Nepotřebuješ sex, nepotřebuješ peníze

Článek je věnován všem žádoucím dívkám (kterých tu chodí číst desítky), co si myslí, že musejí spát s pracháči!

Bylo nebylo, kdesi stála jedna malebná vesnička. Žilo se v ní přímo pohádkově, nebýt jedné věci. Pokud nepršelo, vesnička neměla vlastní vodu. Aby se tato potíž jednou provždy vyřešila, rozhodli se radní, že vyhlásí soutěž na každodenní zásobování vsi vodou. Ozvali se dva zájemci, kteří se chtěli tohoto úkolu zhostit. Radní podepsali smlouvu s oběma. Měli pocit, že trochu konkurence udrží ceny při zemi a zajistí dostatečný přísun vody. Emil, první z mužů, kteří smlouvu uzavřeli, okamžitě vyběhl ven, koupil si dva pozinkované kbelíky a začal běhat tam a zpátky k jezeru, které bylo asi míli daleko. Když tak od úsvitu do soumraku přinášel ve svých dvou kbelících vodu, začal okamžitě vydělávat. Vodu lil do velké betonové nádrže, kterou nechala ves zbudovat. Každé ráno musel vstávat ještě dřív, než se probudili ostatní obyvatelé, aby se postaral o to, že v okamžiku potřeby bude k dispozici dostatečné množství vody. Byla to těžká práce, ale Emil byl rád, že vydělává a že získal jednu z exkluzivních smluv na tuto službu. Druhý úspěšný žadatel Hynek na nějakou dobu zmizel. Celé měsíce o něm nebylo ani vidu ani slechu, čemuž byl Emil jen rád, protože neměl konkurenci a vydělával vše sám. Místo aby si koupil dva kbelíky a s Emilem soutěžil, Hynek si sestavil obchodní plán jak sestavit podnik, našel čtyři investory, zaměstnal ředitele, který se o firmu staral a za půl roku se vrátil se stavební četou. Během roku pak jeho lidé postavili ohromné potrubí z nerez oceli, které spojovalo vesnici s jezerem. Při slavnostním zahájení provozu Hynek prohlásil, že jeho voda je čistší než Emilova. Hynek věděl, že si lidé na Emilovu nečistou vodu stěžovali. Oznámil taktéž, že vesnici bude vodou zásobovat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Emil nosil jen v pracovních dnech, o víkendech nepracoval. Hynek také oznámil, že za svou lepší kvalitu a spolehlivější přísun bude účtovat o 75% méně. Vesnice se zaradovala a hned se rozběhla ke kohoutku Hynkova potrubí. Aby mohl Hynkovi konkurovat, snížil Emil svou cenu o 75%, přikoupil další dva kbelíky, opatřil je víky a při každé cestě nosil teď tedy kbelíky čtyři. Aby poskytoval lepší služby, zaměstnal své dva sny, aby mu pomáhali na noční směně a o víkendech. Když chlapci odešli na vysokou školu, řekl jim: "Pospěšte si, protože jednoho dne připadne tento podnik vám." Z jakéhosi důvodu se žádný z hochů po ukončení vysoké školy nevrátil. Emil měl nakonec potíže se zaměstnanci a odbory. Odbory požadovali vyšší mzdy a chtěli, aby zaměstnanci nosili jen jeden kbelík.