Pořádkumilovná sedmnáctka

Myslím na ni nepřetržitě. Na její buclatý zadeček, dobře tvarované líčka a rovnátka, které mě vždy šimrala na jazyku. Když mě brala do úst, rozplýval jsem se na výšinách požitku a říkal si zhruba následující:

1) kéž sám sobě dopřeji něhu, kéž se nikdy nepřestanu milovat
2) kéž usínám s očekáváním, že procitnu do dne, kdy mě nebude má exka nenávidět,
3) kéž tříbím rozmanitě (především etnicky rozmanitě) tvořenou českou společnost, z níž se těším,
4) kéž se sám k sobě chovám s touž něžností, se kterou bych se choval k dětem, jež miluji - hrající si na písku, představují ideál, který mi nebyl umožněn - moje spermie jsou příliš pomalé a líné a když tak o tom přemýšlím, málokterá dívka by si nechala ode mě nacákat do kropenky... leda by byla velmi opilá nebo hloupá!

Bylo jí sedmnáct, ale byla mi drahá, ach, tolik drahá. Co jiného pro mě může být serotoninovou náloží než taková půvabná, pořádkumilovná sedmnáctka? V chladivém povětří jsme tehdy vyráželi na toulky do kopců mezi bláznivé cikánky, které tam tehdy věštily z ruky, nebo na nákupy do města a patřili jsme jen sobě... a k sobě. Neměla předtím žádného jinocha, takže se mi oddávala s bezelstností panen, což jsem maximálně využíval. Nemůžu říci, že bych si ji tehdy nebyl vzal. Ale nikdy mi nenaznačila, že by toužila po sňatku. Velice jsem jí vycházel vstříc, neboť jsem se bál, že kdybych jí nebyl oporou, odešla by ode mne... což se však nestalo. Odešel jsem od ní mnohem, mnohem dřív - než by se ona, či i já sám, než bychom se byli zkrátka nadáli. Byť svou prostotou připomínala spíše dívku z vesnice, byla nesmírně znalá luxusních rozkoší města.

Špatné nebo dobré, co na tom záleží

Probudila se ještě trochu dezorientovaná z té zabíjačky, kterou měli s Kubou. On už seděl na válendě, chviličku se na ni zadíval a na široké a obvykle upřímné tváři se mu objevil výraz, který pro ni byl dokonalou záhadou. Cosi v něm vyvolávalo pocit, že je to dívka sice krásná, ale jaksi zlá. Jako by to byla modelka, předurčena pro kariéru, v níž bude vydělávat jako filmová režisérka, ale že to bude natáčení péčka. Ji naopak posedla myšlenka.. něco jako jitřní opar... že pro tak velkou pýchu duše byl ten člověk představen právě jí. A že tím, že se do něj zamilovala, zapletla se do nějakého nevykořenitelného prokletí. Pak ale naštěstí opět našla ztracenou rovnováhu... vždyť základní zákon celého vesmíru je zákon rovnovážnosti. Když se to všechno sepne do jednoho singulárního bodu, tak se plusy a mínusy vynulují. Celkový integrál všech těch sil bude nulový, napadlo ji. Neexistuje důvod pro obavy, že ten před ní je nějaký zlý černokněžník a že právě s ním bude nucena čelit nepředvídatelným tragédiím. Měla pořádně oblé boky, těžká prsa a byla to krasavice, ale s ním se cítila tak... zranitelná.

    Ať už to bylo jakkoliv, rozešli jsme se po dvou měsících bláznivého zamilování. Namluvila si borečka, jehož táta byl předsedou Kladenských hutí. A mně nezbylo než upírat zraky zas na nové kusy. Nikterak se mě nedotklo, že mi představila svůj nový úlovek po telefonu, že mě oba pozdravili a zas řekli měj se. Vůbec mě nerozhodilo, že si během jediného dopoledne, když jsem tehdy těžce pracoval jako údržbář na kluzišti, přestěhovala své hadříky a kosmetiku k němu.
Jako Thoreau jsem tehdy propadl deníkům. Říkám to velmi mírně, ale jednalo se bezpochyby o nemoc. Začal jsem psát po nocích jak šílený, lovil jsem písmenka a věty a hlavně to byly věty o dívkách jako ona, jež ze mne učinily grafomana. Jako Thoreau jsem tehdy cítil nadšení i z únavy, a když mé údy vysílením přestávaly vyťukávat slova, nezmohl jsem se na nic než na blažené protažení, vypití red bullu a pokračování v načaté práci. Dokážete snad říci, jak a odkud světlo podobného nadšení do duše proniká? Lze si snad představit nádhernější stav bytí, než když se člověk ze zadaného stává single? Konečně zbaven nutnosti spát s někým na povel? Téměř bychom měli o singlovství usilovat, abychom se mohli tomuto zušlechtění podrobit. To jsem ovšem už tehdy věděl... a zhruba o rok později už se nadobro singlem stal, aniž bych kdy toužil se navrátit po původního, nečistého stavu.

Nonentita

Procházeli jsme tou sítí uliček vedoucích do galerie. Upozornila mě, abych zvedl oči od telefonu. Tam, říká tím sametovým hláskem, který mě kdysi přiváděl do varu. Dívám se. Jakási novodobá socha. Neúprosná Venuše pohlíží bůhví nač do dálky svýma slepýma, mramorovýma očima. Zase klouzám očima po mobilu. Ona se odvrací a je pěkně namíchnutá, že jsem Venuši neocenil. Mně je to ale fuk. Nepícháme spolu, tedy spolu nemáme nic společného. Vede mě do místnosti, kde spolu soupeří Titáni a bohové. Vím to, protože jsem koukl na štítek, než jsme tam vlezli. Ona jihne, cítím to z jejích dechu, který jí nadouvá už tak roztomile naditou halenku. Aby mě nepronásledovala jak fúrie a nevyčítala mi další blbosti, kouknu se - nepříliš ochotně. Debilní barevné obrazy. Ilustrace. Kreslili a ilustrovali je bambulové, je to druhá liga, nic koukatelného. Ona ale vydechuje obdivem k té změti barviček, k těm hrubě lesklým liniím se zrnky a s kužely šerého svitu. Naprosto fušérská práce. Styděl jsem se pomyslet, že vůbec někdo na tomto světě na plný úvazek dělá takové ošklivosti. Zatím v druhé místnosti proudila pozitivní atmosféra. Lidé tam pajdali zpiti příslibem oslnění.. a vskutku jsem se nemýlil, když jsme se tam posléze vlili. Ze vší té nádhery mi vhrkla slza do oka... procházeli se tam mladé dívky, nádherné jako víly nebo princezny, a oceňovali různé sošky svými hebkými dlaněmi a svými dlouhými, namalovanými, jako mají tygřice ostrými nehty, vyzdvihovali nějakou ozdůbku či tretku. Ona stála jak tvrdé y, funěla žárlivostí a procházela si naoko upjatě katalog.

Mě vždycky tenhle typ tak baví. On fakt mluví, jako kdyby měl trojku v žíle. 

On ještě proklamuje tu romantickou "vznešenost", ale dělá to takovým způsobem, jako by se fakt narodil na obláčku. Neptun - pán virů, to je fakt na Oskara, to nevymyslíš, i já bych měl možná problém. Richard je tudíž skutečně osobnost hluboce narušená, takové mám nejradši.

Nad krajkou její díry

Řádí válka a vy děláte co? Sedíte doma na zadku a vaříte. Nebo v horším případě si užíváte s klukem. Vůbec vás nenapadne, že někde lidi trpí a kladou život za to, aby bylo líp. Divím se, že máte dobré spaní. Nejen s klukem, ale samy o sobě. Měly byste se dobře zamyslet. Na světě jste jen proto, že se vám dařilo proplouvat, jiný důvod není. Tak aspoň poděkujte takovým těm odpadlíkům, jako je Ukrajina, že vám to tak dlouho umožňovali.

Gyroskopický sklon její kačky

Manifest ničeho

Na ty naše tři dobré víly – na smrt, zkázu a osud. Co bychom si bez nich počali?

Karneval světel

Bejvalka jednou na vesnici šla v noci o půlnoci okolo hřbitova. Jak se k němu blížila, viděla, jak přes zeď skočil bílý duch s velkou hlavou. Málem se po..... a zježilo se jí vše, co se dá zježit. Dodala si odvahy a šla blíž. Byl to kůň s bílým předkem, tmavohnědý od ramen dále.