Veselý svátek všech svatých

Blíží se bouře!

Šel jsem tak ožralý jedné noci zimní za dvojicí milenců. Poté, co se políbili před přechodem a odešli každý na svou stranu, ubral jsem se dívčinou stezkou. Představení se i dál rozvíjelo v souladu s výtečným začátkem. Sotva zahla za roh, připojil se k ní udělaný maník. Malá, mlsná a zamilovaná blondýnka konejšila ho svými úsměvy. Pouze do chvíle, než ji ubalil ťafku. Kdo mě zná, ví, že mě snadno něco rozesměje, takže jsem se začal blbě smát. Co naplat, všimli si mě (ona moc ne) a on se ubíral mým směrem a už jsem čekal, že ubalí i mně, počítal jsem se zavřenýma očima andělíčky, ale uvítal mě pouze úsměv, povědomý úsměv. Když jsem líp rozeznal jeho obrysy, naznal jsem, že jde o borce, se kterým piju pravidelně pivo v amerikánském baru. Pak jsem konečně uviděl tváří v tváří ten skvost. Upírala na mě pronikavý pohled oduševnělých očí, jinému muži by z toho zacukalo v žaludu, ale já na ni jen beze slova zíral. Její ústa, z nichž teď tekl pramínek krve, (aspoň se mi to zdálo) se stáhla v lehký ironický úsměv, v němž jsem uviděl svou žalostnou figuru jako v zrcadle.