Před dokonalou nožkou

Jakmile vstoupil do prostorné síně, ovanul ho chlad. Poptal se na hostinskou místnost a brzy už vkročil i do ní. Sedl ke stolu, přišla jak bečka tlustá servírka, objednal si roštěnou a víno. Všecko bězelo jak po drátkách. Jen mu pořád byla zima. Třásl se jí doslova. Dal se z nudy do rozjímání. Náhlé vzkypění mladé krve mu umožnilo si vzpomenout na první dívku, kterou kdy svedl. Byla to cikánka a oči měla nebesky modré, klín vlhký, dostatečná zábava. Pak do místnosti přiskotačila nějaká beruška...

Kudla se na ni pozorně zadíval a srdce mu poskočilo radostí, tak byla krásná. Nebyla veliká a silná jako hospodská, ale menší a štíhlá, jak mladý stromek, ohebná a mršťná s macatými ňadry. A její hlava! Zdálo se mu, že nikdy neviděl tak výraznou hlavu. Byla přisnědlé pleti (měl pro tmavší typy slabost), spíše velkého, avšak jemného nosu, malých, měkkých úst, nad vysokým čelem svinuty byly tmavé, bezlesklé vlasy v korunku. A její oči! Stíněný dlouhými řasami byly tmavé, hluboké a naivní, jako oči dítěte snivého a nezkušeného. Řekl si okamžitě, že s ní musí rozpřást rozmluvu. Chvíli na ni nepokrytě čuměl a ona zas koulala na něj. V očích se jí leskla otázka. "Budeme prcat?", napadlo ji. Chtěl něco říct, ale doufal, že začne tlachat sama. Pak toho oba jako mávnutím proutku nechali, ona se obrátila a odcházela a on ji napjatě sledoval, jak pružně vrtí zadečkem. Při chůzi nakláněla hlavu poněkud na stranu, jako to dělají vychovatelky, když se nám snaží vysvětlit, že bacat někoho kvůli čokoládě je fuj. Nějaký mužský hlas na ni křikl, aby hejbla kostrou, zpoza plenty, kde se vydávaly pokrmy. Pospíchala jako srnka, které hoří za zadkem koudel. Ježíši, to je tak milé, ženská na baterky, poslušná jak rádio. Snadno ji ovládat v postýlce i mimo ni. Jedl pokojně vychutnávaje si dušenou roštěnou, popíjel francouzské suché víno a zubil se do blba. Život mu zase připadal jako splněný sen. Tušil totiž, a v tom se nemýlil, že brzy mu tahle samička projde pod packami!

Vypil, jak měl ve zvyku, na pár hltů obsah karafy a objednal si ještě další láhev vína. Přinesla mu ji, položila na stůl a měla se k odchodu. Ale on udělal něco, co jindy nedělal. Poprosil ji, aby zůstala. Uvězněna v tom zvláštním gestu, zůstala jako opařená stát. Pak si pomalu odtlačila židli a usedla na ni, to vše činila s mírně zmateným výrazem v tváři. Jak tak seděla proti němu, řekla mu hned na uvítánou:
"Vím, že mě chceš ojet."

Pronesla to tak klidně a bez rozpaků.

On se poněkud zachmuřil. "Ne, tak to není, samozřejmě," tvrdil, "chci tě nejdřív poznat a až potom se intimně sblížit," plácal páté přes deváté a úplně bez přípravy.

Usmála se. "Vypadáš jako zrádce," vmetla mu.

"Taky že jse," slizce se uchichtl.

"To vím. Ale jsi ještě něco jiného, a to se mi líbí. Budiž, můžeme píchat," vstala zvolna a vytáhla si z kapsy na prsou malý zápisníček, z nějž nonšalantně vytrhla list a popsala jej svým číslem. Položila jej na stůl a než stačil jakkoliv zareagovat, odešla zanechávajíc ho v zmatku, ten den již definitivně.