Z opačného pohlaví byl celý paf. Bez ženské přítomnosti churavěl, v jejich společnosti byl blažený, láska je bláznivá věc, pes z pekel... Jednoho teplého srpnového večera se Kuba jako obyčejně vydal na pokojnou zažívací procházku lesem. Třpytný úplněk halil listí do krajkoví stínů a Jakubovy oči plály líbezným rubínovým leskem modroportugalského vína. Jak se zvolna blížil k velkému dubu, svému obvyklému cíli, tu mu osud přivedl do cesty půvabnou siamskou kočku na vodítku.. a ještě půvabnější děvče, které ji vedlo.
Drobnou slečnu, jejíž jméno znělo Ester, tmavovlasou servírku z restaurace U páva, přilákanou sem podobným úmyslem se projít. Byla oděna dost vkusně, jako chodí děvčata do lesa... tzn. žádný podvazkový pás, nýbrž kalhoty a bunda, avšak vypadala dosti světě a mladě, což ostatně byla. Bohužel než si všiml veselé bílé kočky, šlápl jí na packy. Ta poplašeně zamňoukala a už chtěla pláchnout, čímž upozornila drobnou servírku a on, byť vzápětí zahalekal omluvu ohleduplně se vzdaluje od místa činu a mumlaje upřímná slova lítosti, jasně na slečnině tváři viděl, že způsobil pořádný malér.
Žádné komentáře:
Okomentovat