale zapojíš ji i do zásuvky. V lascivně černém provedení ochlupení. Ale staly se i horší věci, třeba že mě tam pohryzal čokl - žádný oříšek nebo retrívr, ale normální animální hound z nějakého místního Baskervillu... A co se stalo? Myslíte, že mi skoro neřezali nohu o ostrou hranu křemene? Měl jsem ji úplně černou, ale po pár dnech sněť opadla. 

Žili tam lidé neblahého osudu a panovalo v nich nepřátelské ticho. Netečně pohlíželi na cizince, kterým jsem pro ně nepřestával být po celou dobu mého pobytu. Nepřivolili ve vztahu ke mně k ničemu. A to jsem nutně potřeboval útulek, místo k ulehnutí. No přežil jsem, ale neumím si představit druhého, který by přežil.

Duchovní anatomie dechu

Víte, před dekádou jsem si zakládal na tom, že titulek a nezřídka i perex mých článků patří k nejzdařilejším na veškerém blogu. Ale když jsem si uvědomil, co jsou bohdá schopni stvořit některé pomazané hlavy na youtubu, téměř obratem jsem přiznal svou prohru, čili neschopnost a místo, abych se na místě pověsil, hodil jsem příslovečnou flintu do žita... a začal místo tvorby vlastních titulů krást ty zdařilejší. Tak jsem se třeba dověděl, že existuje energetická a duchovní anatomie dechu a že je jí možno nahlížet v kontextu současného dění. Autorem této geniální slátaniny je Radomír Němeček, od vizáže masér - somato neboli fyzioterapeut. Náhodný masér předčil stupruma, to už je fakt na mašli. Věc se má v kostce tak, že kolektivní pole celého fraktálu potřebuje změnu, tvrdí, že potřebuje vnést nový binární kód, tu čárku, chlapa a přerušovanou čárku, ženskou, jedničku a nulu do celého rodu. Jakmile si uvědomíš hodnotu lásky a laskavosti, rodiny a tak dál, měníš tím vlastně zdrojový kód, který se následně začne šířit nejen celým genofondem rodu, ale i celým fraktálem. Celým vesmírem, dá se říct, na úrovních, o kterých se vám ani nezdálo. V každé domácnosti a každém jednotlivém vztahu nyní probíhají tyto změny, vir je jen urychlil. Nedělejte, apeluje na nás, z Vánoc svátky obžerství. A neutrácejte za nesmysly, kterých se pak budete zbavovat. Využijte čas, který je nám dán a zaměřte se jen na sebe, na své potřeby a na to, co je v životě opravdu důležité. To je, oč tu běží...

Ukázal nám dále dost názorně, proč se koronavir zaměřuje na dech, na soustavu dýchání a proč roušky jsou symbolem zmaru. Člověk se dá energeticky a informačně rozdělit na tři části. Spodní část, tamty dolní čakry, náleží zemi. Je to vyživováno pozemským ťingem, který vyživuje celý ten systém. Polarizovaná energie Země nabíjí naše ledviny, to je základní, vitální energie. Poté je to horní část, která má hranici u bodu 22CB, přesně tam, kde začíná klíční kosti - a ta patří nebi. Odsud přijímáme nebeskou ťien či, nebeskou či, nebeskou energii. A pak je tam i střední část. Tam dochází ke vzniku nových kvalit. Představte si, že existuje nějaká jednota - wu dži - tahle jednota je ještě pořád prázdnota. Nepodléhá zákonům prostoru a času. Můžeme si ji představit jako temnou hmotu. Ta neprojevená hmota je v nás wu dži. Z ní se vyčlěnuje ju ánš e. Čili prvotní duch. Načítá plány, osud prochází i ťingovým kruhem a sestupuje do člověka. Způsob, jakým tento malý šen, tedy duch, vstoupí do člověka a naváže se na člověka, je naprosto klíčový. Šokuje ho, že se o tom nikde nemluví a i proto, že tato fakta jsou v čínské medicíně naprostým základem - nikdo jí přesto nevěnuje pozornost. Ani z Číny k lidstvu tyto informace nepřicházejí, věřte nebo ne. I proto o nich mluví. Malý duch vstupuje do člověka skrze pcho - skrze plíce, tuto spirituální esenci. Aby se mohl začít vyvíjet plod, musí se nejdřív esence usadit. Po narození bambína prvním nádechem dochází k odpojení od přednebeského a napojení na nanebeské. Plíce jsou orgánem, který způsobuje, že se vůbec duch může navázat na hmotu. Je to způsob, jakým duch vstupuje do matérie a jakým se ukotvuje v matérii a váže na hmotu. Dále ví hromadu mouder o pětišroubovicích DNA, ale to už se mi tu nechce vypisovat. Ostatně myslím, že jste si udělaly obrázek, kolik toho pan Němeček ví. Nesmírně mnoho, chápete. Pověděl i dost o kanálu Netflix. O dokumentu The Earth. Zničená půda je prý hlavní důvodem skleníkového efektu. Lidstvu zbývá, prorokuje, padesát let. Pak překročíme hranici nenavratitelnosti. Jak jsem řekl, typ má v sobě značný kus žénije, vymýšlí ty novotvary, jak dráteník kroutí pletivo, jak když švihneš milou bičem (přes papulku) a hlavně má ve všem jasno.

Zítra budeme cestovat. Dechberoucí svět nadlidského vám představím na pouhém kvartovém formátu. Propadneme se spolu do temnoty a cestu nám zahradí zeď.

Vyřvala si vibrátor, tak jí ho dej, ty pitomče

Umím si představit člověka bez rukou, nohou, hlavy (neboť že je hlava důležitější než nohy, nás učí pouze zkušenost), ale neumím si představit člověka bez myšlenky nebo bez penisu/vagíny - to by pak byl kámen nebo zvíře. A přesně to, nebo něco horšího, tajemný, všemi mastmi mazaný a svéhlavě pohlcující xml kód zombík s prázdnou hlavou a proradným srdcem se tvoří tak, jak tomu chce společnost. Nejprve se dá do školy, aby otupěla jeho zvídavost. Posléze se k tomu přidají kroužky, které zničí jeho citlivost. V práci ztratí poslední naději, že by mohl být celistvý, vnímající a radující se z každého nádechu a možnosti užívat plnými doušky tu zdejší perspektivu existence, protože je v devíti případech z deseti nucen dělat něco, co nejspíš nemá valně rád nebo co ho vyčerpává tak, až z toho omdlívá. V některých případech propadne iluzi, že je Bohem. A de facto se jím stane, protože zešílí. Šílenství odjakživa mělo pověst něčeho zapovězeného, destruktivního, umístěného mimo vid a za zor lidu. Trestalo se v osmnáctém století v Anglii třeba tak, že všechny ty zhýralce, rouhače, marnotratníky a v nejoriginálnějším smyslu slova libertiny strkaly do vlhkých cel, kde je za přílivu Temže chodily houfně navštěvovat krysy a hryzaly je tak, až v těch temných kobkách na ta hryznutí umírali.  Ale že třeba veliký dobráček Kristus po celý svůj lidský život prokazoval šílenství jakousi úctu, čímž jej posvětil třeba tak, jako vyléčením posvětil nemoc, to už neřeknou.

Klisna a její tajemný hřebec

Skutečně se tato dívka vyskytla. Z osmi miliard duší, jež se pohybují po planetě, tehdy jich bylo samozřejmě o nějakou tu miliardičku méně, ale řekněme, že ze všech duší, co jich země hostila, jedině ona vytrvale trvala na dvoření. Ostatní holky už se líčily, nosily vyzývavé sukně, útlé šněrovací botky a pracovaly s mobilem, jen ona měla culík a takové ty pásky kolem zápěstí v barvě duhy. Chodily do fitka a do kin, a jezdily se svými kluky na pařby. Jen ona byla zakletá do podivné pasivnosti. Nehodila se do žádné doby ani do žádné společnosti či sekty. Myslím, že se jmenovala Mirka, ale jistý si tím nejsem. V každém případě budila značnou pozornost. Nejen mou, ale i ostatních cápků. Byla totiž ještě pořád panna. Teda aspoň podle toho, co jsme věděli. Jednou jsem to nevydržel, a někdy ve třeťáku jsem jí sdělil, když vylézala z dámských záchodků vida, jak jí lehký ruměnec přeběhl přes tváře, že by měla někomu dát příležitost, protože panenství jí vadí v chůzi. Myslím, že od té doby na mne už nikdy nepohlédla. Skutečně tato světice měla parádního kostlivce ve skříni, což jsme se dozvěděli až léta po rozlučce (se střední). Její kluk byl trestanec, znásilňovač, jenž před tím, než jí přivedl do jináče, a ona musela jít na potrat, protože měla snad sedmnáct, měl značný sklon přivádět se svým ptáčkem do potíží. Odseděl si pět let, než ji sbalil někde na pumpě, kde s kámoškami jedly kebab. Rozrůznil její nudný život o polohu kamasútrickou. Měla tak hladkou pokožku, že by mohla sloužit jako model Venuši a její nohy skýtaly nezemskou podívanou, přestože měřila pouhých sto pětašedesát či sedmašedesát. Opticky vyhlížely nekonečně prodloužené a zkrátka jako ta pravá párátka pro nevycválaného dobyvatele klínu. Pro nějakou říjící citlivku, která dosud líbala jen svou barbie panenku ze školky, bylo nenadálé setkání s tím hovadem příslibem doslova nepravděpodobné rozkoše. Hned se jí postavily bradavky do pozoru. Holky o patnáct minut později odjely a nechaly jí ho tam, protože její jazyk nestačil vypovědět, co cítí při pohledu na toho borce - na Tomáše Slezinu. Zbytek večera patřil nadržené šukačce v nedalekém motýlku. Trochu krve z ní vyteklo, jen co je pravda - co trochu, dalo by se říct, že první penetrace vypadala jako po zabíjačce zhuntovaného strejce. Skutečně už se chtěla stát dospělou, vyvinutou samicí, a tato příležitost jí k tomu dala zelenou.

Velký Reset započal

Čekají nás obrovské změny, budeme zničeni technokraty. A tyto změny, největší v dějinách lidstva, započaly dnes či vlastně včera! Pokud nemáte společenský statut, jděte se už raději oběsit!

(V thumbnailu čtyři nejvlivnější lidé světa)

Která by se chtěla potěšit a zjistit, jaké to je být v kůži ženy, nechť si pustí laskavě následující video. Jen pro otrlé ženy a dívky:

"Možná to řekl Buddha, možná Dalajláma, možná John Lennon. Když chcete změnit svět, změňte sebe."

Vzpomínám, jak jsem na střední hltavě laskal očima skrytou oblinu koziček mé spolužačky, když jsem se k ní nakláněl a něco jí šeptal. Jezdil jsem s ní tramvají dom, ne denně, protože tak často jsem do školy nechodil, ale často. Chtěl jsem píchat přes tři roky, ale nebyla moc dajná. Měla nějaké problémy s otčímem, jako že jí špicloval, když se koupala a tak. Nebavila se s nikým - ani s holkami z oddílu, jen se mnou. Seděla vždy v lavici pohroužena do té své tupé, telecí krásy a byla to jediná slečna, kterou jsem kdy na střední chtěl ojet!

Již zítra začne ohromný (a zčásti duchem naplněný) díl črtů na pokračování s tématikou problematických vztahů, brutálních pechů a zákeřných bodnutí do krajin srdečních! Neváhejte a dejte odběr, like a přihlašte se na patreon.

Těsný styk

Rád mám těch několik minut před sedmou večerní. Zlatá hodinka. Civěl jsem na procházející baculku a z paměti se mi vynořovaly vzpomínky jako krysy, které prchají před stoupající vodou.

Drží ho v ruce

Bylo to stejně děsivé jako vidět krávu, která tušila, že někde nahoře na ni čeká býk, a táhla za provaz jako nikdy předtím.

Pletichářka

Byla mladá a sexy. Její šéf byl psychopat, a tak si žila jako v bavlnce.

Úplet kolem kun**

Její krása nebyla vyzývavá, avšak přiznejme, že měla v sobě něco z velkoleposti světic. Bylo ji šestratřicet, když jsem ji poznal a byla to bytost jemná. Nadmíru citlivá dívka, říkám dívka, protože děti neměla, která měla těžké dětství a která zveličovala svou lásku, aby si dokázala, že není z celého rodu nejhorší. Celkem klasický případ pro psychiatra. Tydlencty komplexy se nedají vyléčit během měsíčního docházení za psychoterapeutem, to je jen taková rozšířená bludná perspektiva, jíž jsme byli naroubováni od dob Honzy Vojtka. Navzdory tomu, že žila poměrně skromně a nevyhledávala skandály, občas ji nějaký boyfriend udělal z ostudy kabát. Citlivé dívky to mají hrozitánsky těžké ve světě, který je mocensky a hodnotově postaven na porovnávání penisů.

Ochutnej gejzír

Ani na tom, co je tak zjevné, jako je klenba nebeská, se křesťané neshodnou, natož aby se shodli na tom, co dělali naši předkové správně a co ne. My se o to s novým, mladým farářem pokoušeli.
"Mí kališničtí předkové dělali i věci nepravé, nesprávné, to nepopírám."
Chvíli mě ten pozoroval a pak prohlásil:
"Ne vše bylo správné, ale ne všichni naši posluchači jsou tak zběhlí v historii jako my dva. Mohlo by jim také něco uniknout. Takže doufám, že uznáš, že bychom jim mohli objasnit pár maličkostí. Jako kdo je Wycliffe a kdy se začalo schylovat k domácí válce."
Pokrčil jsem rameny, protože jsem si rychle nevybavil, co měl na mysli. Válčilo se přece pořád. Takže jsem mu to taky hezky řekl. Nebyl ale nesvědomitý, takže začala válka argumentů.
Skončili jsme rozepři po tom, co jsme vypili 4 demižóny vína.
Když svůj poslední kalich zvedl, aby připil na zdraví nového dne a když v mé unavené tváři nepostřehl ani jízlivost, ani odpor, usmál se a vřele připil. Nesnáším katolíky. Všichni kradou. A když si rovnou neberou, co jim nepatří, půjčují si, aniž vrací.
To je fuk. Hlavní je, že my, nikterak významní kostelní činitelé, velebíme. Že kážeme a že dokážeme promluvit s Nejvyšším, zvláště když jsme napití nebo nám paní domácí donese pekáč buchet.
Naše cesta světem pozemským je krátká, a neměli bychom si ji žlučovitě ztrpčovat. Neprotestuji už vůči ničemu. Když mi vytknou, že vykladači bible nemají pravdu a hlavně nemá pravdu papež, přijmu to. Je to jen úřad. Vím sám moc dobře, že pravdu, tu skutečnou, musíme hledat každým sám u sebe. Ve svém srdci a víře. Já kupříkladu věřím v nadané klitorisy, a proto je budu navěky velebit.

Když jsem ještě působil v Čechách, chodívali jsme na různá shromáždění věřících, a tam mě nejvíc zaujala jedna stoupenkyně víry ryze sexuální. Bylo jí po čtyřicítce, ale byla stále překrásná. Už ve třinácti dávno nebyla panna a pak to s ní šlo rychle hodně dolů. Na studiích si dobyla si pověst ženy poněkud necudné. Měla různé milence a pak dokonce měla pletky i s o dvanáct let mladším bratrem. I když byl odvážný chlap, ani on ji zkrotit nedokázal. Měla dceru, se kterou jsem se zas zapletl já, Vilemínu. Pro život se rozhodně nehodila, ale v posteli byla pohádková.