Jen několik poznámek ke komplikované povídce na způsob Laurela a Hardyho:
Působila na mne jako hororová panenka Chucky.
Když mu rupne v bedně, udělá si z nás vývar. Byl to strašlivý omyl a oni si dají repete, zas vlezou do chomoutu..
Nepochybně sehrála záliba v hodně mladých děvčatech.
A teď, pokud stojíš, sedni si na nějaký pařez.
To tvé kulinářské umění je krematorium na cévy...
Nechala si vnutit příšernosti jako volby, lidská práva atd.
Smekni hučku, když se mnou mluvíš.
Málokteří vězni měli tak na růžích ustláno jako ti, které gestapo nastrkalo pod Skalku. Přes důstojný název jednalo se o zařízení takřka disneyovské, v němž bubáci války zůstávali spát a kde se mohly plně projevit ominózní vášně mladých kriminálníků.
Přesto zůstávala jedna cela rezervovaná pro mou snoubenka. Tam zavírala se tato dívka mého snění. Erotický náboj, jako má třeba vrabec usazený na svlačci, ona nesla jen svou přítomností. Byla pracovníci call centra a kdyby si k hlavě nechala přišít sluchátko, stejně by byla tou nejpřitažlivější dívkou široko daleko. V cele, kam se zavírala, aby se pokud možno zbavila svých perfektních mír, nebylo ani okno, ani dveře, byla tam jen mříž. Na dostaveníčko jsme se tam vybírali, když jsme měli oba po večerech relativně volno. Ono se řekne, je to sklep, mají tam hezké vězení, ale věci nejsou tak hezké, jak se zdají, někdy jsou škaredější a špinavější, než si o nich myslíme. Když jsme se tam na kavalci milovala, spílala mi, párkrát mi i plivla do obličeje... to nic, taky jsem na ni plival, jednou jsem jí dokonce za trest pomočil. Každopádně vždy žádala o opakováni, nikdy si nestěžovala... ani na mě nevolala cajty.
Velmi pronikavý hlas Leony mi zvedal mandle od školky až po osmou třídu základky. Nemluvila, pištěla. Její holohlavá vejčitá lebka připomínala mimozemšťana. Dlouhé, kostnaté prsty, jimiž si zapínala bundu až ke krčku, měla pokryté nánosem pih. Byla to velmi zvláštní dívka a pocházela ze zámožné středostavovské rodiny.
Příběh pátý
Vyplnila zrovna dotazník, co jí dali na recepci a byla tak téměř připravená chopit se klíčků od pokoje. Byl to z její strany projev důvěry, na celých dvou stranách poskytla informaci o svém soukromém a pracovním životě... a o svém těle. Všechny ženy jsou krásné, ale ty štíhlé jsou krásnější, to si řekněme. Patrície si stanovila jasný cíl. Většina žen chce dosáhnout o pár čísel menší konfekční velikosti, ale Patka chtěla jediné. Mít zadek jako Hana Zagorová, ta popová bohyně. Rozumí se, že ne takový, jako když randila s Margitou, ale v době, kdy premiérově zpívala Asi, asi a tak. Nezajímalo je nic kromě toho, kde pracuje a jaký má cíl. Na základě dotazníku jí pak věnovali příslušný pokoj. Agentura zbožňovala vídat častěji takové oduševnělé tváře, jaké měla Patka. Toužila pomáhat ženám v dosahování plnějšího a kvalitnějšího života. Nejpozději do osmi týdnů od předložení žádosti (dotazník) se zavazovali, že se váš život od základu změní. Za služby spojené s tím výše si společnost účtovala částku 100 000 KČ. Úplně dole stálo kurzívou:
Pokud se cíl nenaplní, nemusíte platit nic.
Patka si vesele hvízdala, když kráčela po schodišti do pokoje číslo 27. Nějaký debil stál před dveřmi a dobýval se dovnitř. To ji překvapilo. Ale neměla proč být překvapená, byla to součást smlouvy... začínali pěkně zhurta. Stalker byl závazek. I kdyby ji to mělo stát život, musí si tím projít - tak jako Hanka kdysi před léty. Odhalí každý dietní přestupek takový soukromý stalker. No. To je fuk, je to jen zahřívací testík. Problém byl, že se jí vůbec nezamlouval, nebyl to žádný sympaťák, kterým by se mohla nechat svést a hned za dveřmi nechat ojet. Byl to cikán, asi pětadvacet, spíš takový střízlík, s hustým knírkem a takovýma těma cikánskýma očima, takže Patka nebyla úplně vlhká. Byl to prostě normální úchyl. Nechápala, proč má tak trpět, ale po tom zadku toužila, takže... se nechala ovládnout kouzlem okamžiku. Chvilku na sebe pokřikovali, lidi začali otvírat dveře vedlejších pokojů. Vlastně to nebyli lidi, ale další klienti, samé ženské, čtyřicítky s postavou na odpis, občas chlap s pivním bachorem. Prožívala psychické trauma, což je něco, co mladé dívky velmi těžce nesou.
K čemu by vlastně sloužil trest, kdyby zášť trvala dál? Chlapce nepotrestáte tak, že mu odepřete své vnady. Musíte mu vzít chuť pelešit se s vaší náhradnicí.
4️⃣
V minulosti jsem narazil na nejrůznější typy děvčat. Některá byla slušně vychovaná a vlastnila nemalé věno. Jiné byly chudší a některé byly skoro bezdomovkyněmi. Takové jsem měl nejradši. Mezi mě patřila i Metastázie. To je její skutečné jméno, ale zkráceně jí říkali Metázka. Přestože ještě nebydlela pod mostem, měla nakročeno k této neveselé kariéře už jen tím, že brala trochu moc perníku. Metázka měla metr šedesát, padesát kilo plných vnad a buchtiček, za které bylo co chytat a hlavně měla moc hezké zelené vlasy, takže připomínala vodníka. Vodnici, kdyby tehdy ještě existovaly a byly definovány nějaké binární typy vodnic. Bydlela u tatíka v podkroví spolu se dvěma dogami, tyto obludy měly skutečně parametry vodních buvolů. I kdyby držely hladovku jako Gándhí, nevešly by se nejspíš ani do výtahu do středně velkého skladu uzenin. A nejspíš by ani neubylo hoven, které se válely všude v prachu v tom podkroví, ani se nenamáhala je sbírat a vytírat to z podlahy. Nicméně měla přitažlivou tvář, bolnou, dětskou a bázlivou, přesto již sladké tělo ženy. Kdyby s ní tehdy spával nějaký básník, snad by z ní vykřesal dílo podobné Melrose Place, protože taková to s ní asi byla romantika... fakt žumpa. Věčně špinavé nehty, které si kousala, kouřila kromě padesáti denně i jointy a do toho šňupala perník z naběračky. Kdyby způsob, jakým do sebe vpravovala to svinstvo, viděli dnešní mileniálští feťáci, asi by se poblili preventivně.
Metázka měla slabost pro hrady a podhradí, pro katakomby, kasematy a všelijaká ta zákoutí, která najdeš právě na takovýchto zapovězených místech. není tedy divu, že poslouchala i podobnou temnou hudbu, ve které pískali všelijací rarášci a odkud se ozýval křik panen braných do hrůzostrašných železných beden. Ne že by nikdy nevařila, ale když už uvařila, nedalo se to žrát, takže jsem jí musel dělat svačiny a pakovat je do různých sáčků já. Takhle si vzala ruksak s trochou žrádla, dvoulitrovkou Hradní svíce a balíčkem kondomů/vložek a mohla jít na týden na dva do terénu, jak tomu říkala. Že jsem s ní chodil, jí nic neříkalo. Lepila se na každého, kdo ji dal nějaký ten matroš, komu mohla vykouřit za směšnou částku, kterou já jsem jí denně věnoval jen tak na přilepšení a taky měla úchylku na kluky s dredy. Těm kouřila i za daleko míň, nicméně snad nikdy ne zadarmo. Byla to ryze česká cuchta a taky skončila ryze česky, hrdinně jako mánička, kterou zapomněli upozornit, že starý režim padl. Naštěstí už to tehdy byla starost nějakého jiného nakládače.
Vše se v našem kvantovém světě hroutí a není v našich silách tomu zabránit. Proto není nic, čeho bychom se museli bát. Můžeme se do všeho vrhnout po hlavě a před ničím se nezastavit. Dokonce ani před iluzí - iluze často působí jako ty nejdráždivější touhy.
Avšak nedejme se mást pojmy. Ty se mísí s věcmi vlastními jako krabička se sardinkami s hlávkovým salátem. Rozpoznáme je až v míse jako - ne dřív, pokud nejsme výtečnými kuchařkami. Ale tu, o níž budeme hovořit, jsme rozpoznali a znali. Nemůžu říct, že bych ji neznal jako vlastní boty. Znal jsem ji totiž mnohem méně, znal jsem ji jen toho večera z diskotéky. Netančila vlastně skoro vůbec, jen vysedávala v rohu s kámoškou a popíjeli Cinzana nebo podobné patoky, příliš nevhodné pro štíhlé dívky, neboť zvyšují množství cukru v trojcípích žílách a dutých chlopních. Přesto mě něco v jejích pohybech, kdy zvedala štíhlé hrdlo sklínky poněkud neuroticky, nabádalo k domněnce, že je to rozená tanečnice.
Víte, jak to je. Někdy poznáte, že kluk před vámi je kaskadér nebo že třeba prodává ojeté pneumatiky, no ne? Způsob, jakým kroutí hlavou, klepe klouby rukou na desku stolu, nebo posunuje nohu směrem k nožce nějaké namydlené patnáctky, vás nenechá na pochybách o skutečných úmyslech daného jedince. Někdy je to ale úplně střela mimo a vy se prostě netrefíte. To se stalo i jí se mnou. Myslela si, že jsem tanečník samby a já zatím neměl absolvováno ani taneční v rámci střední, jíž jsem ostatně ani nedochodil.
Říkám, že si to myslela, protože jsme se přirozeně dali do řeči. Zachytil jsem ji za útlé zápěstí, když se šla vymočit. Těsně před vstupem na dámy. Zarazila se na sekundu sekundy, jenom tolik, aby nevypadala jako laciná šlapka, ale opanovala se a usmála již přirozeněji, takže pro nestranného pozorovatele zvenčí se zdálo, že se vžila do role obtěžované na dýze, jako by ji hrála každý pátek. Prozradil jsem ji, že jsem tanečník samby a ona hned vypálila, že si to hned myslela a že jsem ji musel znát z šampionátu v Düsseldorfu, kam jezdí každých šest měsíců vypálit místní omladině rybník. V tamci rumba, chacha a volném stylu. Na volný styl bych ji tipoval, to teda bez prdele. Vlasy měla na ramena a vypadaly, jako by si je nesušila fénem, nýbrž jen tak nechala zahřívat nad plamenem. Protože jsem v těch vlasech jako opticky necítil žádný keratin, chápejte. Jurodivá čarodějka z irských pohádek, nebo tak něco. Nechal jsem ji chvíli tlachat, až skoro zapomněla na toaletu, abych si změřil stav jejího vědomí a rozsah její inteligence. Přirozeně - jako většina pohybově založených lidí - věděla kulové a žila pudově jako nějaká čuba nebo mládě vombata, což přiznám, že na mne působilo velmi pozitivně.
Prcali jsme těsně po druhé ranní u nedalekého stromu. Nevím, proč si to pamatuji, ale pamatuji se, že zem byla velice vlhká, jako by těsně před tím vydatně pršelo. Byla velice flexibilní. To na ni bylo povzbudivé. Dál už nevládla žádnými zvláštními půvaby ducha. Při orgáči pištěla, jako by ji brali na nože. Chvíli jsme si všeobecně psali a pak už jsem do toho diskoklubu raději nezavítal.
Vidíme svět jen jako v zrcadle a jako hádanku. Nevidíme tisíceré drobnosti, které provádí naše dívka, když se s námi jakéhosi večera má vydat do společnosti, dejme tomu do takové kavárny. Musí si zkontrolovat, zda má všechno tiptop.
Příběh druhý
Tak to bylo i s Ilonou. Nebyla nehezká, naopak, její dlouhé nohy a nápadně dlouhý, štíhlý krk nenechávaly nikoho na pochybách, že vyrostla v moc hezkou slečnu, snad až trochu moc hezkou. Když jí bylo čtrnáct, byla samá noha a ruka a její vlastní strýc jí třikrát na chalupě znásilnil. Chmurná vyhlídka, jíž jí každý předpovídal, se ale rozhodně nenaplnila. Místo aby strávila život po psychiatrických poradnách, šla do sebe a po osmi letech byla téměř zbavena traumatu. Její strýc skončil na třiadvacet let ve vězení. A když si měl odsedět ještě patnáct let, dá se říct, že mu zcela odpustila. Nyní pracovala jako sekretářka v pojišťovně. Osm hodin denně ťukala do klávesnice a dá se říct, že si s prací výborně rozuměla - stejně jako s kolegyňkami. Potkala tam zvláštního klienta. Měl na VZP ohromný dluh, když k ní prvně přišel. Dluh narůstal s každým dnem, protože on jej odmítal splácet. Tvrdil, že nikomu nic nedluží a už vůbec ne pojišťovně - zdravotní - neboť v životě nebyl prý ani jediný den nemocný. Zvláštní přístup, nicméně na ni už jaksi zapůsobil. Kluk to nebyl vůbec škaredý, naopak, zdálo se, že vzbuzoval oprávněnou dívčí, mírně adolescentní žádost, mírně nevyjasněnou touhu po bad boyovi. Prohlížela si ho měsíce, dokud k ní chodil a snažil se něco urvat, usmlouvat z dlužné částky. Samozřejmě mu nic nesměla prominout, ale zaonačovala to tak, aby se vracel.
Jedno odpoledne ji pozval na panáka. S radostí a téměř příliš rychle kývla. Sotva se domluvili, začali spolu vyrážet častěji. Přání její duše bylo, nebo se jí tak aspoň zdálo, vyplněno. Jenže to netušila, s kým si začla tento nevybíravý románek a že si věru její duše nemohla vybrat hůře. Kamil byl totiž bez přehánění ďábel. Slyšel ji mluvit o něm v telefonu s kamarádkou a když pak byla na hajzlíku, naboural se jí do telefonu, opsal si číslo a s její kámoškou si začal po nocích sám vypisovat a vyvolávat. Přivedl tuto kámošku do jináče, naštěstí byla při smyslech a včas polkla tabletku. Takto slepá byla Ilona. Jindy ji popadl za křehkou, vlahou dlaň a přitiskl si k skloněnému čelu. Jeho oči zářily štěstím, když jí vypočítával, co pro ni v minulém týdnu zařídil.
Zvolal přerývaným hlasem:
"O, Íliano, neumíš si představit radost, kterou způsobíš mé matce a mému otci svou návštěvou. Vždy jsem po tom v skrytu duše toužil. Kéž bychom se už víc nemuseli skrývat." A vtiskl ji snad patnáct polibků do rozjívených vlásků.
V Novém Roce - ať už je to Rok Želvy, Tygra nebo Ploštice, bych chtěl ty z vás, které jste se zabouchly před Vánocemi, upozornit, že bude s železnou pravidelností přibývat článků s tématikou sexuální!
Podíváme se v nich na zoubek stavům, které prožíváte, když je váš mozek zamilován a rozebereme si je jako na patologové. Nejčastější příčina zamilovanosti je prostá. Je to prostá ženská touha být v područí urostlého samce a povít mu potomky, které budou pracovat na zkrášlování tohoto skrznaskrz nechutného světa. Jak často se to ale daří, toť otázka na zcela jinou diskusi. Tady se zaměříme na to, proč vlastně roztahujete nohy a proč to pánům vůbec nevadí. Vědecky si to vysvětlíme. Proč to pánům nevadí.
Aspoň ne dva, tři měsíce, dokud jsou i oni do vaší pipinky zamilováni.
Po dvou, třech měsících ale zamilovanost odezní a nastoupí nuda, nebo... což je horší - takzvané přesycení tělem. Projevuje se tak, že pán místo aby opečovával vaši zahrádku či letovisko v případně baculatějších roštěnek, raději přistane u stolu s pivním táckem a dává si do huby... zcela jinou potravu než šťávy vaší skalky.
Při přesycení se mu odechce spravovat zámek vaší truhlice a klíč odevzdá na vrátnici - což znamená v případě alkoholiků v místním baru a v případě trochu realističtějších chlapů v místní posilovně. V případě alkáčů ho pověsí na krk zrzavé, téměř ještě zákonně nezletilé číšnici s mírami devadesát šedesát osmdesát devět. Tu pak několik měsíců po její směně klátí vzadu v kuchyni.
Sténá totiž jinak než vy. Což ho chvíli rajcuje, než ho to rajcovat přestane.
/Příběh první/
Bylo to začátkem léta, v době, kdy divoký větřík vane asi po sedm týdnů bez ustání v místech, které bude zde popisováno. Vedro a jemný prach, které sebou přináší, působí jakousi zemdlenost... není nic zvláštního, že nejen cizinci, ale i místní se v této době vyhýbají jakékoli tělesné námaze. Jitka zrovna stála bosa na balkóně s rozpraženýma rukama, takže připomínala sochu Krista v Riu. Za časného odpoledne, v době, kdy měla hodinku pro sebe volnou, byly ulice prázdné, na terasách před kavárnami nebylo človíčka. Já jsem byl na kraji postele a pozoroval jsem její nahá záda.
Náhle se otočila a vyrazil z ní dutý smích. Smála se asi minutu, pak se zeptala, kdy si rozdáme další číslo. V sítnice oka utkvěla mladá,
štíhlá dívka, oděná jen svými temnými, kudrnatými vlasy, spadajícími ji až do poloviny zad. Studovala filozofii na Palackého univerzitě a já byl její kluk už třetím rokem. V posteli nám vše klapalo na výbornou, bohužel v praktických otázkách života jsme byli někde na bodu mrazu. Za poslední půlrok jsem vystřídal tři zaměstnání, ze všech mě vyhodili pro "nevysvětlitelnou absenci". Má absence ovšem byla snadno vysvětlitelná - způsobil ji známý démon, proti němuž není obrany a který vysával mou životní sílu s každým hltem kontušovky den ode dne čím dál víc.
