sobota 14. března 2020

Svůj své

Konečně na ni znovu narazil, zase v lese. Vedla opět svou micku. Byla nazutá v kožených botkách, nehledě k tomu, že ty boty byly pěkně drahé. Určitě má nějakého bohatého milence, který si ji, majolenku, vydržuje, pomyslel si. Tyhle coury by se za korunu roztáhly až do nebe. Ale pak se zastyděl. Nesmí mít milence, protože bude mít jeho. Nebyl an první ani poslední, kdo kdy spadne v lásce do kanálu. Jenže on kašlal na ostatní. Šel rovnou k ní, chytil ji za rameno a smýkl s ní do mechu. Voněla po mandarince a kočičích chcankách. Šaty z ní padaly se zřejmým potěšením. Prcali dobré dvě hodiny, než se jí vystříkal do pusy. Po koitu vytáhla z kabelky své nástroje. Štěteček sem, štěteček tam, elixír na tvářičku, pouzdříčko na nehtíky a hotovo! Ani ne za hodinu byla připravena vyrazit domů!
Od té doby spolu začali chodit. Poskakoval po Ester jako míček na tenisové raketě.

Žádné komentáře:

Okomentovat