Nikterak neříká, co je příčinou básníkova žalu. Odmítá se stavět do role ublíženého! Ryzí žluč si nechává pro sebe. Napsal místo toho báseň. Ale jakou báseň, prosím? Mohl za ní dostat Pullitzera nebo i Nobela za mír, on ji ale napsal do šuplíku a teď se zdráhá ji vystavit na blog!
Navýsost prosté, lakonické verše proměnil v chorál. Kdybyste mohly plakat, utřu vám slzy, takto si jen v tichosti čtěte, vy hodné slečny!
jabloně ve větru, samotny listopadem stojí tam, kde stály už vloni
pláč stromu střásán periodicky do oken, za nimiž dlí mnohorozprostraněný duch a spásá slova jako trávu
nač ruce tučné barmanky, když duši spíná hlad po její bradavce?
nač úsměv úst, když sbohem jsou již opakovaná a ona zas spí se svým exem, i když se po twitteru rozešli?
Žádné komentáře:
Okomentovat