Jsi moje milost, kosti, jsi můj řecký kříž, sakrament, jsi můj stín a mé bělmo HVĚZD! Nebe!
Jsi z broskvičky... a z pokosené trávy! Slyším v noci, ve snech,
tvé věčné suché hrdlo polykat, jak se doprošuje stenů těch
Jak kvílí: "Darmoději, nevděčníku, nejsi hoden mezd!"
nevděk svět, tos ale ty, nehřeješ, nezebeš, nejsi nic a nejsi nikdo. Jen ten strach, co jde z tebe!
Nedám ti jednu noc sperma a už se vztekáš... skoro skládáš ódy. Místo abys šla do sebe, místo abys hledala multifunkční vztah... se všemi neznámými vyřešenými. Nevyrovná se tvým jemným zoubkům nic, stesku tvých rtů, říkám, nic na světě! Nic není tak skvělé jako ojet tě... a to jsi teprve osmnáctiletá! Pomysli, co dokážeš za tři, za pět let... Ke kotníčkům padne ti SVĚT!
Kotníčky nejlépe vyniknou při chůzi na kočičích hlavách.
OdpovědětVymazat