Násilnický typ ji osudově přitahoval

Jana roztáhla své nádherné končetiny přes mou mapu světa a znečitelnila tak území označené „sex“, a tak jsem byl donucen plavit se jiným směrem. Prostě jsem si musel honit, protože ona mě jen dráždila tím, že jsem ji nemohl mít! V sedmnácti letech, považte. Nezanedbával jsem školu ani brigády, všude jsem přicházel první a odcházel poslední. Přesto na mě ani nepohlédla a chodila s klukem, který se neuměl ani podepsat, jak byl vymatlaný! Až nás o čtyři roky později svedl osud dohromady. Byla mírně cinklá, ale nebránila se, když jsem jí pozval k sobě domů na skleničku.

Míjeli jsme party pankáčů s plechovkami Budweiseru v rukách. Ona se s nimi chtěla vybavovat - určitě by se dověděla zajímavé věci - třeba jak rozbíjet skla v tramvaji. Ale já ji táhl jak šlapku dál, až ke mně na ubytovnu. Ostatně stovky lidí tou dobou směřovaly stejným směrem, tehdy byla O****** narvaná lidmi jak sedmnáctka na oslavě svých narozenin. 

"Abych pravdu řekla, tudy jsem ještě nikdy nešla," začala žvatlat s tím svým dolnokotěhůrkovským přízvukem. 
"Fakt? Zajímavé..."

Kolem nás přešly dvě vysoké dívky, jež se držely za cíp pláštěnek. 

Vypadaly drsně - a taky drsné byly, drsné lesby. V nose měly jako bejci kroužky a v jazyku, když na nás vystrkávaly ten jazyk, jsem uviděl zalesknout se Cheopsovu pyramidu. 

Přistihla se, jak se diví, že je nekomentuji. Ale já nechal myšlenky ubíhat úplně jiným směrem. Chtěl jsem s ní mít přátelský sex, který by ji znemožnil na mě v budoucnu zapomenout. 

"Že na ně nekoukáš, je osvěžující," pronesla smířlivě.

"Proč bych pořád koukal na nějaké sukně?"

"Protože tě znám, dráždí tě jejich koňské ohony černých vlasů. Ten odkaz k padesátým létům, kdy ses měl narodit, abys našel něco, co by tě udrželo naživu."

"Jsi jen smutná, to je to, a zármutek rodí chiméry a ty zase mají sklon být pověrečné. Vytváříš si domněnky, kde bys měla věřit jen faktům. Já vůbec nejsem takový děvkař, jak si mě kreslíš. Jsem jen na hezky rostlé slečny. Podívám se na děvče jen jednou a zhodnotím ji. A když ji dám víc než čtyři z deseti, jdu po ní, dokud jí nedostanu!"

"Povídali, že mu hráli."

Udice

V těchto časech, nevím tak říkajíc, co chci - možná nechci, co znám, a chci, co neznám. Dějí se tu hrozné komedie, někdo by řekl zvěrstva. Lidé odstřelovaní z SUVéček na ulicích, střílení do kolen, do hýždí, mezi oči a mezi tím třeští v zapadlých uličkách šestnáctiletí negři šlehnutím snížkem. Tohle je totiž Amerika a lidi si tu dělají, co je sakra napadne, vadí to snad někomu? To proto, že na to mají právo. A protože mají zbraně a nikdo jim nebude kurva do ničeho kecat. Výsledkem je, že se tato země vyznačuje jednou z nejhorších ekonomik na světě. Co mě dále nezajímá, jsou divoké, až příliš divoké emoce hádek a následného usmiřování, které se ozývají z nedalekých zdí, otřásající tímto domem hůř než štěkot černých psů, jež občas vídám na toulkách zimní nocí. Když někdy nechci ani vystrčit hlavu ven, tak se položím na zádech, odkopu od sebe prostěradla, nohy a ruce široce rozhodím a... vytáhnu flašku brandy, ze které piju, dokud mi únava neuzamkne víčka. Musí uplynout dobré tři hodiny, než se cítím docela dobře zakořeněný. Jako tenkrát.. když jsem vás ještě neznal, mé čtenářky. Když jste spaly s jinými. Za docela jiných okolností, kdy jste ještě nebyly tak hrubé... a vaše nemístná víra v dobrotu světa vás ukolébávala do denních povinností. Psaly jste domácí úkoly s tváří vystavenou sladké vůni fialek a kolínské vašeho tatínka. Pod obří, nechutně vyvedenou lampou, která by se mohla dneska prodávat v Sotheby's za pár tácu, v obýváku seděla vaše macecha a četla Prousta nebo Thukidida v originále. Dokud jsem nepotkal jednu z vás ve zverimexu, netušil jsem, že jste tak pilné. Potkal jsem jednu z vás se slepeným účesem připomínajícím včelí úl a zamiloval se do ní. Bušil jsem do ní tak rok. Než jsem potkal jinou, která neměla tak umělecké vlasy. Ale nedokázal jsem si zvyknout na to, že už nemám v očích vosy, tak jsem ji rychle pustil k vodě.

Teče z ní směs šťáv

Je známá pravda, že člověk musí mít do lampy olej, aby jasně hořela. Takže, když jsem se rozhodoval o tom, jestli chci zůstat s Irčou nebo si povyrazit s Kristínou, neváhal jsem ani okamžik. Irča byla fajn holka, sice trošku při tele, jenže měla jasný životní plán, na druhou stranu zřetelně postrádala Kristíninu spontaneitu a její dívčí, nakažlivý smích. Nakecal jsem Ireně, že jdu na pánskou jízdu. Což vlastně byla pravda, protože jsem si na ní zarajtoval pořádně! Ve chvíli, kdy jsem to říkal, jsem tomu však nevěřil... že jako mluvím pravdu. Nicméně to na mně, ta zamilovaná husička, nepoznala a nebo jestli jo, tak to nedala najevo. Sexualita, kterou vyzařuje Kristína, je jiného druhu, asi takového, kterou popisuje Freud - je zjevná, je jako sexuální obsese, se kterou se setkáváme všude tam, kde by se nacházejí sexuální predátoři, je to jakási nadržená sexualita, která se ihned zmenší do normálních proporcí, jakmile se uvolní cesta k jejímu uplatnění. V porovnání s ní je Irča úplná panna. Nedokáže vzrušit ani starého, opelichaného pantátu, který se vrací ze šichty na zimáku, kde jezdí s rolbou a po cestě domů za otrhanou manželkou se staví na dvě piva u Helbicha. Viděl jsem to na vlastní oči, jak nedokáže vykřesat ani ty základní sexuální plamínky v očích takových tatíků. Co bych vám to neřekl.. styděl jsem se za ni. A ne málo. Když jsem ji držel za ruku, procházel se s ní po městě, zdálo se mi, jako by se na mě všichni dívali a říkali si: to je teda lůzr. Chodí s takovou nijakou slečnou. A jaká má tlustá stehna, copak ho nezavalí v té posteli? A s výsměšným odfrknutím se odvraceli a šli zas po své cestě. Jenže pro mě jejich pohledy nikdy neustávaly. Neustále zaměstnávaly mou tolik citlivou mysl, až naplnily mou čistou duši, čistou jako potůček, jedem. Takže když jsem prvně uviděl Kristínu, bylo vlastně rozhodnuto o osudu Ireny. Teď to zbývalo jen zařídit tak, abych se s ní nemusel rozcházet, ale mohl jsem zároveň užívat všech výhod Kristíniny společnosti. Přítel s benefity, znáte to. Jestli Irča byla výslednicí nesčíslných generací trpících Ev, jejich vyvrcholením, tak to mě teda poser. Neuměla ani pořádně uklohnit rýži, vždycky mi podala na talíř něco hnědého, marně rozvařeného a mastného jak sviňa. Takový Pohlreich by ji naučil, ten by jí vysvětlil, jak se hotoví pravá evropská rýže pro milovaného milence! Považovala se za nadmíru moderní slečnu, ale nosila copánky jak nějaká cikánka před osmi staletími někde na trhu s rybami v Zadaru. Byla prostě nechutná, jedním slovem jste to chtěly, tak to máte. Neuměla se ani líbat, ani roztahovat nohy. Chodil jsem s ní rok, než mi dovolila se s ní vyspat... byl jsem trpělivý, ale nestálo to za to.

Svět se ustálil v orgasmu

Vrazil ho do ní, zatočila se jí hlava

V době mikročipu

Ztratila to v hlohu

Není nic jasnější, než že vaši kluci jsou prostě borci. Vědí jako herci ve formě, že stačí maličko, a jste u nich jako na drátkách, špendlík by nepropad, a opět maličko, a je po srandě. Omlátíte jim své šminky o hlavu nebo něco horšího. Jsou na vás závislejší než vy na nich. Je pátek večer, tak si řeknete, že se vyrazíte ztřískat. Houpajíc zadnicí ho dovedete na parket. Drcnete do něj bokem. A tu zadnici máte měkkou a obrovskou. Tehdy poprvé mu začne pracovat krev v těch partiích, které tolik milujete. V posteli, oba ožralí, to pak máte snadné. Zamašlujete měkkými křidélky, předvedete umírající labuť a přidáte k té starosvětské vášni něco čistě orientálního. To teď novodobí kluci berou... jako znamení lásky. Příští týden se zhoukáte zase... a pak znovu, dokud si nenajde novou. Vítejte ve světě, který neklade meze fantazii, ve světě vztahů s vašimi ex!

Dívám se, jak dějiny pádí kolem. Zvyk, řeknete. Nechávám je jít, co s nimi jiného. A potom se naskytne okamžik, kdy lze něco udělat. Zasáhnout do nich. Být konečně megasamec, mastodont šuku, gladiátor děvek. Vyhlédl jsem si ji v parku. Nebyla sama, tehdy ještě chodila s klukem. Líbila se mi už tři měsíce, ale neměl jsem odvahu ji oslovit. Až ta odvaha přišla - jako sama od sebe. Možná jsem si tehdy honil víc než obvykle, to si teď nevzpomínám, jisté je, že v mých honitbách ona byla ústřední ženou nebo vlastně jedinou. Vydal jsem se za ní jako každý čtvrtek do parku... sedívala tam na stejné lavičce a buď se učila na test z chemie nebo se dívala na procházející páry. Obloha byla zatažená a studená mlha nad řekou věstila, že může brzy přijít déšť. Pod mostem, kde jsem často pil lahváče, jsem se usadil na sokl v zemi. Odtud jsem ji sledoval. Netrvalo dlouho a přisedla si na lávku. Lovila v báglu učebnici, kterou pak rozevřela, nasadila si sluchátka... a začala se šrotovat. Patnáct minut jen přetáčela stránky, něco si občas zapisovala. Ale její prsa, její prsa nebyla nikterak nehybná. Neustále vykonávala drobné cvičení, jak dýchala. Už mi těch patnáct minut stál a měl jsem problém ten instinkt udržovat v tajnosti. Toužil jsem ji ojet. Její rozšklebenou kundu, jak se sluší a patří na středoškolačku, ojížděl teprve její první kluk, byla téměř panna, což mi připadalo náramně sexy. Já byl pochopitelně panic ještě dlouho poté, co jsem ji poznal a co mě odmrštila.

Přišel jsem k ní blíž, ona vzhlédla. Poznala mě. Věděla, že jsem trošku vyšinutý. Zeptal jsem se jí upřímně:

"Nechtěla by sis sundat tu blůzku? Mám na tebe chuť."

Chvíli na mě hleděla zmateně, pak vztyčila prostředník a řekla, na co do nejdelší smrti nezapomenu:
"Jdi do píče! Ale ne do mojí!"