Je v tom pohlavní pud

Sere na život, sere na smrt

Jirka měl problém s ledvinami. Byl s tím už několikrát u doktora, ale pokaždé mu řekli, že by si víc měl dávat pozor na to, co pije. Jináč nebyl úplně marný. Čtyřiadvacet let, vystudovaný pajdák a právě shánějící místo na Magistrátu městečka. Neřeknu kterého, ale řeknu, že nedaleko je propast u Trněného újezdu. Zdálo se, že je v klidu jako jiný jinoch jeho věku, ale problém s ledvinami byl hlubší, než se kdo vůbec odvážil předpokládat. Jirka, jako jiný student výšky, v pátek chodil s přáteli posedět do výčepu. Nic velkého nepili, nanejvýš dvě křídla a jedno pivko. Šlo o to se poznat s dívkami, co dříve chodily do stejného ročníku a nebo se s nimi poznat ještě o něco lépe. Až potkal Karolínu. Měla fakt tyhle hrozně dlouhé nohy, které si vysluhovaly obdiv spolužaček a pak taky její výstřih byl znamenitý. Její myšlenky byly na první pohled trochu rozpustilé, ale jinak spíš ustarané. Ona věděla, že studium není žádný posed, že se trošku člověk musí otáčet, aby se naučil  na zkoušky a že když se bavit, tak jedině s rozumem. Ne na víkend, když v pondělí mají test z Humanismu Jana Ámose. Pomyslela si, že Jirka jí pasuje. Je osamělý, jen o rok starší, ale jinak taky neohrožený. Sedí před tím táckem v prázdném osamění a sní o tom, jak jednou bude v čele komise pro přerozdělování majetku seniorů. Zato ona byla v pravém slova smyslu vyhnanec, někdo, komu není nikde dobře, ale hovno, řekla si.. mladík, do kterého se, jak se jí zdálo, právě zamilovala, seděl opodál.. a ona měla ta těsná stehna a dlouhé nohy, které si jen říkaly a vlastně i prosily o nějaký bližší kontakt. Navíc po bývalém se naučila brát prášky. Ten si ji totiž bral tak často, že jí to bylo až nepříjemné. Nakonec se z něj vyklubal predátor na chatu. Předstíral, že mu je šestnáct a chtěl, aby mu čtrnáctky a mladší posílaly hanbaté fotky. Taky se na něj přišlo a teď seděl. Nechtěla na něj vůbec myslet, ale když jste dva roky s někým takovým, nelze ho jen tak vymazat z paměti, ze života. 

Zastihl ji v tichém pláči

Dlouhé nohy, kterým se dostávalo uznalých pohledů. Prvotřídní materiál, říkalo se tomu mezi studenty vysoké školy. Vyval vočka, príma kočka. Miss koleje 2010. S takovou dívkou se Jirka mohl vyspat, ale zvolil jinou taktiku. 

Říct to musím

Byli s Adélkou v ZOO celé dopoledne. Když šli nazpátek, zastavili se v pavilónu ptáků. Natáhl ruku a něžné pohladil červeného ptáka po hlavě. Adélce se zastavil dech. Ten pták prý se nenechá nikým hladit, psalo se támhle na té cedulce. Náhodou jsem tam tehdy stál a celý výjev sledoval. Chtěl jsem jí říct, že můžeme být šťastni jen za cenu revolty, ale nechal jsem to být... byli si svoji, i bez té zpropadené revolty.

Silně zneklidňující stehna

Nenapíšu vám dnes nic o stehnech tamté slečny. Vnady dívek prostě rychleji chátrají, v tom je celý smutek. Některý smutek, ostatně, jest jakoby bez východu.

Mužatka

Smrt přijde dřív než nakonec.

Před koncem rolí, koncem vět.

Má abonmá. Jak lakomec,

zač platí, to chce uvidět.

Ne nakonec, smrt přijde dřív,

než zhasne rampa, zpustne sál,

pro toho, kdo si na ni pliv,

i kdo ji tajně miloval.

Potřeba něhy

Když Bůh stvořil lásku, moc nám nepomohl

když Bůh stvořil psy, moc psům nepomáhal
když Bůh stvořil rostliny, bylo to normální
když Bůh vytvořil nenávist, dal nám normální užitečnou věc
když mě Bůh stvořil, stvořil mě
když Bůh stvořil opici, spal
když vytvořil žirafu, byl opilý
když vytvořil narkotika, byl v dobré náladě
a když vytvořil sebevraždu, byl na zemi.

Když tě stvořil ležet v posteli
věděl, co dělá
byl opilý a vysoký
a vytvořil hory, moře a oheň
ve stejnou dobu.

Udělal několik chyb
ale když tě stvořil ležet v posteli
vytvořil celý svůj posvátný vesmír.

Miska na výměšky

Ústa tak sevřená
Skoro jako ten Václav v šípkových růžích
Když doznívala gotika
V baretech
A mandlových očích


Ústa tak sevřená
Má ten tichý milenec když hladí laně
Jen podle brady a nosu poznáš
Že zabil draka
Protože byla gotika
A kvetly růže plané

Uzrála

Zítra si uvaříme pivnou polévku, holky. Uvaříme si ji a taky si ji sníme. Kdybyste mi tu sloužily, občas přihodily polínko do kameny a vařily pivní polévky, moc bych si vás považoval. Vesele by praskal oheň a já bych hleděl do těch vašich obrovských modrých očí. Byla by to chvíle jen pro nás, žádný spěch. Pak byste mi nabídly trochu polévky. Odmítl bych. A pak byste se zeptaly: Ale kalíšek hořké vypijete na noc, viďte, můj pane?"

A to bych souhlasil. Do drobné číšky lily byste hořkou tekutinu, vaše ruce by se malounko třásly... jako zmámené. Byl by to váš recept, váš výrobek... nechal bych na vás, zda by to byla hořčičná směs nebo kyselina. Na kořalky a likéry vy jste odbornice... Jisté je, že bych tu jiskřivou, zlatožlutou tekutinu vysrkl na jeden lok. Olízl bych se pak a položil kalíšek zas na stůl...

Tělesnost

Rozcuchaná ježibaba

Místo mozku naběračka

Knihy napsané před osmdesáti lety

Pichna

Nepotřebuješ sex, nepotřebuješ peníze

Článek je věnován všem žádoucím dívkám (kterých tu chodí číst desítky), co si myslí, že musejí spát s pracháči!

Bylo nebylo, kdesi stála jedna malebná vesnička. Žilo se v ní přímo pohádkově, nebýt jedné věci. Pokud nepršelo, vesnička neměla vlastní vodu. Aby se tato potíž jednou provždy vyřešila, rozhodli se radní, že vyhlásí soutěž na každodenní zásobování vsi vodou. Ozvali se dva zájemci, kteří se chtěli tohoto úkolu zhostit. Radní podepsali smlouvu s oběma. Měli pocit, že trochu konkurence udrží ceny při zemi a zajistí dostatečný přísun vody. Emil, první z mužů, kteří smlouvu uzavřeli, okamžitě vyběhl ven, koupil si dva pozinkované kbelíky a začal běhat tam a zpátky k jezeru, které bylo asi míli daleko. Když tak od úsvitu do soumraku přinášel ve svých dvou kbelících vodu, začal okamžitě vydělávat. Vodu lil do velké betonové nádrže, kterou nechala ves zbudovat. Každé ráno musel vstávat ještě dřív, než se probudili ostatní obyvatelé, aby se postaral o to, že v okamžiku potřeby bude k dispozici dostatečné množství vody. Byla to těžká práce, ale Emil byl rád, že vydělává a že získal jednu z exkluzivních smluv na tuto službu. Druhý úspěšný žadatel Hynek na nějakou dobu zmizel. Celé měsíce o něm nebylo ani vidu ani slechu, čemuž byl Emil jen rád, protože neměl konkurenci a vydělával vše sám. Místo aby si koupil dva kbelíky a s Emilem soutěžil, Hynek si sestavil obchodní plán jak sestavit podnik, našel čtyři investory, zaměstnal ředitele, který se o firmu staral a za půl roku se vrátil se stavební četou. Během roku pak jeho lidé postavili ohromné potrubí z nerez oceli, které spojovalo vesnici s jezerem. Při slavnostním zahájení provozu Hynek prohlásil, že jeho voda je čistší než Emilova. Hynek věděl, že si lidé na Emilovu nečistou vodu stěžovali. Oznámil taktéž, že vesnici bude vodou zásobovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Emil nosil jen v pracovních dnech, o víkendech nepracoval. Hynek také oznámil, že za svou lepší kvalitu a spolehlivější přísun bude účtovat o 75% méně. Vesnice se zaradovala a hned se rozběhla ke kohoutku Hynkova potrubí. Aby mohl Hynkovi konkurovat, snížil Emil svou cenu o 75%, přikoupil další dva kbelíky, opatřil je víky a při každé cestě nosil teď tedy kbelíky čtyři. Aby poskytoval lepší služby, zaměstnal své dva sny, aby mu pomáhali na noční směně a o víkendech. Když chlapci odešli na vysokou školu, řekl jim: "Pospěšte si, protože jednoho dne připadne tento podnik vám." Z jakéhosi důvodu se žádný z hochů po ukončení vysoké školy nevrátil. Emil měl nakonec potíže se zaměstnanci a odbory. Odbory požadovali vyšší mzdy a chtěli, aby zaměstnanci nosili jen jeden kbelík.

Opak je pravdou

Jsi moje milost, kosti, jsi můj řecký kříž, sakrament, jsi můj stín a mé bělmo HVĚZD! Nebe!

Jsi z broskvičky... a z pokosené trávy! Slyším v noci, ve snech,

tvé věčné suché hrdlo polykat, jak se doprošuje stenů těch

Jak kvílí: "Darmoději, nevděčníku, nejsi hoden mezd!"

nevděk svět, tos ale ty, nehřeješ, nezebeš, nejsi nic a nejsi nikdo. Jen ten strach, co jde z tebe!

Nedám ti jednu noc sperma a už se vztekáš... skoro skládáš ódy. Místo abys šla do sebe, místo abys hledala multifunkční vztah... se všemi neznámými vyřešenými. Nevyrovná se tvým jemným zoubkům nic, stesku tvých rtů, říkám, nic na světě! Nic není tak skvělé jako ojet tě... a to jsi teprve osmnáctiletá! Pomysli, co dokážeš za tři, za pět let... Ke kotníčkům padne ti SVĚT!

Vzchopte se, do prdele!

Uslintaný pankáč se k odchodu neměl. Měl už šrám ve tváři, když ho méně opilý host, muž ve středních letech v dobře padnoucím obleku, ochotně udeřil ve snaze ho vystrnadit z podniku. Určitě neměl ani čtyřicet, pankáčem však zůstal. V tu ránu se otevřely dveře do zadních prostor nálevny. V nich stanula pomenší, delikátně stavěná blondýna s výrazně namalovanými fialovými rty.

"Teď jsi v hajzlu, synku. Slečna je drobné postavy," vysvětloval barman, "ovšem oheň, který dštila, když tu byl průser naposledy, bych už znovu zažít nechtěl."

U žraločí ploutve zkrátka bylo veselo. Žena rázně nakráčela před uslintance a stanula nad ním jako Kolínský dóm nad Prokopem Holým. Ruka už se natahovala po bičíku. Jemná blondýna se výhružně podívala na pankáče a navrhla mu, aby odtud táhnul, aby si ferdíka radši šel mastit nad Leem a ne nad slušnými studentkami, které zde zapíjejí zkoušku.

"Si vykuř, děvko," zasmálo se už mírně podnapilé individuum jejímu návrhu. 

Příjezdová cesta vedla podél záhonů rododendronů do masivní křídlové brány. Lucka vjela svým maličkým autíčkem dovnitř a nestačila se divit, co se prostírá na nádvoří. Čekali tam už na ni. Dva mouřeníni, z nichž jeden měl kolem krku opásán triedr. Svraštil čelo, (a i ten druhý nervózně přešlápl) když se přiblížila natolik, že mohli rozeznat její rysy. Usmála se na ně povzbudivě, i když si pomyslela, že je právě na dvorku bláznů. Tito černoši ostatně v černém fraku nevypadali nikterak příjemně. Spíš jako bývalí trestanci. Lucka ale byla zvyklá na chlapy všeho druhu.

Jak vrátit život do vyježděných kolejí

Myslel na to, co se právě přihodilo. Bylo to, jako by se oknem díval do něčího vědomí. A pak mu blesklo, Silva. Silva byla vždycky částečně mrcha. To já jsem si myslel, že ji můžu změnit. To byla moje myšlenka, nevnutila mi ji ta druhá. Proto mi to připadalo tak divné. Snažil se ten hlas zařadit, dát ho do kategorie, do které patřil, ale nedařilo se mu to. Však ono to přijde, ujišťoval se.  Dříve nebo později se mi to vybaví a všecko se vrátí do zajetých kolejí, zatím musím být poslušný. Zelená světla displeje tabletu zmodrala, pak zčervenala, pak pohasla do temně rudé a logo jablíčka pomalu vyhaslo. Pak opět vyrazil, osamělá postava pod hvězdokupou, v šortkách a tričku, obnošeném až na vlákénka, v neexistujícím vlahém větru, s podrážkami dutě klepajícími do tvrdé půdy. Když procházel zápisky z jejich vztahu, tedy někdy kolem zimy 2005, někdo bojácně zaklepal a vstoupil. Tvářil se zaraženě, jako školák nesoucí domů trojku z tělocviku. "Ehm" řekl. "Poslyš. Je mi to skutečně moc líto. Osobně jsi mi moc sympatický. Ale to na věcech nic nezmění, chápej." Řekl, že chápe. "Nemám jinou možnost," řekl ten druhý, "než oznámit Silvě, že jsi zpátky ve městě." Poprvé toho dne mu po tváři přejelo ledové pohrdání. Co přejelo, při nárazu podklouzlo - inu, bylo tam...

Tlustý kluk, se kterým chodila (do třídy) na střední, se mezi hosty pohyboval šouravým krokem toho, kdo navzdory totální absenci společenské zdatnosti dosáhl úspěchu, o jakém nesnil ani v nejdivočejších snech. Jeho hnusné, nemyté vlasy vlály pod taktovkou větráku. Něco, co stálo vedle stánku s občerstvením, zakašlalo ve snaze přilákat jeho pozornost. Bylo to mohutné a z obličeje tomu trčely vřídky a maz. Obličej to vůbec mělo rovnou jako na odstřel. "Za pět korun jednohubka s čedarem,” řeklo mu to lepkavým hlasem. "Nic takového," řekl tlustý kluk. "Jediné, co mě může momentálně oslabit, je, když se začnu přežírat jak prase. Jde o přizpůsobení, sžití se. Chceš ze mne snad udělat prase?" A vrhl po holce, též její bývalé spolužačce, znechucený pohled.

Ztratíš mnoho věcí. Neztrať tohle. Kdo mu to jen říkal? Chybí ti snad po tom, co ti způsobila? Snad nečekáš, že se vrátí? Jednou šukna, navždy šukna. Bude přijatelnější si narazit dvě děvčata na nezávaznou zábavu, než se pokoušet odpustit té štětce. Měl by se vrátit do kuchyně, připomněl si. Čeká na něj v lednici parádní skopová kýta, jen osmahnout, drobet opéct a relax v podobě dvanácti prvotřídních jedenáctek Krušovic.

Loká lačně snoubencovo sperma

Přejímáte plnou zodpovědnost za jakoukoliv práci či úkoly, kterých se ujmete? Máte trpělivost se svými partnery? Návyk dotáhnout do konce jakýkoliv úkol, který si stanovíte? 

Pak nejspíš jste vůdčí osobnost. Jste nejspíš schopný lídr. 

Poznávám ve vás mnoho rysů vysoce výkonného borce.

K celkovému negativnímu stavu naší společnosti přispějete tak, že budete dělat něco, co vás stahuje do hlubin negativismu nebo dokonce deprese. Můžete být jako alkáči. Alkoholici si myslí, že ten jeden drink si dát mohou. A nic se jim jako nestane. 

Místo toho, abyste jedli nezdravé jídlo, jezte ovoce a zeleninu... místo toho, abyste spali patnáct hodin denně, probouzejte se v pět ráno a meditujte... místo toho, abyste mrhali svými finančními prostředky, své finance investujte.

Místo toho, abyste se drželi jen svého úhlu pohledu, přečtěte si nějaké klasické dílo. Thúkydida nebo tak někoho.

A místo toho, abyste četli tyhle plky, napište něco v tomhle duchu!

Cherchez la femme

Říká se, že ani sebevyspělejší člověk nemůže ovlivnit, aby se stal obětí sexuálního obtěžovaní. Tady vám teda popíšu příběh, který se stal mému kamarádovi, který je jinak řádný chlap, tvrdý jak zálesák a něžný jak pomněnka. 

"Ano!" zavrněla a odsunula se stranou, aby se mohl posadit vedle ní. Zastrčil jí ruku mezi nohy. Ucítil teplo a krajkové kalhotky. Zatáhl za ně. Zavrtěla se, aby mu pomohla, a stáhl jí je až ke kolenům, ona je pak odkopla. Rukama ho hladila po vlasech, rty měla u jeho ucha. "Ano," šeptala žádostivě. "Jo!" Modrou sukni měla omotanou kolem pasu. Tvrdě ji políbil, roztáhl jí blůzu a přitiskl se nahým hrudníkem na její prsy. Po celém těle ucítil její teplo. Sjel prsty dolů, až se dotkl jejích pysků. Jak se líbali, nadechla se a přikývla: ano. Pak do ní prsty vnikl. Na okamžik strnul překvapením: nebyla příliš vlhká, a vzápětí si to všechno připomněl. Způsob, jakým začínala, její slůvka lásky a jakoby okamžitou vlnu vášně, jenže vnitřek jejího těla se rozehříval velice pomalu a přejímal vzrušení od něho. Pokaždé se rozpálila až jeho touhou po ní, a vždycky byla hotová až po něm - někdy za pouhých pár vteřin, ale jindy se snažil, aby si udržel erekci, zatímco ona ještě přirážela a snažila se dospět k vyvrcholení. Jak uvadal, připadal si, že se ztrácí v jejím soukromém světě. Pokaždé se cítil osamělý, pokaždé měl dojem, jako by ho zneužívala. Vzpomínky způsobily, že se na okamžik zarazil. Maruška ucítila jeho zaváhání, vášnivě po něm chňapla, zatápala mu kolem pasu, zasténala a zastrčila mu svůj horký jazyk do ucha. Jenže do něj se už zase vkrádal odpor, hněvivé horko z něj vyprchalo a hlavou mu spontánně probleskl myšlenka: Nestojí ti to za to.

Pysky namalované servírky

Mocný bobr

Polévka z žaludu

Kachní stehno

Senilita

Láska v Kašmíru

Svět skládá se z žen

Zemřít v blázinci

Močovina se rýmuje s kocovina