Vidíme svět jen jako v zrcadle a jako hádanku. Nevidíme tisíceré drobnosti, které provádí naše dívka, když se s námi jakéhosi večera má vydat do společnosti, dejme tomu do takové kavárny. Musí si zkontrolovat, zda má všechno tiptop.
Příběh druhý
Tak to bylo i s Ilonou. Nebyla nehezká, naopak, její dlouhé nohy a nápadně dlouhý, štíhlý krk nenechávaly nikoho na pochybách, že vyrostla v moc hezkou slečnu, snad až trochu moc hezkou. Když jí bylo čtrnáct, byla samá noha a ruka a její vlastní strýc jí třikrát na chalupě znásilnil. Chmurná vyhlídka, jíž jí každý předpovídal, se ale rozhodně nenaplnila. Místo aby strávila život po psychiatrických poradnách, šla do sebe a po osmi letech byla téměř zbavena traumatu. Její strýc skončil na třiadvacet let ve vězení. A když si měl odsedět ještě patnáct let, dá se říct, že mu zcela odpustila. Nyní pracovala jako sekretářka v pojišťovně. Osm hodin denně ťukala do klávesnice a dá se říct, že si s prací výborně rozuměla - stejně jako s kolegyňkami. Potkala tam zvláštního klienta. Měl na VZP ohromný dluh, když k ní prvně přišel. Dluh narůstal s každým dnem, protože on jej odmítal splácet. Tvrdil, že nikomu nic nedluží a už vůbec ne pojišťovně - zdravotní - neboť v životě nebyl prý ani jediný den nemocný. Zvláštní přístup, nicméně na ni už jaksi zapůsobil. Kluk to nebyl vůbec škaredý, naopak, zdálo se, že vzbuzoval oprávněnou dívčí, mírně adolescentní žádost, mírně nevyjasněnou touhu po bad boyovi. Prohlížela si ho měsíce, dokud k ní chodil a snažil se něco urvat, usmlouvat z dlužné částky. Samozřejmě mu nic nesměla prominout, ale zaonačovala to tak, aby se vracel.
Jedno odpoledne ji pozval na panáka. S radostí a téměř příliš rychle kývla. Sotva se domluvili, začali spolu vyrážet častěji. Přání její duše bylo, nebo se jí tak aspoň zdálo, vyplněno. Jenže to netušila, s kým si začla tento nevybíravý románek a že si věru její duše nemohla vybrat hůře. Kamil byl totiž bez přehánění ďábel. Slyšel ji mluvit o něm v telefonu s kamarádkou a když pak byla na hajzlíku, naboural se jí do telefonu, opsal si číslo a s její kámoškou si začal po nocích sám vypisovat a vyvolávat. Přivedl tuto kámošku do jináče, naštěstí byla při smyslech a včas polkla tabletku. Takto slepá byla Ilona. Jindy ji popadl za křehkou, vlahou dlaň a přitiskl si k skloněnému čelu. Jeho oči zářily štěstím, když jí vypočítával, co pro ni v minulém týdnu zařídil.
Zvolal přerývaným hlasem:
"O, Íliano, neumíš si představit radost, kterou způsobíš mé matce a mému otci svou návštěvou. Vždy jsem po tom v skrytu duše toužil. Kéž bychom se už víc nemuseli skrývat." A vtiskl ji snad patnáct polibků do rozjívených vlásků.
Ten, kdo nikdy nezastonal, je podezřelý.
OdpovědětVymazat