Myslím na ni nepřetržitě. Na její buclatý zadeček, dobře tvarované líčka a rovnátka, které mě vždy šimrala na jazyku. Když mě brala do úst, rozplýval jsem se na výšinách požitku a říkal si zhruba následující:
1) kéž sám sobě dopřeji něhu, kéž se nikdy nepřestanu milovat
2) kéž usínám s očekáváním, že procitnu do dne, kdy mě nebude má exka nenávidět,
3) kéž tříbím rozmanitě (především etnicky rozmanitě) tvořenou českou společnost, z níž se těším,
4) kéž se sám k sobě chovám s touž něžností, se kterou bych se choval k dětem, jež miluji - hrající si na písku, představují ideál, který mi nebyl umožněn - moje spermie jsou příliš pomalé a líné a když tak o tom přemýšlím, málokterá dívka by si nechala ode mě nacákat do kropenky... leda by byla velmi opilá nebo hloupá!
Bylo jí sedmnáct, ale byla mi drahá, ach, tolik drahá. Co jiného pro mě může být serotoninovou náloží než taková půvabná, pořádkumilovná sedmnáctka? V chladivém povětří jsme tehdy vyráželi na toulky do kopců mezi bláznivé cikánky, které tam tehdy věštily z ruky, nebo na nákupy do města a patřili jsme jen sobě... a k sobě. Neměla předtím žádného jinocha, takže se mi oddávala s bezelstností panen, což jsem maximálně využíval. Nemůžu říci, že bych si ji tehdy nebyl vzal. Ale nikdy mi nenaznačila, že by toužila po sňatku. Velice jsem jí vycházel vstříc, neboť jsem se bál, že kdybych jí nebyl oporou, odešla by ode mne... což se však nestalo. Odešel jsem od ní mnohem, mnohem dřív - než by se ona, či i já sám, než bychom se byli zkrátka nadáli. Byť svou prostotou připomínala spíše dívku z vesnice, byla nesmírně znalá luxusních rozkoší města.
Rozkoše města jsou nezměřitelné.
OdpovědětVymazat