Teče z ní směs šťáv

Je známá pravda, že člověk musí mít do lampy olej, aby jasně hořela. Takže, když jsem se rozhodoval o tom, jestli chci zůstat s Irčou nebo si povyrazit s Kristínou, neváhal jsem ani okamžik. Irča byla fajn holka, sice trošku při tele, jenže měla jasný životní plán, na druhou stranu zřetelně postrádala Kristíninu spontaneitu a její dívčí, nakažlivý smích. Nakecal jsem Ireně, že jdu na pánskou jízdu. Což vlastně byla pravda, protože jsem si na ní zarajtoval pořádně! Ve chvíli, kdy jsem to říkal, jsem tomu však nevěřil... že jako mluvím pravdu. Nicméně to na mně, ta zamilovaná husička, nepoznala a nebo jestli jo, tak to nedala najevo. Sexualita, kterou vyzařuje Kristína, je jiného druhu, asi takového, kterou popisuje Freud - je zjevná, je jako sexuální obsese, se kterou se setkáváme všude tam, kde by se nacházejí sexuální predátoři, je to jakási nadržená sexualita, která se ihned zmenší do normálních proporcí, jakmile se uvolní cesta k jejímu uplatnění. V porovnání s ní je Irča úplná panna. Nedokáže vzrušit ani starého, opelichaného pantátu, který se vrací ze šichty na zimáku, kde jezdí s rolbou a po cestě domů za otrhanou manželkou se staví na dvě piva u Helbicha. Viděl jsem to na vlastní oči, jak nedokáže vykřesat ani ty základní sexuální plamínky v očích takových tatíků. Co bych vám to neřekl.. styděl jsem se za ni. A ne málo. Když jsem ji držel za ruku, procházel se s ní po městě, zdálo se mi, jako by se na mě všichni dívali a říkali si: to je teda lůzr. Chodí s takovou nijakou slečnou. A jaká má tlustá stehna, copak ho nezavalí v té posteli? A s výsměšným odfrknutím se odvraceli a šli zas po své cestě. Jenže pro mě jejich pohledy nikdy neustávaly. Neustále zaměstnávaly mou tolik citlivou mysl, až naplnily mou čistou duši, čistou jako potůček, jedem. Takže když jsem prvně uviděl Kristínu, bylo vlastně rozhodnuto o osudu Ireny. Teď to zbývalo jen zařídit tak, abych se s ní nemusel rozcházet, ale mohl jsem zároveň užívat všech výhod Kristíniny společnosti. Přítel s benefity, znáte to. Jestli Irča byla výslednicí nesčíslných generací trpících Ev, jejich vyvrcholením, tak to mě teda poser. Neuměla ani pořádně uklohnit rýži, vždycky mi podala na talíř něco hnědého, marně rozvařeného a mastného jak sviňa. Takový Pohlreich by ji naučil, ten by jí vysvětlil, jak se hotoví pravá evropská rýže pro milovaného milence! Považovala se za nadmíru moderní slečnu, ale nosila copánky jak nějaká cikánka před osmi staletími někde na trhu s rybami v Zadaru. Byla prostě nechutná, jedním slovem jste to chtěly, tak to máte. Neuměla se ani líbat, ani roztahovat nohy. Chodil jsem s ní rok, než mi dovolila se s ní vyspat... byl jsem trpělivý, ale nestálo to za to.