Kančí oči

sddgs

Políbení žaludu

vcxvcx

Tlustokožec

dggd

Koník v háji

gdsgds

Rájem i peklem

saaga

Bičík

Prostě jí v hlavě vybuchla černá nova a veškeré myšlení a vnímaní ji opustilo dřív, než dopadla na zem... vůbec netrpěla.

Výduť v duté mozkové kůře. Praskla jí žilka a zaplavila krví její ovládací centra.

Bylo mu šestratřicet. To zrovna nečekáš, že pochováš manželku o dva roky mladší. Smrt byla to poslední, na co mysleli. Snažil se prodat truchlícímu choti rakev, co má cenu dva tisíce, za patnáct tisíc a při té příležitosti se mu zubil do ksichtu!

"Ještě byla těhotná," říkal mu kamarád z pitevny. Snažil se udržet hlas v klidu. Šest nebo sedm týdnů podle pitvy.

"Řekla ti něco?"

"Ne, to ne."

Ale měl takový divný výraz, jako by mu něco řekla.

"Říkala, že máš malo spermií a že to bude chvíli trvat, ale že dřív nebo později to.. pravděpodobně.. pravděpodobně.. že se to podaří."

Než umřela, koupila si v lékarně lék na bolesti hlavy. Zkoušel ji udělat dítě osm let a teď, když se to konečně podařilo, natáhla brka.

Rozporek

gdsgsd

Nevidí si přes teřich

sags

Továrna na žárovky

Byly doby, slečny, kdy​ sedal jsem za noci u psacího stolu a kdy jsem vídal děsného hosta za sebou, jen​ zakuklen mě hlídal. Pod plá​těm cosi schovával, vypadalo to podivně lesklo za tou látkou. V tom plášť​​ se rozhalil a co sekyrou popravčí mohlo se laciné obrazotvornosti jevit, třeba mně a tobě, bylo ve skutečnosti postaveným ptákem exhibicionisty. Taky se vám to jistě stalo. Kluk pařil hru u počítače, vy jste mu chtěly dát hlavu do klína a on vás odbyl se slovy, že musí vyhrát turnaj ve League of Legends.

Při jeho úsměvu mi zvlhla kačka

Rád bych zde se přihlásil k malému prohřešku, který páchám už... odnepaměti. Někdy se přihlásím na blog a místo,abych vás oblažil výplodem svého intelektu, namířím si to na čísi cizí blog a tam... si čítám. Neříkám, že čtu celé odstavce nebo probůh, články, ale místy se můj pohled zastaví na kterémsi řádku a jakoby v polohypnóze něco do sebe přijme. Takže když po pár vteřinách zamířím pohled do kouta místnosti, kde si pěstuji velkou pavučinu, něco vím. Vím, že jsem strávil pár bezduchých vteřin četbou nějakých sraček nebo třeba i četbou nějakého obzvlášt zdařilého popisu, vykreslení situace či děje nebo třeba i jen lyrické vsuvky. Často si čtu třeba (a i opakovaně se vracím k článkům) v imaginary-daddym, protože je víc jeblý než ostatní. A tento měsíc nebo kvadrant napsal:

Poslední dobou mě každou noc trýzní dost zvláštní sny. Občas mě v nich navštíví dívka která ví spoustu věcí. Vím, že mi povídala věci, které mě zarazily a překvapily. Pokaždý je ale zapomenu, když se probudim. Jakoby taky byly moc velký. Jakoby moje mozková kapacita byla prostě moc malá, když jsem vzhůru. To není poprvé, co se mi tohle stalo. Jako tehdy když jsem na chvilku umřel a na chvilku jsem všechno pochopil a řikal si jak je možný že jsem to během života neviděl, že to dává dokonalej smysl. Všechno. A pak jsem se probudil. A po tom pochopení zbyl jenom vrtkavej pocit a dojem, kterej každou vteřinou mizel a blednul a mně zbyla jenom vzpomínka na to, že to bylo něco moc silnýho a ozvěna toho řečeného dojmu. A vím, že to zase jednou vědět budu a že si budu říkat, jak jsem to mohl zapomenout. Každopádně ta dívka mě navštívila už několikrát. Nejde ale jen o ní, ty sny obecně jsou dost prazvláštní. Mají podivnou atmosféru. Asi jsem naboural jednu konkrétní úroveň svého podvědomí, do které se teď vracím. Nevím jestli to tak mají všichni ale určitě nějsem jediný, ale často poznám, i když jde o úplně jiný sen, že jsem se vrátil do takříkajíc stejného 'světa', jako v nějakém předchozím snu, protože ho obklopuje stejná atmosféra. Jako klukovi se mi to dělo ve větší míře. Má teorie je potvrdila protože jsem občas v onom světě, který jsem měl za tentýž svět se světem z nějakého minulého snu, našel nějaký předmět nebo místo, které jsem už úředtím navštívil. Ani nevim jestli to co řikám formuluju správně, jsem dost zhulenej, pojďme dál.

Což je jeho obvyklá formulace. Schéma je vždy následovné. Vyloží problém, pak nastupuje krátký návrat do minulosti, v němž nás ujistí, že to rozhodně není poprvé. Pak zdůrazní, že to nejspíš je dost divný problém. Aby to v závěru doprovodil jakousi prazvláštní katarzí, v níž si sám odpouští, omlouvá se a smiřuje se s tím, že je dost jeblý. A taky zhulený.

Skutečně, když si čtete výše uvedené řádky pozorně a s rozmyslem, neubráníte se pocitu, že jste zavítali do hlavy nějakého mimořádně kreativního blázna! Charakteristické pro něj je to, že se velmi dobře zná a pak taky to, že se vlastně jakoby nezná ani trochu.

Čas je tedy v jeho pojetí relativní, vědomí je pak jen řídká stolice času.

Je tvořivější než my všichni dohromady, ale vlasy má na piču

V naš​ich duchnách se krásně spí a sny jsou nejpěkněj​í, zde česká duš​e odhodí vš​echna pouta vezdejší. Vydá se snít o lepších místech!

Tady ty americké matrace jsou tvrdé - tvrdé jak chleba vedle popelnice, který tu musím jíst spolu s krysami! Nejsem strašidlo dávných dob a neutekl jsem hrobníkovi z lopaty. Jsem pouhý exulant! Kterého nenadchla filosofie a rétorská slova! Hruď mám otevřenou všem něžným, nezadaným (ale i zadaným) dívkám a mozkem mým se blesky ducha ženou!

Jsetli chcete vidět malířsky ztvárněného sedláka kydajícího hnůj či přehrabujícího lopatou zeminu, pak jste na správně adresa u Milleta, jestli divoké nožky lehkých žen, pak nezbloudíte u Toulouse-Lautreca.

Karel, můj sociopatický spolubydlící

Nikterak neříká, co je příčinou básníkova žalu. Odmítá se stavět do role ublíženého! Ryzí žluč si nechává pro sebe. Napsal místo toho báseň. Ale jakou báseň, prosím? Mohl za ní dostat Pullitzera nebo i Nobela za mír, on ji ale napsal do šuplíku a teď se zdráhá ji vystavit na blog!

Navýsost prosté, lakonické verše proměnil v chorál. Kdybyste mohly plakat, utřu vám slzy, takto si jen v tichosti čtěte, vy hodné slečny!

jabloně ve větru, samotny listopadem stojí tam, kde stály už vloni

pláč stromu střásán periodicky do oken, za nimiž dlí mnohorozprostraněný duch a spásá slova jako trávu

nač ruce tučné barmanky, když duši spíná hlad po její bradavce?

nač úsměv úst, když sbohem jsou již opakovaná a ona zas spí se svým exem, i když se po twitteru rozešli?

Jestli mohu radit, nech si narůst vlasy

gdsgds

Kuřba roku

Nevím, co jsem si myslel. Dodnes to nechápu. Vážně ne. Měl jsem možnost kuřby od nejhezčí míšenky na jih od Prostějova. A úplně jsem svou šanci projel. Na nejplnější čáře.. jako úplný šulin.

Stalo se to kdysi dávno, když jsem ještě neměl tolik prochlastaná játra. Kdy mi sloužila hlava jako běžnému pětiletému dítěti. A kdy mi, což je pro tento příběh nejdůležitější, ještě aspoň někdy stál...

Holka to byla jak obrázek. Krev a mlíko, pěkné faldy v tváři, rajcovní škvírka, již vystavovala na okrasu v takových těch krátkých kraťaskách, jaké nosily v osmdesátkách Pergnerová a celá ta rozumná generace.

Chodili jsme spolu na koncerty, přirozeně že ne jako pár. Míhala se prostě jako jedna z mnoha mezi mými známými, ale občas jsme i prohodili slovo či dvě. Znali jsme se tedy dobře, ale víte, jaké to je dneska někoho znát. Dneska s ním šukáte a zítra vám oznámí, že pro něho neexistujete! Dobře zpívala, chodila na tréniky roztleskávaček a měla bohatého tátu. Celkově to byla opravdu výjimečná partie. Měla všeho všudy jediný problém.

Jak jsem řekl, byla něco jako mulatka. Byla tedy daleko tmavší, než byste čekali od typické české holky typu krev a mlíko. Byla dokonce tmavší než její sousedka, která pocházela z kolonie v Rumunsku, kde dříve kočovala. Takhle to působí divně, ale důležité je věci pojmenovávát pravými jmény. A tak prostě byla, viděno zvenčí, negřice.

Pocem. Pusu. A teď do postele

gdgdsgds

To výhodnější je být na lidi ras a na sebe jednorožec

gdsgds

Byl tak hodný, až se mu smáli

Zpívala o slzavém údolí, o slastech, jež záhy minou, o věčnosti, kde v rozkoších duší dny slavně plynou.

Nemožně hodný kluk

A když jsem přiel k hranicím, tu začlo srdce mi tlouci tak silně, ba z očí, myslím, že vytryskly slzičky vroucí. Dívenka k harfě tam zpívala, zpívala opravdu vřele a falešně, přec však jsem byl dojat tím zpěvem cele.

Pracovala pro tajné služby, jinými slovy v pornoprůmyslu

Něco se připravuje, budete plakat!

Moudře se svlékla

Co jako chcete, vy hospodyňky blogu? Smetáte na jednu kupu duchy tak disparátní, jako je dr. Chocholoušek a stuprum, a stavíte po bok sebe osudy tak rozličné a povahy tak různorodé, že nad ně již nic není. Opravdu nejsem zakladatelem školy psychohumoru jako zmíněný doktor. A přesto mě dáváte do stejné přihrádky jako toho magora... Co tím sledujete, vážně?

Chumáč semene, dává-li to smysl

Mezi živobytím žebráků a celé spousty životů úctyhodných lidí není žádný podstatný rozdíl. Ve srovnání s lidmi, kteří vám vnucují své zboží na splátky, je dokonce laskavý. Je to parazit, to ano, ale neškodný. Jen zřídkadky získá od společnosti víc než na holé živobytí. A navíc, což by ho mělo podle našich etických ideálů ospravedlňovat, za to zas a zas platí svým utrpením. V praxi se dneska nikdo nestará o to, jestli je práce užitečná, nebo jestli činí dobro, požaduje se jen, aby byla výnosná. A protože bezďáci v téhle lekci - obstarat si výnosnou práci - selhali, dává jim to svět sežrat.

Hrál jsem si s rukou váhavou s knoflíčky u výstřihu. Cítil jsem, že chce píchat, ale mě bavilo ji škádlit. Hmatat cecíky. To všechno už je tak dávno už!

Voda nemá žádné kosti, ale snadno unese loď o váze tisíce tun. Jak je to možné? Je lehká jako vánek a nic ji netíží.

Ztratil stud, zábrany i peněženku

Je příhodné, že holka, která se mi z celé střední nejvíc líbila, se pak na stužkováku oblékla za pasačku? No, vlastně na sebe nahodila hadry jako pasačka, která by se o přestávce zas mohla v cukuletu stát striptérkou a/nebo nestoudnou děvkou. Ta divná sukně končila skoro v jejích kalhotkách, výstřih měla tak hluboký, až bylo nebezpečné se naklonit! Já jsem navlékl kvalitní oblečení z renezance cinquecenta, byl jsem za rytíře v maxmiliánské zbroji. Samotné půjčení z divadla stálo dva tisíce. Navoněl jsem se nejkvalitnějším parfémem od Calvina Kleina, který byl tehdy v módě, nechal jsem si vymodelovat frizúru od profesionální, teplého stylisty asi za dalších pět stovek. Včetně dotěrných doteků i na stehnech, které nemohu peněžně vyčíslit. A ona tam přišla takhle. Bylo mi do breku. Ztratil jsem ten večer mnoho iluzí, včetně toho, do jaké míry jsou vlastně ženy citlivé. Byl jsem zhulený a opilý, nešťastný, protože se se mnou už asi potřetí kvůli alkoholismu rozešla má tehdejší velká láska, a mám takový pocit, že jsem tam tehdy na schodišti někomu pořádně natáhl, protože jsem se probudil se zlomenou člunkovou kostí...

Před dokonalou nožkou

Jakmile vstoupil do prostorné síně, ovanul ho chlad. Poptal se na hostinskou místnost a brzy už vkročil i do ní. Sedl ke stolu, přišla jak bečka tlustá servírka, objednal si roštěnou a víno. Všecko bězelo jak po drátkách. Jen mu pořád byla zima. Třásl se jí doslova. Dal se z nudy do rozjímání. Náhlé vzkypění mladé krve mu umožnilo si vzpomenout na první dívku, kterou kdy svedl. Byla to cikánka a oči měla nebesky modré, klín vlhký, dostatečná zábava. Pak do místnosti přiskotačila nějaká beruška...

Kudla se na ni pozorně zadíval a srdce mu poskočilo radostí, tak byla krásná. Nebyla veliká a silná jako hospodská, ale menší a štíhlá, jak mladý stromek, ohebná a mršťná s macatými ňadry. A její hlava! Zdálo se mu, že nikdy neviděl tak výraznou hlavu. Byla přisnědlé pleti (měl pro tmavší typy slabost), spíše velkého, avšak jemného nosu, malých, měkkých úst, nad vysokým čelem svinuty byly tmavé, bezlesklé vlasy v korunku. A její oči! Stíněný dlouhými řasami byly tmavé, hluboké a naivní, jako oči dítěte snivého a nezkušeného. Řekl si okamžitě, že s ní musí rozpřást rozmluvu. Chvíli na ni nepokrytě čuměl a ona zas koulala na něj. V očích se jí leskla otázka. "Budeme prcat?", napadlo ji. Chtěl něco říct, ale doufal, že začne tlachat sama. Pak toho oba jako mávnutím proutku nechali, ona se obrátila a odcházela a on ji napjatě sledoval, jak pružně vrtí zadečkem. Při chůzi nakláněla hlavu poněkud na stranu, jako to dělají vychovatelky, když se nám snaží vysvětlit, že bacat někoho kvůli čokoládě je fuj. Nějaký mužský hlas na ni křikl, aby hejbla kostrou, zpoza plenty, kde se vydávaly pokrmy. Pospíchala jako srnka, které hoří za zadkem koudel. Ježíši, to je tak milé, ženská na baterky, poslušná jak rádio. Snadno ji ovládat v postýlce i mimo ni. Jedl pokojně vychutnávaje si dušenou roštěnou, popíjel francouzské suché víno a zubil se do blba. Život mu zase připadal jako splněný sen. Tušil totiž, a v tom se nemýlil, že brzy mu tahle samička projde pod packami!

Vypil, jak měl ve zvyku, na pár hltů obsah karafy a objednal si ještě další láhev vína. Přinesla mu ji, položila na stůl a měla se k odchodu. Ale on udělal něco, co jindy nedělal. Poprosil ji, aby zůstala. Uvězněna v tom zvláštním gestu, zůstala jako opařená stát. Pak si pomalu odtlačila židli a usedla na ni, to vše činila s mírně zmateným výrazem v tváři. Jak tak seděla proti němu, řekla mu hned na uvítánou:
"Vím, že mě chceš ojet."

Pronesla to tak klidně a bez rozpaků.

On se poněkud zachmuřil. "Ne, tak to není, samozřejmě," tvrdil, "chci tě nejdřív poznat a až potom se intimně sblížit," plácal páté přes deváté a úplně bez přípravy.

Usmála se. "Vypadáš jako zrádce," vmetla mu.

"Taky že jse," slizce se uchichtl.

"To vím. Ale jsi ještě něco jiného, a to se mi líbí. Budiž, můžeme píchat," vstala zvolna a vytáhla si z kapsy na prsou malý zápisníček, z nějž nonšalantně vytrhla list a popsala jej svým číslem. Položila jej na stůl a než stačil jakkoliv zareagovat, odešla zanechávajíc ho v zmatku, ten den již definitivně.

Nespravedlivé vůči tobě

Jakási jednoduchá distinguovanost vysvítala z chůze obou mladíků, kteří se zevnějškem tolik lišili od chodců na rušné třídě. Nevšímajíce si ničeho kolem nich, vráželi do ostatních, kteří se neuhli a vesele upíjeli z lahváčů Platana.

"Ba jsem snad horší než Pavel," začal ten tělnatější. "Zatímco ty jsi lyričtější, on je perverzní a já, já už jsem docela úplná nula. Vy se díváte na ženu jako na fetiš svého smyslného kultu, já v ni vidím maminku připravenou kdykoliv zaskočit za mnou do peřin a netrpělivě čekat na vyvrcholení těch mých několik vteřin. Mám tu předčasnou ejakulaci, no co už. Nechci ženy štvát jako zvěř a jímat jako kořist. Chci, aby tu prostě byly a dělaly to se mnou, protože samy nemají nic lepšího na práci!"

"Víš, co umožnilo moderní ženě vyhrát svůj proces? Který ji zajistil vládu nad muži, nyní slabochy? Přece šikovní advokáti typu Stuart Mill, Dumas mladší, Ibsen...," opáčil tamten.

"Kdo se, tak jako ty, dívá na ženy jako na modelky, pochopitelně nechápe, že jejich význam hluboce přesahuje význam mužů," pravil jemným hlasem.

Za něčím ses hnal, nevíš, za čím," začal recitovat, "pospíchals, letěl dál, letem ptačím."

"To zní fakt parádně, jak je to dál?" vyzvídal.

"Přes strniště, půdu kamenitou, utíkal jsi, volal, kupředu."

"Jejda, úplný Žižka."

"Pot z čela setřel a víry prost, upřel jsi v dálky zrak, v dálky, kde nový zas oheň vzrost."

Chodit tam a zase zpátky

Mam pořád před sebou bledý profil, blonďatou hlavu, tak jak jsem ji měl před očima v márnici. Ruce se zablácenými dlaněmi a nepochopitelnou hnědou rýhou na pravém předloktí, temně rudou skvrnou v košilice na prsou, byla přikryta kabátkem, jehož levý rukáv byl vyrván. Otevřené vyhaslé oči... ty tyrkysové oči polární vlčice.

Ještě nedávno jsem ji v téhle ložnici šukal, a teď je mrtvá... zavražděna nejspíš kompletně maniakálním vrahem.
Pokoušel jsem se usnout, zapomenout ve snech, ale vzpomínka byla silnější. Vstal jsem a šel do kuchyně, obešel jsem barový pult a naklonil se nad výlevkou. Použité sklenice stály na dně a na plnou hubu se mi smály. Všude to páchlo hnilobou. Takový tedy jsem, pomylel jsem si trpce. Člověk. Člověk jako prase. Zgracaný, s tři dny neměněnými plínami, hlavu plnou panny na píchání, a prolezlý vinou za všechno, co jsem kdy komu dal sežrat.