Nesmělá brunetka si zahulila

Ptáte se možná, proč existuje tolik lákavých samiček na světě? Protože se vyvinuly. Vylezly z vulvy nebo odkud a od té doby se sbíhají chlapcům sliny, když vidí hezký exemplář nahý! Nezoufejte, že jste živí, neboť jste přímí potomci historie a musíte si zvolit vlastní cestu v nesmírně rozmanitém a zajímavém vesmíru, jenž je indiferentní k našemu trápení, čímž nám nabízí maximální svobodu a je jen na nás, jestli budeme prosperovat, nebo strádat, a to způsobem, který si sami zvolíme.
Možná je příliš brzy na tvrzení, že veškerý vývoj je pozitivní, nebo že postupujeme pouze vpřed, ale je jisté, že lidský druh je stále vyvíjí. Proto až budete chtít šukat nějakého kluka, protože se vám líbí jeho zadek, klidně to udělejte. Nic tím neztratíte ani nezískáte. Maximálně chytnete pohlavní nemoc, což se dá dneska čekat. Sám jsem jich měl hababěj od těch šlapek, co jsou tak nezodpovědné! Když si představím, že Ježíš se narodil z panny a určitě až do skoro pětatřiceti byl panicem, než se posadil po bok tatínka v Ráji, nechce se mi věřit, že po světě běhají holky jako Ilona, která rodí každé dva roky nového potomka a každý rok bydlí s jiným kunčoftem! Její pekáč byl cítit zpečeným olejem. Jako kdyby pracovala u samotných kotlů v pekle...

Sex s novým přítelem při měsíčkách

Vepř je zvíře, které je nám v tolika směrech užitečné, že nedokážu pochopit vlnu odporu, která se proti němu v posledních letech zdvihla. Nejdřív katolíci začali v pátek jíst ryby, pak někdo (se sklony k veganskému životnímu stylu) převzal jejich zvyk, ale zcela nesmyslně zakázal jíst prase. Teď jsou džihádisti na větvi z toho, že se v amerických restauracích podává divoké prase na hniličce, nebo s čím zas šéfkuchaři přišli. Neboť Muhammad zakázal už dávno jíst vepřové maso. Má se za odporné. Je to rozhodnutí vedené zdravým rozumem, a dokonce soucitem s tvory, kteří s námi žijí a k nimž máme tak blízko? Neumím rozhodnout. Jenže každopádně své zdraví ochuzujeme o mnohé červené krvinky, které se nám hodí. Taková posolená prasečí ledvinka není o nic méně chutná než střeva čerstvě uvařené průměrné středoškolačky, co chodí na gympl do Třince. O nic horší ani o nic lepší. Prakticky totožná chuť. Pradávná hloupost je tedy opět na světě, zrodila se ze směšně čistotného prasátka, které sice občas pojídá své výkaly a když ho v kotcích překvapíte uprostřed náhodných, nevázaných sexuálních hrátek, může se vám udělat notně šoufl, zvlášť jste-li citlivější povahy, avšak zároveň ho využíváme běžně v medicíně, a to tak, že si z něj lidi transplantují kůži nebo srdeční chlopně... Když se dá dětem volnost a neobtěžují je maminky s plínkami, co dělají? Hrají si začasté na prasátka. Kvičí, válejí se v bahně atp. Proto nehledejte nic hříšného v tomto pozoruhodném druhu a místo toho si užívejte pohled na savce, který je pro člověka darem z nebes, ať už na talíři nebo ve volné přírodě!

Háček nad y

Zapomenout ve snu už nemůže, alespoň do noci ne, už se nemůže vrátit k melodii, kterou zpívaly ženy v podobě likérových lahviček. Tedy musí zapomenout ve snu života. Avšak ty zprávy mu už nepůsobily tichý, ironický požitek jako kdysi.

Co ho překvapilo, byla tučnými písmeny vyražená Nabídka mladistvé dívky. Nabídka přítomnosti jejího těla, což znělo o poznání lákavěji. Přečetl si ten inzerát znovu a usoudil, že osmnáctiletá, kyprá studentka medicíny, je vhodnější objekt jeho zájmu než čtyřicetiletá vdova s šesti dětmi bydlící v cikánské čtvrti, což byl hned druhý inzerát pod ním, sice za míň peněz, ale taky za míň muziky.

Jistě by si zcela nejradši zapíchal s Blandine Bellavoirovou, když hrála ve Vraždách podle Agathy Christie, ale komu by se něco takového událo? V normálním životě patří vedle sebe utrpení i smutek, radost i legrace. Nikoliv šuk s Blandine! Tak jako sv. František, blahé paměti, který měl tolik rád Boha, že údajně kázal i ptáčkům, já bych z nadšení, do kterého bych upadl při sexu s Blandine, zapomněl na to, že mám hlad, kolik je hodin a co musím zítra udělat... Zas bych ovšem neupadl do jiného extrému. Člověk totiž, který si sáhne na sladkou chuť dominance, která dává věci a události do pohybu, se začne chovat jako zločinec. Chce víc a víc a ztrácí ohled na druhé. Já bych pouze ztratil ohled na sebe a vše dal jen Jí!

Nová kunda v práci

Aztékové museli každý den otevřít něčí hruď, aby měli jistotu, že vyjde slunce. Byli natolik popleteni, že uctívali dobrých třicet bohů, kdežto monoteistický člověk dneška si musí skromně vystačit s jedním. Řeknu vám něco, co jsem zde měl prohlásit už dávno. Bůh není, lemry!

Bůh nestvořil člověk k obrazu svému, evidentně tomu bylo právě naopak.

Člověk toho ví relativně stále méně a méně, tedy alespoň vzhledem k stále větší sumě nepoznaného. Proč si to jako inteligentní jedinci nepřiznat? Všechen ten pokrok. Náboženství. Války. Jsou to jen povzdechy utlačovaných stvoření, projevy citu v bezcitném světu, opia lidí... Pouze nekonečná prázdnota skrytá za táhlým křikem.

Tedy slyšte mě dobře, možná to bude dlouhé loučení, ale už začalo. A jako každé loučení by nemělo být příliš prodlužováno.

Různorodá kačenka

Ano, je mi rovných devadesát devět let.

Ptáte se, kde takový stařík jako já vůbec bere tu drzost a dovoluje si někomu něco vykládat, když už na tomhle světě nemá ve svém věku vůbec zaclánět? Vždyť svět je mládí, svět je akce, vějíř barev, překvapení a neustálý tah za něčím, co stojí jakoby vepředu a na co se snažíme dosáhnout. Život mě naučil, že mezi optimismem a pesimismem je tak vratká hranice, tak nepatrný předěl, že mnohokrát ani nevíte, jestli to, co prožíváte, je dobré, nebo zda to nestojí za nic. Skutečnou tvář věcí člověk objektivně pozná až s odstupem. Ten já nyní, ve svých téměř sto letech, při vší skromnosti mám.

Znovu se ptám: Není už to, že jsem se dožil neobyčejně požehnaného věku, důvodem k bezbřehému optimismu? Nebo je to důvod k bolestnému pesimismu? Co myslíte? Já se cítím docela šťastný. Mozek, zdá se mi, své funkce zvládá stejně jako dřív, možná trochu pomaleji, ale to snad mezi slovy a větami nepoznáte, tělo mám zchátralé a opotřebované, nechodím, ale šourám se, rovnováhu při chůzi podporuji lískovou holí, každých sto metrů, které ujdu asi za deset až dvacet minut, se musím posadit a odpočinout si. Dříve jsem běhal stovku za dvanáct vteřin.

Lenka, holka Čeňka

Nepochopenou zůstává v útrobách mé mysli tato nespravedlnost cest lidských osudů. Jak jest jen toho, že kdos je schopen takové nádhery z hrdla dráti ven v podobě zpěvu, či z rukou v podobě obrazů neb soch vzkřísiti bytostno z beztvaré hmoty a jinému není dáno víc, než putykou promarnit pozemské žití anebo před televizí hubou mlátit a nebýt nikterak nikomu prospěšen a užitečným, ba co hůře některým navíc souzeno, že sami neschopni čehokoliv budovati anebo dávati, jiným škodu páchat se rozhodnou a na majetku, mysli nebo (chraň bůh) na zdraví a životě druhým ukrajují....Kde pak je spravedlnost na světě....

Návrat

"Sorry, ale nemůžu tě spojit se svým osudem. Jsi jako chameléon, chycený v pasti, v léčce, kterou pro tebe políčila kudrnatá pichna z Mechaniky polygrafických strojů. Ráda si hraje s foťákem a se skulinou. Ty ses do ní zamiloval jako školáček, a proto my dva už spolu nemůžeme nic mít, je mi líto, Ondro. Pokud to mezi vámi neskončí, odejdu za hlasem svého srdce..."

Maniak, jenž má nutkání vraždit a vybírá si obvykle co největší počet obětí, by se nemohl tvořit nedostupněji než Ondra, když si vyslechl takový ortel!

Tak nějak začínají rezignované hádky těch, kteří se brzy rozhodnou vejít do chomoutu. Představa, jaké budou mít takové páry děti, je stejně otřesná jako sledovat jejich upadající pohlavní život. Naštěstí (nebo naneštěstí) je na světě příliš mnoho možností. Můžete si udělat děti například se sousedem, kamarádem z vejšky nebo valcířem plechu, celoživotním kolegou vašeho otce. Můžete se spustit s metrosexuálem, hráčem na fujaru nebo s postiženým striptérem, který se ve volném času zabývá pěstovaním včel. Takové jsou zhruba vaše možnosti, děvčata. Na víc to v tomto životě nedotáhnete. Ale pokud vám nevadí, že zbytek života strávíte po boku nepěstěného hulváta s obřízkou, který v sobotu rád vypije cider a pouští si v meďáku muziku co nejhlasitěji, aby vyrušil všechny buddhisty jdoucí za svým posláním do chrámu na Vyšehradě, pak tento článek není pro vás...

Když vám bylo sedm, život pro vás byl snesitelný. Tatínek vás zavedl do školy, ze školy vás zavezla domů babička. Ještě než jste usedli k televizi, vtiskla vám do ručky takový ten flák barevného ledu, kdysi tolik vyhledávaný, prodavači mu ale říkají zmrzlina. Ani jste nevnímali, že se k sobě maminka a tatínek netisknou, jako když vám byly dva. Zhnusili se sobě, aby mohli mít vás. Říká se tomu život. Ale vy už jste tehdy nejasně tušili, že tak hnusný život nechcete mít. Raději zahynete v lavině pod náporem zdivočelého sněhu, nebo skočíte do jícnu obzvlášť žhávé sopky.

Vy

Takhle

Nikdy

Neskončíte!

Avšak stačí rok ve škole a je vám nad slunce jasné, že skončíte stejně jako všichni ostatní. Jako ubohá kolečka ve stroji poháněném chtíčem a penězi, mocí a ubožáky, jednoduše na naší planetě Zemi!

Měly jste se raději vdát za toho striptéra. Jen si to představte. Bral by vás sebou na představení každý večer. Mohly byste každý večer vyzunknout víno za kilo. Pobavit se s děvčatami, které mají na tváři tolik líčení, že když začnou po druhé skleničce plakat z lístosti nad zpackaným životem, vypadají jako rozteklé želé. Našly byste si skvělé kamarádky, potlachaly jako pravé drbny a ještě návdavkem objevily na pánském záchodku, kde by vás nás nožičky náhodou zanesly, kluka s vhodným genetickým kódem a ucházejícím ocasem, aby se s vámi pobavil, když se přítel zrovna nedívá.

Můžete si představit něco hezčího než život, kdy vám všechno vychází? Kdy je úspěch přirozenou součástí života? Že ne? Jenže to jsou kecy. To jen proto, že nemáte žádnou fantazii. Daleko hezčí přece je, když vám nic nevychází, kdy vám katastrofy vylézají z pochvy jako nelítostní exekutoři, čekající pouze na osobu dost zranitelnou, aby do ní mohli zarýt tesáky vychcanosti! Když okolo nevidíte světlo a všude se rozprostírá stín, teprve tehdy začínáte být člověkem. A možná by vás v tu chvíli za všech okolností dobrotivý stuprum ohnul, kdybyste hezky na kolínkách poprosili. A třeba by z vás vytesal i ucházející bytost, vykřesal jakýsi náznak ženy k ženění!