Jirka měl problém s ledvinami. Byl s tím už několikrát u doktora, ale pokaždé mu řekli, že by si víc měl dávat pozor na to, co pije. Jináč nebyl úplně marný. Čtyřiadvacet let, vystudovaný pajdák a právě shánějící místo na Magistrátu městečka. Neřeknu kterého, ale řeknu, že nedaleko je propast u Trněného újezdu. Zdálo se, že je v klidu jako jiný jinoch jeho věku, ale problém s ledvinami byl hlubší, než se kdo vůbec odvážil předpokládat. Jirka, jako jiný student výšky, v pátek chodil s přáteli posedět do výčepu. Nic velkého nepili, nanejvýš dvě křídla a jedno pivko. Šlo o to se poznat s dívkami, co dříve chodily do stejného ročníku a nebo se s nimi poznat ještě o něco lépe. Až potkal Karolínu. Měla fakt tyhle hrozně dlouhé nohy, které si vysluhovaly obdiv spolužaček a pak taky její výstřih byl znamenitý. Její myšlenky byly na první pohled trochu rozpustilé, ale jinak spíš ustarané. Ona věděla, že studium není žádný posed, že se trošku člověk musí otáčet, aby se naučil na zkoušky a že když se bavit, tak jedině s rozumem. Ne na víkend, když v pondělí mají test z Humanismu Jana Ámose. Pomyslela si, že Jirka jí pasuje. Je osamělý, jen o rok starší, ale jinak taky neohrožený. Sedí před tím táckem v prázdném osamění a sní o tom, jak jednou bude v čele komise pro přerozdělování majetku seniorů. Zato ona byla v pravém slova smyslu vyhnanec, někdo, komu není nikde dobře, ale hovno, řekla si.. mladík, do kterého se, jak se jí zdálo, právě zamilovala, seděl opodál.. a ona měla ta těsná stehna a dlouhé nohy, které si jen říkaly a vlastně i prosily o nějaký bližší kontakt. Navíc po bývalém se naučila brát prášky. Ten si ji totiž bral tak často, že jí to bylo až nepříjemné. Nakonec se z něj vyklubal predátor na chatu. Předstíral, že mu je šestnáct a chtěl, aby mu čtrnáctky a mladší posílaly hanbaté fotky. Taky se na něj přišlo a teď seděl. Nechtěla na něj vůbec myslet, ale když jste dva roky s někým takovým, nelze ho jen tak vymazat z paměti, ze života.
Žádné komentáře:
Okomentovat