Šílený zhulenec

Život hučí, bouří jak zpěněná řeka,

trhá, bortí, láme, odplavuje v dálku -

naděje, sny, krásu vidíš v troskách ležet,

Na břehu jen hlupák ruce lomí, těká:

moudrý nechá vodu mimo sebe běžet -

a jde na pivo či na kořalku.

Když si Zdeněk někdy připadal příliš starý, utěšoval se myšlenkou, že jeho život pokračuje v jeho dítěti. Temné fanfáry jeho obav zněly méně děsivěji při zacupitání dětských nožek. Vlastně nebyl starý, ale jeho život byl řadou zmáhání překážek. Teď, když konečně v osmatřicetileti vyhrál souboj nad svou nemocí, mohl se uvelebit čím dál častěji na lenošce podle své dcerky. Na mladé Editce ho zajímalo hlavně její mládí. Bral ji na klín a zkoumal její ochmýřenou hlavičku a oči modré jako nebe. Po deseti minutách ho však její vitalita obvykle přestala bavit. Dal ji služce a šel se věnovat partii bridže.

Co neudělají týpci pro květinku

Kostel, který jsem míjel, ve mně vždy vzbuzoval úžas. A přece to byl jen jeden z mnoha příbytků Páně, roztroušených po celém světě. Bůh ne­bydlel v žádném z nich, ale z nějakého důvodu se předpokládalo, že byl ve všech těchto příbytcích přítomný zároveň.

Nepřiměreně dobře naladěn jsem se vrátil z kalby domů, kde jsem našel Kiru sedět u stolu, před sebou měla netknutý talíř plný křepelek. Byla namol. Už to nebyla ta šestnáctiletá holka plochá jak žehlící prkno. Teď jí bylo dvaadvacet a zrovna vypadala, že ji chcípla kočka přímo při sledování South Parku. Byla to moje neskutečně chytrá, nádherná blonďatá elfka. Jo, neskutečně chytrá, nádherná elfka s rovnátky a nerdovskejma brejlema a příliš velkým nosem.

Ale miloval jsem ji.

Tolik jsem ji miloval, že jsem té chudé, překrásné outsiderce se zlatým srdcem nedokázal lhát. Ale teď měla místo očí černé jámy jako neživá loutka.

"My jsme naprosto výjimečný případ, že?" zabrblala, opilá jako vždy.

"Jo, proč ne? Ale už se aspoň nemusíme bát, že potkáme ty hnusné zmrdy někde večer v podchodu. Je o ně postaráno," ujistil jsem ji rozhodně.

Usmála se a brada ji klesla na stůl. Zatuhla dnes opravdu rychle, až jsem byl trochu překvapen. Zbytek večera proběhl v porovnání s mou kalbou v klidu. Odtáhl jsem ji do postele, svlékl, co se dalo, přikryl peřinou, dal ji pusu do vlasů a šel dopít zbytek krabičáku, který se válel pod stolem. Usnula dívka mladá, ať ji nevzbudíš, znělo mi hlavou...

Válec

Herci, to jsou figurky, k tomu bych se nikdy nepropůjčil. Ale scénáristé, ti patří v Hollywoodu ke skutečné elitě. Dostávají tři tisícovky týdně.

Peřinka pro zbumbaného

Když kdysi Lucie Pudilová o debutu v KFC kleci řekla, že mohla vyhrát, kdyby víc jí přálo štěstí a rozhodčí, absolutně jsem s ní souhlasil. Jen blázen by uznal vítězství soupeřce. A přece se stalo. Takže je důležité se nevzdat, i když proti vám stojí zřejmá nepřízeň osudu!

Učeň hlavolamu

Dívat se na pohledného mladého muže s tak zruinovaným zevnějškem a rozpoložením mě na chvíli uvrhlo do pobuřujícího smutku. Jeho plachý pohled jako by říkal: Nemluv! Nemá smysl něco říkat. Jsem prostě ožrala!

Letopis

Člověk má někdy hrozně, až vášnivě rád utrpení, to je fakt. Doklady nemusíme ani hledat v dějinách lidstva: zeptejte se sami sebe, jste-li lidé a alespoň něco jste prožili! Můj soukromý názor je, že se ani jaksi nesluší milovat jen blahobyt. Ať je to dobré nebo špatné, někdy něco rozbít je také velice příjemné.

Vojtěška

Já vím, že i déšt musí být, však proč na mě prší tak moc?

Nezlatí den jen slunce svit, však proč já mám i ve dne noc?

Ta půvabná, mírná, to mé nebe - byla tyranem, nesnesitelným tyranem a mučitelem mé duše! Vrátila se před večerem, sedla si na postel, hleděla na mě posměšně a nožkou poklepávala na kobereček. Říká se, že lidé, kteří stojí hodně vysoko, jsou jako by přitahováni dolů, do propasti, ale to zrovna pro ni neplatilo. Mířila totiž jaksi pořád vzhůru.

Děkuje za úspěch

Ale dali se poznat na první pohled podle přehnaně šibeničního vzezření. Žádný skutečný darebák nevypadá jako darebák. Jen oni.

Umělci jsou i zdálky nesnesitelní, pořád natahují krk, aby se ujistili, že je poznáváme.

Důležité je vědět něco, o čem druzí nevědí, že to víte.

Všechno, i zdánlivě nepodstatné, se jednou může hodit.

V jednom ze svých stavů byl Franta abstinent a v tom druhém byl vysloveně náchylný k ožranství.

Fous a natržená

Bliží se významné křesťanské datum, slečny, ale já vám sem chci hodit kousek z videa, které se taky trochu týká duchovna, které už dva roky občas poctím svou návštěvou. A které mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Někteří lidé jsou zkrátka dál než my, pozemšťani a jako takoví mají mou nejhlubší úctu. Veronika je v tomto směru nejdál ze všech. Navíc je nesmírně přitažlivá a mluví tou nejvybranější, nejšmrncovější slovenštinou.

Uskutečnění

Dumas byl skutečně hluboký znalec lidské duše. Po čem každý touží, a to tím více, čím je nešťastnější a opomíjenější štěstěnou? Po penězích, k nimž by přišel bez námahy, po moci (jaká rozkoš, komandovat a ponižovat bližního!) a po pomstě za každé utrpěné příkoří (nějaké příkoří zakusil v životě každý, byť jen docela titěrné). Co vypravuje v Monte Christovi? Jaký příběh? Přesně takový do puntíku...

Nádherný dům

Revoluce, milé děvče, z nás nadělala otroky ateistického státu. Jsme si teď více nerovní než kdy předtím a stali se z nás znepřátelení bratři, jeden je druhému Kainem. Když jsou lidé moc svobodní, není to dobře, ani není dobře mít všechno nezbytné. Lépe si nabrnkni na diskotéce kluka, roztaž mu nohy a doufej, že po tobě zatouží.

Hodně kašle

Irena byla úplně v prdeli. Odpracovala si osmičku v Bille na pokladně, dojela domů, práskla za sebou dveřma a svalila se do gauče. Usnula jak miminko. Zdálo se jí, že má sex s cizincem. Viděla však jen část jeho stínu místo skutečné postavy a ještě jeden stín vedle něj. Asi jeho kámoše. Minutu po minutě, vteřinu po vteřině si užívali. Pak se jí zdálo ještě několik televizních reklam a pak už se jí nezdálo nic.

V mlze se můžou skrývat příšery.

Zkouřená

Jako děcko měla svůj bojovný pokřik, jakýsi vysoký jekot, který dokázal roztříštit okenní tabulky a skoro rozervat oční bulvy. Za to, že ho používala, ji v jejích deseti letech často kárali a trestali, prý proto, že to není vhodné pro dívku a že to ničí mozek. Utíkala se proto do lesů, kde jí společnost činili pouze zajíci a jeleni, kteří jí často vyhledávali, aby ji svými kožíšky poskytli rozkoš.

Polibek na zdar

fsafa

Slepá stopa

fasf

Stůjte ve jmelí

fsaa

Asimov

dggs

Čistka

fsafa

Kreslení

fasafs

Úchylný synek

Je to těžký s těma chlapama. Vždycky jsem hledala nějaký duševní spojení. Doufala jsem, že mi můj první kluk bude vidět a slyšet každou mojí myšlenku, stejně jako já jeho. Že bude mít rád mojí neskutečně špatnou povahu a náš sex bude nedokonale dokonalej.

Kyselost

Její mysl se otevřela jako květina (samozřejmě jako růže), otevřela se, jak to dělá, jen když člověk není ani tady, ani tam.

Pozdní sběr

To s váma udělá koks - proste furt běžíte kupředu, ale nemůžete si, kurva, vzpomenout, proč vůbec běžíte.

Akutní klíště

Byla to malá brunetka v přiléhavých kalhotách medové barvy, s velkýma, bujnýma kozama, které se vyzývavě vypínaly v jejím výstřihu a dřív, než si uvědomil, co dělá, měla živůtek obtočený kolem krku a jazyk jí visel z úst a oči jí vystouply z důlků jako skleněné kuličky.

To si teda piš

Já nejsem ona, já se bojím - tak se bojím, že si málem promáčím kalhotky.

Neubližuj mi. To mu potřebovala říct. Prosím, neubliž mi. Ta lepší část mého já zemře, když mi ublížíš.

Některé věci na nás zavolají a je to. Je to, jako by lidé, kteří je vytvořili, promlouvali přímo uvnitř naší hlavy. Ale tento obraz… připadá vám krásný?

Musí být obraz krásný, aby byl dobrý? Stačí nejspíš, že je mocný.

Berte mě s nadsázkou. Z obrazu výše grcám! Je inspirován knihou S. Kinga. Knihou jako všechny jeho knihy. Kdy hrdina je zkorumpovaný, zabijácký, sadistický polda a hrdinkou bitá, ponižovaná a týraná žena. Tak jako ve všech jeho knihách!

Neubližuj

Muži v těch knihách jsou lepší než muži skuteční, protože k vám nevolají opilí ve čtyři hodiny ráno a nežebrají, abyste jim dala ještě jednu šanci. Ale je to škvár a víte proč?

Dnes je den dé

Vzbudila se právě z těch nevytěsnitelných snů, co měla jako mladá dívka, v nichž běží neprostupným lesem nebo stinným bludištěma a za ní je slyšet údery kopyt nějakého velkého zvířete, strašlivého rohatce se zakřiveným pyjem a čtyřmi varlaty, jemuž nelze uniknout.

Anastázie byla stále ještě kost s velkýma, bujnýma kozama a teď se vzbudila do temné noci. Jak se narovnala na posteli, kozy ji zahrály všemi tvary, opřele se o pelest a zahlédla na stolku obálku časopisu, na níž dívka stojící na přídi lodi odhaluje jemná ramínka a vlasy jí vlajou do větru. Něco na její vnitřní straně stehen pálilo. Bylo to mokré. Zajela si tam prsty a ty se zbarvily dočervena.

Zamumlala vědouc: "Ztrácím děťátko."

"Můžeš mít přece další," ozval se k ní zády otočený muž ospalým hlasem. Jako kdyby utěšoval dítě, kterému upadl kornout se zmrzlinou na zem.

"Už o tom nemluvme, teď máme jiný problém," navázal.

"Jaký jiný problém, proboha? Co může být větší problém než potrat chtěného dítětě?!" rozštěkala se na něj.

"Budeš muset mít nechráněný, dost zvrhlý styk s dvěma cizími chlapy..."

Za týden už leží na koberci v ložnici, kolem ní jsou nakupeni dva osvalení cápci.

Dokáží mě ti dva bejci udělat tak jako tu pornohvězdu, na kterou jsem onehdá koukala? křičí uvnitř své vlastní hlavy. Odpovědí je jí pronikavá rozkoš. Do prdýlky se jí zařezává kláda udělaného černocha, v kundě má obyčejné, avšak dlouhé a žhavé bílé maso.

Já té nenávidím. Nenávidím tě. Probíhá jí hlavou, když ji ti dva píchají jak sele. Nedokáže pochopit, jak jí vlastní kluk mohl prodat, aby splatil dluh dealerovi opia.

Náhle ten bílý ji přenechá píchat zadek negrovi, vstane a začne si honit ptáka. Negr též po chvíli vystoupí a uchopí ji tak, že jí překotně trhne za nohu a ona se octne v pozici, kdy má hlava v úrovni jeho údu, čímž jí sděluje, že mu má kouřit, zatímco se jí krev hrne do hlavy.