Nosil ho skrytého za vlněnou látkou trenek. Říkal mu pracovně bimbas, ale mohli jste ho při jisté představivosti okřídleně nazvat i dikobrazem. A fantazie je přesně to, oč se opírá dnešní článek. Materiál z říše snů. Jeho značně rozšířené mnoství holek, jeho lidově řečeno kuběny toužily po jeho nabodávači a eroticky si spřádaly touhy, že ho pojmou celého do hubičky, což se žádné ostatně nepodařilo, ani v těch blbých fantasmagoriích. Museli jste být úplně mimo, abyste ho minuli, dokonce i když odpočíval ve stavu dřímoty. Nosil ho tak okatě, že by ho každá odhadla i bez očí.
Nicméně se pořád jednalo o starého dobrého Kubu, vyžírku a procházkáře z předchozích kapitol. Od té doby, co randil s Ester, zase zhubl o slušné dva sudy. Pořízkem však zůstal. Ona si ho pochvalovala, co jí také zbývalo. Neměla jiného, byla mu věrná. Někdy ji nutil do radovánek proti její vůli, avšak často se poddala sama. Měli čas líbánek, tedy se líbali - už asi dva měsíce. Jenže jednoho dne, na sklonku roku, někdy v prosinci, se stalo, co byste nečekali, že totiž zjistila, že je v tom. Okamžitě mu tu štastnou zprávu sdělila, on však ani nehnul brvou, jen zachmuřeně vzdychl.
"Co se děje? Myslela jsem, že budeš šílet štěstím," vyzvídala. "Teď, když jseš či vlastně budeš tátou, můžem do toho prásknout, stát se manželi, to je přece úžasné," rozplývala se, byť poněkud zaraženě.
"Víš, že to nejde."
"Jak nejde? Co by nešlo, kurva?" vztekala se. Zlobila se, planula velkým rudým hněvem. Vždy vypadala, že to chce pořádně do zadních vrátek, když se čertila jako teď, to byl pro ni plusový bod. Kromě její kačky a koz.
Místo odpovědi k ní rozvážně přišel, stále ještě hleděl do země, a zezadu ji chytil kolem ramen. Čekala, že ji začne propracovaně masírovat, uvolňovat její ztuhlé svaly. Úsmala se tichounce do dlaní. Místo toho ji chytil do kravaty a škubl její něžnou, černovlasou hlavou. Až mysl tnula tmu, prs i zbytek její postavy pominul tiše.
"Nechci děti, tak je to..."
Uklidil, co natropil tak, že tělo ruční pilou rozřezal a nechal ve vaně roztopit v kyselině, aby nezůstaly nijaké stopy, že existovala.
S Ester tedy romanci ukončil. Vyhlédl si však následující svěží dívku. Tentokrát pisklavě hovořící blondýnku s přelivem, která dýchala jen pro své obrazy. Studovala cosi na VUŠce, ateliér hurá maleb ve stylu Pollocka. Potkal ji bezdůvodně veselou, zhulenou a trošku ovíněnou na vernisáži jedné z jeho kamarádek. Neváhal ani vteřinu, veděl okamžitě, že v ní potká kvalitní spřízněnou duši, dobrý pich.
