Nevím, co jsem si myslel. Dodnes to nechápu. Vážně ne. Měl jsem možnost kuřby od nejhezčí míšenky na jih od Prostějova. A úplně jsem svou šanci projel. Na nejplnější čáře.. jako úplný šulin.
Stalo se to kdysi dávno, když jsem ještě neměl tolik prochlastaná játra. Kdy mi sloužila hlava jako běžnému pětiletému dítěti. A kdy mi, což je pro tento příběh nejdůležitější, ještě aspoň někdy stál...
Holka to byla jak obrázek. Krev a mlíko, pěkné faldy v tváři, rajcovní škvírka, již vystavovala na okrasu v takových těch krátkých kraťaskách, jaké nosily v osmdesátkách Pergnerová a celá ta rozumná generace.
Chodili jsme spolu na koncerty, přirozeně že ne jako pár. Míhala se prostě jako jedna z mnoha mezi mými známými, ale občas jsme i prohodili slovo či dvě. Znali jsme se tedy dobře, ale víte, jaké to je dneska někoho znát. Dneska s ním šukáte a zítra vám oznámí, že pro něho neexistujete! Dobře zpívala, chodila na tréniky roztleskávaček a měla bohatého tátu. Celkově to byla opravdu výjimečná partie. Měla všeho všudy jediný problém.
Jak jsem řekl, byla něco jako mulatka. Byla tedy daleko tmavší, než byste čekali od typické české holky typu krev a mlíko. Byla dokonce tmavší než její sousedka, která pocházela z kolonie v Rumunsku, kde dříve kočovala. Takhle to působí divně, ale důležité je věci pojmenovávát pravými jmény. A tak prostě byla, viděno zvenčí, negřice.
Žádné komentáře:
Okomentovat