Vzchopte se, do prdele!

Uslintaný pankáč se k odchodu neměl. Měl už šrám ve tváři, když ho méně opilý host, muž ve středních letech v dobře padnoucím obleku, ochotně udeřil ve snaze ho vystrnadit z podniku. Určitě neměl ani čtyřicet, pankáčem však zůstal. V tu ránu se otevřely dveře do zadních prostor nálevny. V nich stanula pomenší, delikátně stavěná blondýna s výrazně namalovanými fialovými rty.

"Teď jsi v hajzlu, synku. Slečna je drobné postavy," vysvětloval barman, "ovšem oheň, který dštila, když tu byl průser naposledy, bych už znovu zažít nechtěl."

U žraločí ploutve zkrátka bylo veselo. Žena rázně nakráčela před uslintance a stanula nad ním jako Kolínský dóm nad Prokopem Holým. Ruka už se natahovala po bičíku. Jemná blondýna se výhružně podívala na pankáče a navrhla mu, aby odtud táhnul, aby si ferdíka radši šel mastit nad Leem a ne nad slušnými studentkami, které zde zapíjejí zkoušku.

"Si vykuř, děvko," zasmálo se už mírně podnapilé individuum jejímu návrhu. 

Příjezdová cesta vedla podél záhonů rododendronů do masivní křídlové brány. Lucka vjela svým maličkým autíčkem dovnitř a nestačila se divit, co se prostírá na nádvoří. Čekali tam už na ni. Dva mouřeníni, z nichž jeden měl kolem krku opásán triedr. Svraštil čelo, (a i ten druhý nervózně přešlápl) když se přiblížila natolik, že mohli rozeznat její rysy. Usmála se na ně povzbudivě, i když si pomyslela, že je právě na dvorku bláznů. Tito černoši ostatně v černém fraku nevypadali nikterak příjemně. Spíš jako bývalí trestanci. Lucka ale byla zvyklá na chlapy všeho druhu.