Veselý svátek všech svatých

Blíží se bouře!

Šel jsem tak ožralý jedné noci zimní za dvojicí milenců. Poté, co se políbili před přechodem a odešli každý na svou stranu, ubral jsem se dívčinou stezkou. Představení se i dál rozvíjelo v souladu s výtečným začátkem. Sotva zahla za roh, připojil se k ní udělaný maník. Malá, mlsná a zamilovaná blondýnka konejšila ho svými úsměvy. Pouze do chvíle, než ji ubalil ťafku. Kdo mě zná, ví, že mě snadno něco rozesměje, takže jsem se začal blbě smát. Co naplat, všimli si mě (ona moc ne) a on se ubíral mým směrem a už jsem čekal, že ubalí i mně, počítal jsem se zavřenýma očima andělíčky, ale uvítal mě pouze úsměv, povědomý úsměv. Když jsem líp rozeznal jeho obrysy, naznal jsem, že jde o borce, se kterým piju pravidelně pivo v amerikánském baru. Pak jsem konečně uviděl tváří v tváří ten skvost. Upírala na mě pronikavý pohled oduševnělých očí, jinému muži by z toho zacukalo v žaludu, ale já na ni jen beze slova zíral. Její ústa, z nichž teď tekl pramínek krve, (aspoň se mi to zdálo) se stáhla v lehký ironický úsměv, v němž jsem uviděl svou žalostnou figuru jako v zrcadle.

Vztek medúzy

Říkám ti: každý silný obraz se uskuteční. Lpíš-li na Lindě, jednou roztáhne. Ne možná tobě, ale někomu určitě.

Psota

Když jsem seznámil svou buchtu s mámou, nejdříve si vjely do vlasů a potom do mě obě jako dva nože neustále ryly svými úvahami a poznámkami.

Čuba s obojkem

Vesměs se dají mé kontakty s něžným pohlavím shrnout do čtyř vět. Chodil jsem převážně s tlustými a nebo vychrtlými, s obličeji plnými pupínků jako jarní keře a dělal jsem to ze stejného důvodu, z jakého si mladí kluci mastí ptáka. Pro zábavu. Lepší je totiž být s nějakou než vůbec s žádnou. To je moudro, které si do hrobu mohl odnést i váš velectěný pantáta či skrze pokost generací táta jeho táty. A než bych trávil stovky hodin lísáním se do přízně nějaké sexuální bohyně, riskuje ještě přezíravost a ztrátu poloviny movitého majetku, radši jsem rychle a spolehlivě zastrčil do klisničky, která se ostatně ráda nechala přejet. Nevěřte těm chlapům, kteří se v úřadě, v kanclu, v baru a v parku honosí, kolik mají zářezů. Je docela v povaze věci, že přehání (neboť konkurence je v tomto ohledu enormní) a obvykle natolik, až jsou výsledné počty přímo neúměrné jimi rozšiřovaným zkazkám. Pokud je neuvidíte přímo v nějakém pornu, je docela dost možné, že právě čerstvě přišli o panictví s holkou, která teď chodí s jejich nejlepším kámošem.

Vnímavost ke kráse

No nevím. Mohl bych se tu sáhodlouze ponořit do vzpomínání na dobu jinošskou. Jak jsem procházel školním drilem. Jak jsem kupříkladu v šesté třídě, tedy někdy v roce 98 či 99, v hodině hudební východy, zažil strašný šok v kombinaci se zarděním, když můj spolusedící odpověděl (tehdy se totiž nedodržovaly bezpečnostní prověrky a nařízení a klidně jste mohli sedět vedle kluka, co byl nakažený spalničkami, a nikomu to nervalo žíly) na přímý a hbitý dotaz učitelce, co jsou to ti Braniboři v Čechách, že je to prostě opera o bramborách, kterou si sedláci na území bývalých Čech pěstovali, zatímco opodál na polích zuřila hrozivá válka. To jsme prosím byli výběrová škola, s rozšířenou výukou cizích řečí. Nebrali tam každého. Spíš tak každého druhého, he-he. 

Ale chápete, o co mi jde. Vždy máte na výběr, jak zareagujete. Na situaci, která vás zastihne, ať už připravené jako preppery nebo méně. Ve mně to zanechalo hlubokou, černou skvrnu. Okamžitě jsem pocítil touhu zabít v sobě žáka. A docela se mi to povedlo, ale to by bylo na jiný článek. Možná proto, že mi tehdy, v těch třinácti čtrnácti, hudba Smetany připadala tak nějak svatá, ryzí, vlastenecká a bůh suď jaká ještě v oněch nastíněných mantinelech. Ostatně dodnes mi tak v jistém smyslu připadá, ale už je mi víc lhostejné, jestli tak připadá i ostatním a vůbec mě nepřekvapí, pokud někomu neříká vůbec nic - což je asi případ většiny populace. Vem vás buřt! Nevnímavci krás vezdejších!

Fyzicky i psychicky tě miluji

 Do bytu jsem se přistěhovala teprve ten den a byl skvělý. Měl prostorné místnosti, dřevěné podlahy a obloukové dveře. Byl v něm dokonce i krb! Ve skutečnosti jsem neměla páru, jak vůbec oheň rozdělat, ale to nebylo podstatné. Nemohla jsem se dočkat, až na římsu nad ním něco položím. Jako interiérová designérka jsem byla zvyklá v  duchu přemísťovat věci, kamkoli jsem přišla. Mí přátelé už šíleli z toho, jak jsem jim věčně všechno přerovnávala

Kaziprd

Včera nebo nedávno jsem měl poprvé v životě nasazenou americkou helmu na fotbal, víte, co myslím. Tu originální, která má chránič na bradu. Je to nářez. Těsné jak kunda atraktivní šestnáctky. Se divím, že ti kluci vydrží v tom hrát a trénovat dýl než minutu. Tlačí to na mozek, až se z něj musí nutně stát kaše. Konzistencí, vůbec nepochybuji o tom, že američtí fotbalisté jsou svého druhu mozci na úrovni lorda Newtona. 

Takže když hrají třeba hodinu a půl před publikem, takhle stlačená kaše vysílá signály do noh a oni běhají jak loutky. Strašné divadlo...

Ale proto je obdivujeme, snášejí příkoří a nesnáze líp než ostatní, a proto jsou ostatně taky tak dobře placeni.