Rád bych zde se přihlásil k malému prohřešku, který páchám už... odnepaměti. Někdy se přihlásím na blog a místo,abych vás oblažil výplodem svého intelektu, namířím si to na čísi cizí blog a tam... si čítám. Neříkám, že čtu celé odstavce nebo probůh, články, ale místy se můj pohled zastaví na kterémsi řádku a jakoby v polohypnóze něco do sebe přijme. Takže když po pár vteřinách zamířím pohled do kouta místnosti, kde si pěstuji velkou pavučinu, něco vím. Vím, že jsem strávil pár bezduchých vteřin četbou nějakých sraček nebo třeba i četbou nějakého obzvlášt zdařilého popisu, vykreslení situace či děje nebo třeba i jen lyrické vsuvky. Často si čtu třeba (a i opakovaně se vracím k článkům) v imaginary-daddym, protože je víc jeblý než ostatní. A tento měsíc nebo kvadrant napsal:
Poslední dobou mě každou noc trýzní dost zvláštní sny. Občas mě v nich navštíví dívka která ví spoustu věcí. Vím, že mi povídala věci, které mě zarazily a překvapily. Pokaždý je ale zapomenu, když se probudim. Jakoby taky byly moc velký. Jakoby moje mozková kapacita byla prostě moc malá, když jsem vzhůru. To není poprvé, co se mi tohle stalo. Jako tehdy když jsem na chvilku umřel a na chvilku jsem všechno pochopil a řikal si jak je možný že jsem to během života neviděl, že to dává dokonalej smysl. Všechno. A pak jsem se probudil. A po tom pochopení zbyl jenom vrtkavej pocit a dojem, kterej každou vteřinou mizel a blednul a mně zbyla jenom vzpomínka na to, že to bylo něco moc silnýho a ozvěna toho řečeného dojmu. A vím, že to zase jednou vědět budu a že si budu říkat, jak jsem to mohl zapomenout. Každopádně ta dívka mě navštívila už několikrát. Nejde ale jen o ní, ty sny obecně jsou dost prazvláštní. Mají podivnou atmosféru. Asi jsem naboural jednu konkrétní úroveň svého podvědomí, do které se teď vracím. Nevím jestli to tak mají všichni ale určitě nějsem jediný, ale často poznám, i když jde o úplně jiný sen, že jsem se vrátil do takříkajíc stejného 'světa', jako v nějakém předchozím snu, protože ho obklopuje stejná atmosféra. Jako klukovi se mi to dělo ve větší míře. Má teorie je potvrdila protože jsem občas v onom světě, který jsem měl za tentýž svět se světem z nějakého minulého snu, našel nějaký předmět nebo místo, které jsem už úředtím navštívil. Ani nevim jestli to co řikám formuluju správně, jsem dost zhulenej, pojďme dál.
Což je jeho obvyklá formulace. Schéma je vždy následovné. Vyloží problém, pak nastupuje krátký návrat do minulosti, v němž nás ujistí, že to rozhodně není poprvé. Pak zdůrazní, že to nejspíš je dost divný problém. Aby to v závěru doprovodil jakousi prazvláštní katarzí, v níž si sám odpouští, omlouvá se a smiřuje se s tím, že je dost jeblý. A taky zhulený.
Skutečně, když si čtete výše uvedené řádky pozorně a s rozmyslem, neubráníte se pocitu, že jste zavítali do hlavy nějakého mimořádně kreativního blázna! Charakteristické pro něj je to, že se velmi dobře zná a pak taky to, že se vlastně jakoby nezná ani trochu.
Čas je tedy v jeho pojetí relativní, vědomí je pak jen řídká stolice času.
Žádné komentáře:
Okomentovat