Jakási jednoduchá distinguovanost vysvítala z chůze obou mladíků, kteří se zevnějškem tolik lišili od chodců na rušné třídě. Nevšímajíce si ničeho kolem nich, vráželi do ostatních, kteří se neuhli a vesele upíjeli z lahváčů Platana.
"Ba jsem snad horší než Pavel," začal ten tělnatější. "Zatímco ty jsi lyričtější, on je perverzní a já, já už jsem docela úplná nula. Vy se díváte na ženu jako na fetiš svého smyslného kultu, já v ni vidím maminku připravenou kdykoliv zaskočit za mnou do peřin a netrpělivě čekat na vyvrcholení těch mých několik vteřin. Mám tu předčasnou ejakulaci, no co už. Nechci ženy štvát jako zvěř a jímat jako kořist. Chci, aby tu prostě byly a dělaly to se mnou, protože samy nemají nic lepšího na práci!"
"Víš, co umožnilo moderní ženě vyhrát svůj proces? Který ji zajistil vládu nad muži, nyní slabochy? Přece šikovní advokáti typu Stuart Mill, Dumas mladší, Ibsen...," opáčil tamten.
"Kdo se, tak jako ty, dívá na ženy jako na modelky, pochopitelně nechápe, že jejich význam hluboce přesahuje význam mužů," pravil jemným hlasem.
Za něčím ses hnal, nevíš, za čím," začal recitovat, "pospíchals, letěl dál, letem ptačím."
"To zní fakt parádně, jak je to dál?" vyzvídal.
"Přes strniště, půdu kamenitou, utíkal jsi, volal, kupředu."
"Jejda, úplný Žižka."
"Pot z čela setřel a víry prost, upřel jsi v dálky zrak, v dálky, kde nový zas oheň vzrost."
Žádné komentáře:
Okomentovat