Vyřvala si vibrátor, tak jí ho dej, ty pitomče

Umím si představit člověka bez rukou, nohou, hlavy (neboť že je hlava důležitější než nohy, nás učí pouze zkušenost), ale neumím si představit člověka bez myšlenky nebo bez penisu/vagíny - to by pak byl kámen nebo zvíře. A přesně to, nebo něco horšího, tajemný, všemi mastmi mazaný a svéhlavě pohlcující xml kód zombík s prázdnou hlavou a proradným srdcem se tvoří tak, jak tomu chce společnost. Nejprve se dá do školy, aby otupěla jeho zvídavost. Posléze se k tomu přidají kroužky, které zničí jeho citlivost. V práci ztratí poslední naději, že by mohl být celistvý, vnímající a radující se z každého nádechu a možnosti užívat plnými doušky tu zdejší perspektivu existence, protože je v devíti případech z deseti nucen dělat něco, co nejspíš nemá valně rád nebo co ho vyčerpává tak, až z toho omdlívá. V některých případech propadne iluzi, že je Bohem. A de facto se jím stane, protože zešílí. Šílenství odjakživa mělo pověst něčeho zapovězeného, destruktivního, umístěného mimo vid a za zor lidu. Trestalo se v osmnáctém století v Anglii třeba tak, že všechny ty zhýralce, rouhače, marnotratníky a v nejoriginálnějším smyslu slova libertiny strkaly do vlhkých cel, kde je za přílivu Temže chodily houfně navštěvovat krysy a hryzaly je tak, až v těch temných kobkách na ta hryznutí umírali.  Ale že třeba veliký dobráček Kristus po celý svůj lidský život prokazoval šílenství jakousi úctu, čímž jej posvětil třeba tak, jako vyléčením posvětil nemoc, to už neřeknou.