Mam pořád před sebou bledý profil, blonďatou hlavu, tak jak jsem ji měl před očima v márnici. Ruce se zablácenými dlaněmi a nepochopitelnou hnědou rýhou na pravém předloktí, temně rudou skvrnou v košilice na prsou, byla přikryta kabátkem, jehož levý rukáv byl vyrván. Otevřené vyhaslé oči... ty tyrkysové oči polární vlčice.
Ještě nedávno jsem ji v téhle ložnici šukal, a teď je mrtvá... zavražděna nejspíš kompletně maniakálním vrahem.
Pokoušel jsem se usnout, zapomenout ve snech, ale vzpomínka byla silnější. Vstal jsem a šel do kuchyně, obešel jsem barový pult a naklonil se nad výlevkou. Použité sklenice stály na dně a na plnou hubu se mi smály. Všude to páchlo hnilobou. Takový tedy jsem, pomylel jsem si trpce. Člověk. Člověk jako prase. Zgracaný, s tři dny neměněnými plínami, hlavu plnou panny na píchání, a prolezlý vinou za všechno, co jsem kdy komu dal sežrat.
Pokoušel jsem se usnout, zapomenout ve snech, ale vzpomínka byla silnější. Vstal jsem a šel do kuchyně, obešel jsem barový pult a naklonil se nad výlevkou. Použité sklenice stály na dně a na plnou hubu se mi smály. Všude to páchlo hnilobou. Takový tedy jsem, pomylel jsem si trpce. Člověk. Člověk jako prase. Zgracaný, s tři dny neměněnými plínami, hlavu plnou panny na píchání, a prolezlý vinou za všechno, co jsem kdy komu dal sežrat.
Žádné komentáře:
Okomentovat