Sedni si, buď tak hodná

A když už sedíš, tak mi laskavě vysvětli, proč jsi vůbec na začátku naší rozmluvy stála. Copak snad trpíš nějakou bláznivou nemocí, jež může zasáhnout stejně dobře hlavu jako nohy, projevit se ochrnutím nebo divokými gesty, vyvolat stejně katalepsii jako nespavost? Nemocí, která zachvátí tvou kačku stejně rychle jako tvoje úlisné oči přistávající v barech na poklopcích? Copak necítíš, že jsi obyčejná jako všechny zlatokopky?

Znal jsem podobnou, jako jseš ty. Byla to, dá se říci, stále ještě mladá žena neskutečně slabých nervů. Labilní jak kaštany v čokoládě. A jediné, co ji odlišovalo od tebe a tvých kámošek, víceméně bylo, že upadala při bolestech zubů do křečí, které trvaly několik hodin a opakovaly se, když byla svým přítelem vyzvána, aby se svlíkla... Ale co my víme, jestli neužíváš stejné strategie, když jde o toto citlivé téma...