Já vím, že i déšt musí být, však proč na mě prší tak moc?
Nezlatí den jen slunce svit, však proč já mám i ve dne noc?
Ta půvabná, mírná, to mé nebe - byla tyranem, nesnesitelným tyranem a mučitelem mé duše! Vrátila se před večerem, sedla si na postel, hleděla na mě posměšně a nožkou poklepávala na kobereček. Říká se, že lidé, kteří stojí hodně vysoko, jsou jako by přitahováni dolů, do propasti, ale to zrovna pro ni neplatilo. Mířila totiž jaksi pořád vzhůru.
Žádné komentáře:
Okomentovat